Cesko.wiki Airbus A300
Author
Albert FloresAirbus A300 je širokotrupý dvoumotorový dopravní letoun vyvinutý firmou Airbus. Jedná se o první dopravní letoun vyráběný touto evropskou společností. Airbus A300 byl zaveden do provozu v roce 1974 a byl prvním širokotrupým letounem, který byl vyroben v Evropě. Byl navržen tak, aby nahradil starší dopravní letouny, jako například Boeing 707 a Douglas DC-8. Airbus A300 měl kapacitu až 300 cestujících a byl vybaven moderními technologiemi, které zlepšily jeho výkonnost a efektivitu. Letoun se stal velmi populární a byl hojně používán v rámci leteckých společností po celém světě. V průběhu let byly vyvinuty různé varianty Airbusu A300, včetně nákladní a kombinované verze. Letoun se stal také oblíbeným u vojenských a vládních organizací, které jej využívají pro různé účely. Airbus A300 přispěl k rozvoji moderního leteckého průmyslu a stal se předchůdcem dalších úspěšných letadel vyráběných společností Airbus, jako je například Airbus A320. Se svým úspěchem a trvanlivostí se Airbus A300 stal jedním z nejdůležitějších letadel v historii letecké dopravy.
Airbus A300 je dvoumotorový proudový širokotrupý dopravní letoun vyvinutý a vyráběný společností Airbus. V září 1967 podepsali letečtí výrobci Spojeného království, Francie a západního Německa memorandum o porozumění pro vývoj velkého dopravního letadla. Německo a Francie dosáhly dohody 29. května 1969 poté, co Británie z projektu 10. dubna 1969 odstoupila. Evropský letecký výrobce Airbus Industrie byl formálně založen 18. prosince 1970, aby letoun vyvíjel a vyráběl. Prototyp poprvé vzlétl 28. října 1972.
Jedná se o první širokotrupý evropský letoun vůbec. Obvykle pojme 247 cestujících ve dvou třídách s doletem 5 375 až 7 500 km (2 900 až 4 050 nmi). +more Počáteční varianty byly poháněny dvouproudovými motory CF6-50 nebo JT9D a mají tříčlennou posádku. Vylepšený A300-600 má dvoučlennou pilotní kabinu a modernizované motory GE CF6-80 nebo PW4000. K prvnímu letu došlo 8. července 1983 a do služby vstoupil ještě tentýž rok. A300 také posloužil jako základ pro menší typ A310 (první let v roce 1982) a byl upravován i jako nákladní verze. Jeho trup se také stal základem pro větší A340 (1991) a A330 (1992). Je také základem letounu pro nadměrné náklady Airbus Beluga (1994).
První provozovatel Air France tento typ představil 30. května 1974. +more Po zpočátku omezené poptávce se prodeje zvýšily, jelikož se typ osvědčil už na začátku služby, čímž začaly tři desítky let trvalých objednávek. Má podobnou kapacitu jako Boeing 767-300, který byl představen v roce 1986, ale postrádá dolet verze 767-300ER. Během 90. let se stal A300 populárním u nákladních přepravců, ať už šlo o přestavby osobních dopravních letadel nebo jako původní konstrukce. Výroba skončila v červenci 2007, po 561 vyrobených letounech.
.jpg)
_at_Le_Bourget_Airport.jpg)
_AN1993670.jpg)
Vývoj
A300 na letišti Le Bourget v roce 1977 V červnu 1965 se na aerosalónu v Paříži sešli zástupci leteckého průmyslu Francie a Západního Německa, aby projednali možnost společného vývoje velkokapacitního letounu pro krátké a střední tratě. +more V červenci se pak v Západním Německu ustavila ze zástupců společností Bölkov/Siebel, Dornier, HFB, Messerschmitt, Union Süd a VFW studijní skupina pro vývoj nového dopravního letounu, Studiengruppe Airbus.
Požadavky na nový evropský dopravní letoun byly dále projednávány na konferenci dopravních společností v Londýně v říjnu 1965. Konference přispěla ke sblížení zástupců britských a francouzských vládních i průmyslových kruhů a obě země začaly úzce spolupracovat. +more Západoněmecký partner se mezitím přeorganizoval na Arbeitsgemeinschaft Airbus, který se do projektu zapojil na státní úrovni až v lednu 1966.
Pro práci na projektu byly utvořeny dvě skupiny. Hawker Siddeley společně s firmou Breguet a Nord Aviation vypracovávaly projekty pod označením HBN, zatímco Sud Aviation společně s British Aircraft Corporation rozpracovávaly projekt Galion. +more Jako vítězný byl nakonec vybrán projekt HBN-100 a francouzská vláda pověřila garantem celého programu firmu Sud Aviation s britským partnerem Hawker Siddeley. V září 1966 se společně sešli s třetím partnerem Arbeitsgemeinschaft Airbus.
V březnu 1969 britská vláda odstoupila z celého projektu pro neshody kvůli plánovaným pohonným jednotkám, avšak Hawker Siddeley nadále plnil své závazky jako soukromá firma. Po odchodu Velké Británie se celé sdružení reorganizovalo. +more V prosinci 1970 se v Paříži utvořila mezinárodní společnost Airbus Industrie se dvěma hlavními podílníky. Francouzská Aérospatiale jako nástupce Sud Aviation a Deutsche Airbus sdružující Messerschmitt-Bölkow-Blohm (MBB) a VFW-Fokker. Dalším podílníkem se stalo Nizozemsko s pracovním zástupcem Fokker/VFW a španělská CASA. Podvozek byl společnou konstrukcí firem Messier a Hispano, motory pak francouzské SNECMA a MAN-Turbo z tehdejšího Západního Německa.
