Onkogen

Technology

12 hours ago

Author

Onkogen je gen, který může způsobit rakovinu. Jedná se o gen, který způsobuje abnormální růst buněk, což je jedním z hlavních znaků rakoviny. Onkogeny mohou být přítomny již od narození nebo mohou být získány během života v důsledku expozice karcinogenním látkám. Tyto geny mohou být aktivovány mutacemi, což způsobuje, že se stávají nadměrně aktivními a buňky začnou nekontrolovaně růst. Onkogeny hrají klíčovou roli v různých typech rakoviny a studium těchto genů pomáhá vytvořit nové strategie pro léčbu rakoviny. Zároveň se využívají jako markery pro diagnostiku a prognózu rakoviny.

Ras kóduje tento všudypřítomný stejnojmenný protein; pokud dojde k mutaci genu Ras, může to vyvolat rakovinné bujení, čímž se řadí Ras mezi protoonkogeny (a to mezi vůbec první objevené)

Onkogen je gen, který způsobuje rakovinné bujení. V případě buněčných onkogenů dochází k poškození přirozeného, správně fungujícího protoonkogenu následkem určité mutace či jeho nesprávné exprese. +more Onkogeny mohou být i virového původu, například T antigen z opičího viru SV40. Viry, které kódují onkogeny, se nazývají onkoviry, do této skupiny se také řadí také retroviry způsobující rakovinu nepřímo, například tak, že při své integraci do genomu mohou často poškodit protoonkogen.

Vznik

Obvykle platí, že onkogeny vznikají z naprosto normálních genů. Když však tyto geny zmutují, mohou se takové buňky změnit na nádorové - a proto se tyto potenciálně nebezpečné geny označují jako protoonkogeny. +more Je několik způsobů, jak může onkogen z protoonkogenu vzniknout: * delecí, tedy vymazáním části původního genu * mutací, která způsobí, že je gen příliš aktivní (nelze ho utlumit) * translokací, tedy rozsáhlejší přestavbou genu či jeho části, čímž vzniká špatně fungující protein, případně tak, že se gen přesune do více přepisované části chromozomu * zesílením exprese daného genu nebo genovou duplikací, ve výsledku je v buňce více molekul daného proteinu.

Protoonkogeny

Je známo velké množství protoonkogenů včetně jejich fyziologických funkcí. Většina se dá rozdělit do jedné z těchto kategorií: * růstové faktory - regulují růst tkání; např. +more gen SIS, různé geny z rodiny FGF (int-2, KGF) * tyrosinkinázové receptory - receptory pro růstové faktory, které přenáší signál přes membránu; např. geny pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR), dále např. TRK či FMS * nereceptorové tyrosinkinázy - fosforylují různé vnitrobuněčné proteiny; např. gen Src, ABL, LCK * receptory spřažené s G proteinem - např. gen pro angiotensinový receptor MAS * membránové G proteiny včetně malých GTPáz - přenos signálu od receptorů dovnitř buňky; např. gen Ras * serin/threonin kinázy - např. RAF gen přenáší signál z tyrosinkináz, nebo MOS gen, jenž je aktivní v dospívajících oocytech * transkripční faktory a jiné proteiny vázající se na DNA - např. gen MYC, FOS.