Parabolický let
Author
Albert FloresParabolický let slouží k vytváření stavu beztíže. Využívají se k němu speciálně upravená dopravní letadla, v současné době nejčastěji Airbus A300 B2. Hlavním využitím je trénink kosmonautů nebo vědecký výzkum. V poslední době se během parabolického letu natáčejí složitější filmové efekty.
Princip spočívá v tom, že účastníci parabolického letu se pohybují setrvačností po stejné dráze, jako letadlo - vznáší se tedy v útrobách letadla. Pohybuje-li se letadlo po křivce odlišné od paraboly, nedostaví se stav beztíže, ale snížená gravitace. +more Tím lze simulovat například gravitaci na Měsíci nebo na Marsu.
Myšlenku parabolického letu dostali jako první aviatici Heinz a Fritz Haberovi, kteří na něj upozornili v roce 1950 v odborném článku.
Jedna série parabolických letů stojí přibližně 500 000 eur, což je tisícina částky, která je nutná k dosažení stavu beztíže v kosmu. Navíc účastníci stavu beztíže během parabolických letů nemusejí snášet obrovská přetížení při startu rakety či raketoplánu a tak se ho mohou účastnit i vědečtí pracovníci, kteří mohou pracovat se standardními zařízeními.
Průběh parabolického letu
Parabolický let začíná stoupáním pod úhlem 47°, při kterém je přetížení 1,8 G. Po dosažení určité letové hladiny se začne letoun pohybovat po křivce odpovídající šikmému vrhu, což zahájí stav beztíže, resp. +more mikrogravitaci, popř. sníženou gravitaci, v trvání až 25 sekund. Klesání probíhá pod úhlem 45° (nebo menším) a trvá většinou dvacet sekund. Poté se celý proces mnohokrát opakuje.
Externí odkazy
KOSMOS-NEWS, Letadlem do beztížného stavu: https://web.archive.org/web/20070606225833/http://kosmos-news.kosmo.cz/kosmos78.htm