Obléhání Konstantinopole (860)

Obléhání Konstantinopole v roce 860 bylo jedinou velkou vojenskou výpravou Ruského chanátu (řecky Ῥῶς), která je zaznamenána v byzantských a západoevropských pramenech. Casus belli měla být výstavba pevnosti Sarkel byzantskými inženýry, která omezila obchodní cestu Rusů podél řeky Don ve prospěch Chazarů. Popisy se liší, v soudobých a pozdějších pramenech jsou rozpory a výsledek není detailně znám.

Pozadí

Rusové pod velením Askolda a Dira zastihli město Konstantinopol nepřipravené; říše byla zaneprázdněna probíhajícími byzantsko-arabskými válkami a nebyla schopna na útok účinně reagovat. Po vyplenění konstantinopolského předměstí se Rusové na den stáhli a po vyčerpání byzantských vojsk a vyvolání dezorganizace pokračovali v obléhání v noci.

Obléhání

Dne 18. června 860 při západu slunce vplula flotila asi 200 ruských lodí do Bosporu a začala plenit předměstí Konstantinopole (staroslověnsky Carigrad, staroseversky Miklagarðr). +more Útočníci zapalovali domy, topili a ubodávali obyvatele. Patriarcha Fotios byl vůči útočníkům bezmocný a tak vyzval své stádo, aby prosilo Bohorodičku o záchranu města. Po zpustošení předměstí Rusové přešli k Marmarskému moři a oblehli Princovy ostrovy, kde žil ve vyhnanství bývalý konstantinopolský patriarcha Ignátios. Rusové plenili obydlí a monastýry a ty, které zajali, povraždili. Na palubu lodi vzali dvaadvacet patriarchových služebníků a rozčtvrtili je sekerami.

Útok Byzantince zaskočil, "jako blesk z čistého nebe", jak to vyjádřil patriarcha Fotius ve své slavné řeči napsané při této příležitosti. Císař +more'>Michael III. nebyl ve městě přítomen, stejně jako jeho námořnictvo, které bylo obávané pro svou dovednost používat řecký oheň. Císařská armáda, včetně posádek poblíž hlavního města, bojovala proti Arabům v Malé Asii. Pozemní obrana města tím byla oslabena. Chyběla také obrana na moři, protože byzantské námořnictvo bylo rovněž zaměstnáno boji s Araby v Egejském a Středozemním moři. Kvůli tomuto souběžnému nasazení bylo pobřeží a ostrovy Černého moře, Bosporu a Marmarského moře vystavené útoku.

Invaze trvala až do 4. srpna, kdy Fotios v dalším ze svých kázání děkoval nebesům za to, že město zázračně zbavila tak hrozivého nebezpečí. +more Fotiovy spisy jsou nejstarším příkladem zmínky o názvu "Rus" (řecky Rhos, Ῥῶς) v řeckém prameni; dříve byli obyvatelé zemí na sever od Černého moře označováni archaicky jako "Tauroskythové". Patriarcha uvádí, že neměli žádného nejvyššího vládce a žili v jakýchsi vzdálených severních zemích. Fotius je nazval ἔθνος ἄγνωστον, "neznámý lid", i když někteří historikové dávají přednost překladu výrazu jako "obskurní lid", čímž poukazují na dřívější kontakty mezi Byzancí a Rusy.

Tradice

Rusko-byzantská válka (860). +more Dle příběhu císař Michael a patriarcha Fotios smočili řízu Bohorodičky v moři, vzniklá bouře rozptýlila lodě ruských barbarů - freska, Uspensko-Kňaginin monastýr ve Vladimiru, Rusko 1648. Pozdější prameny připisují ústup Rusů náhlému a rychlému návratu císaře do obleženého města. Císař spolu s patriarchou Fotiem po všenočním bdění vynesli z Vlachernského chrámu vzácnou relikvii - řízu Bohorodičky a dotkli se jí vod Bosporu. Ihned poté se strhla bouře, která potopila ruské lodě a Město bylo zachráněno.

V pozdějších staletích se vyprávělo, že císař spěchal do Vlachernského chrámu a nechal řízu Bohorodičky nést v procesí podél Theodosiánských hradeb. Zbožnou legendu zaznamenal Jiří Hamartolos, jehož rukopis byl důležitým pramenem pro kroniku Pověst dávných let. +more Autoři kroniky k vyprávění připojili jména Askolda a Dira, protože se domnívali, že tito dva Varjagové roku 866 předsedali Kyjevu. Právě tomuto roku přisoudili (díky jisté hříčce v chronologii) první výpravu Rusů proti byzantskému hlavnímu městu.

Zázračná záchrana Konstantinopole před barbarskými hordami se objevovala v ruské ikonopisné malbě, aniž by bylo jasné, že tyto hordy mohly pocházet z Kyjeva. Navíc když byla v 17. +more století do Moskvy přivezena ikona Panny Marie Blachernské, říkalo se, že právě tato ikona zachránila Cařihrad před vojsky "skytského kagana" poté, co se před ní Michael III. modlil k Bohorodičce.

Kritika

Na druhou stranu Fotios, očitý svědek a účastník událostí, neinformuje o návratu císaře do obleženého hlavního města, což takovou variantu vývoje událostí zcela vylučuje, ale hovoří o klidném moři. V dopise papeže +more_Veliký'>Mikuláše I. císaři Michaelu III. z 28. září 865 je zmínka o nedávném vyplenění okolí města Konstantinopole pohany (pagani), kteří odešli, protože unikli jakékoli pomstě (nulla fit ultio).

Důvody odchodu Rusů nejsou známy. Historikové předkládají různé verze: buď se Rusové obávali příchodu byzantského vojska, nebo se prostě nechtěli zapojit do obléhání, protože se spokojili s bohatým lupem, nebo doufali v uzavření výhodné obchodní smlouvy s říší. +more Podle některých verzí by legendární vítězné tažení Olega na Cařihrad v roce 907, známé pouze z kroniky Pověst dávných let, o němž se však jiné prameny nezmiňují, mohlo odrážet vzpomínky na útok z roku 860.

Galerie

Soubor:A02 Gibel Russkogo flota pod Tsaregradom. jpg|Zkáza ruské flotily pod Cařihradem, F. +moreA. Bruni, 1839 Soubor:RadzivillChronicleFol9r. jpg|Miniatura: Askold a Dir žádají Rurika v Novgorodě o povolení k cestě do Cařihradu; Askold a Dir připlouvají na lodích s družinou do Kyjeva - Radziwillský letopis Soubor:10 1 List of Radzivill Chron. jpg|Tažení Askolda a Dira na Cařihrad roku 860 - Radziwillský letopis Soubor:Moscow Kremlin fresco about war in 860. jpg|alt=Zázračná záchrana Konstantinopole s pomocí roucha Panny Marie. Freska z chrámu Risopologation v moskevském Kremlu. 1644|Zázračná záchrana Konstantinopole s pomocí řízy Panny Marie. Freska z chrámu Uložení roucha svaté Bohorodičky v moskevském Kremlu, 1644.

Odkazy

Reference

Související články

Konstantinopol * Konstantinopolské hradby * Byzantská říše * Kyjevská Rus

Externí odkazy

Kategorie:Obléhání Konstantinopole Kategorie:Bitvy Byzance Kategorie:Bitvy Ruska Kategorie:Konstantinopol Kategorie:Obléhání 9. +more století Kategorie:860.