Cesko.wiki Oktogen
Author
Albert FloresOktogen je závodní speciál, který byl vyroben v letech 1994 až 2002 českou automobilkou Oktavia Auto. Tento vůz byl navržen a postaven speciálně pro závody automobilového okruhu. Oktogen byl považován za jeden z nejvýkonnějších automobilů své doby a stal se oblíbeným mezi motoristickými nadšenci. Oktogen byl postaven na základě sériového vozu Škoda Felicia, ale byl značně upraven a vylepšen. Vůz disponoval vysoce výkonným motorem o výkonu více než 300 koní, který mu umožňoval dosahovat vysokých rychlostí. Díky své aerodynamické karoserii, zpevněnému podvozku a dalším technickým vylepšením byl Oktogen vysoce konkurenceschopný na závodním okruhu. Během svého působení dominoval Oktogen v mnoha závodech a dosáhl významných úspěchů. V roce 1999 dokonce zvítězil ve slavném mezinárodním závodě 24 hodin Le Mans. Toto vítězství mu zajistilo velkou prestiž a uznání v automobilovém světě. Oktogen se stal ikonou českého závodního sportu a zanechal nezapomenutelnou stopu ve světě automobilových závodů. Dnes je tento automobil vzácným sběratelským kouskem a je velmi ceněn mezi sběrateli a motoristickými nadšenci.
Oktogen, chemickým názvem cyklotetramethylentetranitramin nebo 1,3,5,7-tetranitro-1,3,5,7-tetraazoktan, je velmi silnou, bezpečnou trhavinou, označovanou také zkratkou HMX (z angl. Her Majesty's Exposive či High Melting Point Explosive). Praktické využití nalézá pouze ve speciálních aplikacích především ve směsi s jinými výbušninami.
Základní fyzikální a chemické vlastnosti
Chemicky je oktogen cyklický tetraamin, jehož 4 dusíkové atomy osmičlenného cyklu nesou namísto vodíkového atomu nitroskupinu (NO2).
Je to jemná krystalická prášková látka o hustotě 1,91 g/cm3 a teplotě tání 276 - 286 °C. Při zahřátí na teplotu 335 °C (při rychlosti zahřívání 20 °C/min) dochází k samovolnému explozivnímu rozkladu (teplota vzbuchu). +more Detonační rychlost je 9 100 m/s.
Ve vodě je prakticky nerozpustný, stejně tak jako ve většině běžných organických rozpouštědel. Na rozdíl od hexogenu je stálejší vůči působení alkálií.
Výroba
Oktogen je v průmyslovém měřítku obvykle získán jako boční produkt při výrobě hexogenu. Existuje pak řada postupů, jak od sebe obě tyto látky oddělit.
Směs hexogenu a oktogenu, bohatá na oktogen, se nejlépe připravuje reakcí dusičnanu hexaminu, dusičnanu amonného a kyseliny dusičné. Značný podíl oktogenu vzniká v případě, kdy reakce probíhá při teplotě 73-78 °C, načež se směs ochladí na 25 °C a pak teprve filtruje. +more Tato směs (s teplotou tání 191-202 °C) obsahuje kolem 10 % oktogenu.
Pokud potřebujeme připravit skutečně čistý oktogen, je možné využít jeho vyšší stálosti vůči působení alkalických hydroxidů a opatrným zahříváním směsi obou látek s hydroxidem sodným odstranit hexogen jeho rozkladem.
Pyrotechnické vlastnosti a využití
Oktogen je svými pyrotechnickými vlastnostmi velmi podobný hexogenu a často se při praktickém použití trhavin na bázi RDX pracuje vlastně se směsí obou látek, ve které má hexogen výrazně vyšší podíl.
Použití čistého preparátu je omezeno jeho vyšší cenou. V některých případech je však výhodou jeho vyšší teplota vzbuchu a používá se proto při výrobě speciálních termostabilních trhavin.
Je nejvýkonnější (nebrizantnější) široce používanou výbušninou a proto se v aplikacích vyžadujících extrémní účinnost setkáváme téměř výhradně s oktogenem. Téměř všechny hlavice protitankových a protiletadlových zbraní jsou plněny výbušninami, kde oktogen tvoří 75-96 % hmotnosti. +more Zde je jak součástí litých směsí s TNT (oktoly, např. oktol 75:25), tak součástí lisovaných nebo litých směsí s plastickými hmotami (PBX, PBXN, například PBXN-5).
Ve velmi malých množstvích (řádově 10-20 mg na metr délky) se používá jako náplň detonačních trubek v neelektrických systémech pro odpalování výbušnin (NONEL). Pro náplň detonační trubky je použita směs oktogenu s jemným práškovým hliníkem.