Služba
Kokpit Airbusu A300 +more10. 72_1er_Vol_d'Airbus_(1972)_-_53Fi1979_(cropped). jpg|thumb'>První let stroje A300B 28. října 1972 Prototyp Airbus A300B1 (imatrikulace F-WUAB, později F-OACZ) vzlétl v roce 1972, druhý následoval 5. února 1973. Tyto stroje s celkovou délkou 50,97 m byly poháněny motory General Electric CF6-50A s tahem po 217,8 kN.
Třetí a čtvrtý postavený letoun byly zalétány 28. června (F-WUAD) a 20. +more listopadu 1973 (F-WUAA) s prodlouženým trupem na 52,03 m. Představovaly již sériové provedení A300B2 a byly určeny k letovým zkouškám a předvádění. Teprve další tři stroje byly určeny pro řadové použití, které koupila Air France. První z nich vzlétl 15. dubna 1974 a 23. května vstoupil do pravidelné dopravy na lince Paříž-Londýn. Byly vybaveny pro 26 osob v první a 225 v ekonomické třídě. Pohon zajišťovala dvojice pohonných jednotek CF6-50C po 226,7 kN a nesly 43 000 l paliva v integrálních nádržích křídla.
Dálková verze A300B4 se stejnými motory a stejnou délkou nesla zásobu paliva 56 600 l a Krügerovy vztlakové klapky na náběžné hraně křídla. V roce 1977 vstoupil Airbus na severoamerický trh pronájmem čtyřech kusů A300B4 letecké společnosti Eastern Airlines. +more Zahájila s nimi pokusný provoz z letiště Newark a letiště LaGuardia na letiště Miami, Lauderdale, Orlando, Tampa a West Palm Beach.
Délka a kapacita je různá u jednotlivých typů. Kapacita kolísá od 225 cestujících (A300B1) ke 375 cestujícím (A300-600, první let 8. července 1983).
Výroba byla ukončena v červenci roku 2007. Airbus nicméně prohlásil, že bude letadlům A300 poskytovat podporu minimálně do roku 2050.
Specifikace
+morepng|thumb|350px'>Nákres A300-600
| Model | A300B4-200 | A300-600R | A300-600F |
|---|---|---|---|
| Posádka | Tři | Dva | Dva |
| Hlavní paluba | 281/309Y @ 34/31 in) max 345 | 247 (46F + 201Y)/285Y @ 34 in max 345 (3-3-3 Y) | 540 m³, 43 AYY ULD 9 AMJ/LD7 + 16 AYY |
| Dolní paluba | 20 LD3 + bulk | 22 LD3 + bulk / 158 m³ | 22 LD3 + bulk / 158 m³ |
| Délka | 54 m | 54 m | 54 m |
| Výška | 17 m | 17 m | 17 m |
| Křídlo | 45 m rozpět, area štíhlost křídla | 45 m rozpět, area štíhlost křídla | 45 m rozpět, area štíhlost křídla |
| Šířka | kabina 5 m, trup 6 m, obvykle 2-4-2Y | kabina 5 m, trup 6 m, obvykle 2-4-2Y | kabina 5 m, trup 6 m, obvykle 2-4-2Y |
| Přetlakovaný objem | 542 m³ / 19 140 cu ft | 860 m³ / 30 370 cu ft | |
| MTOW | 165,000 kg | 171,700 kg | 170,500 kg |
| Max. užitečné zatížení | 37,495 kg | 41,374 kg | 48,293 kg |
| Kapacita paliva | 48,470 kg | 53,505 kg | 53,505 kg |
| Operační prázdná hmotnost | 88,505 kg | 88,626 kg | 81,707 kg |
| Motory | CF6-50C2 nebo JT9D-59A | CF6-80C2 nebo PW4158 | CF6-80C2 nebo PW4158 |
| Tah při vzletu | 230 kN | 249 - | |
| Vzlet (MTOW, SL, ISA) | 2,300 m | 2,400 m | 2,400 m |
| Rychlost | 1 Mach FL350 cestovní, Mach 0,82 Mmo | 1 Mach FL350 cestovní, Mach 0,82 Mmo | 1 Mach FL350 cestovní, Mach 0,82 Mmo |
| Dolet | 5,375 km / 2,900 nmi | 7 500 km / 4 050 nmi | 7 500 km / 4 050 nmi |
Motory
| Model | Rok | Motory |
|---|---|---|
| A300B2-1A | 1974 | General Electric CF6-50A |
| A300B2-1C | 1975 | General Electric CF6-50C |
| A300B2K-3C | 1976 | General Electric CF6-50CR |
| A300B4-2C | 1976 | General Electric CF6-50C |
| A300B4-103 | 1979 | General Electric CF6-50C2 |
| A300B4-120 | 1979 | Pratt & Whitney JT9D-59A |
| A300B2-203 | 1980 | General Electric CF6-50C2 |
| A300B4-203 | 1981 | General Electric CF6-50C2 |
| A300B4-220 | 1981 | Pratt & Whitney JT9D-59A |
| A300B4-601 | 1988 | General Electric CF6-80C2A1 |
| A300B4-603 | 1988 | General Electric CF6-80C2A3 |
| A300B4-620 | 1983 | Pratt & Whitney JT9D-7R4H1 |
| A300B4-622 | 2003 | Pratt & Whitney PW4158 |
| A300B4-605R | 1988 | General Electric CF6-80C2A5 |
| A300B4-622R | 1991 | Pratt & Whitney PW4158 |
| A300F4-605R | 1994 | General Electric CF6-80C2A5 nebo 2A5F |
| A300F4-622R | 2000 | Pratt & Whitney PW4158 |
| A300C4-605R | 2002 | General Electric CF6-80C2A5 |
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=https://web. archive. +moreorg/web/20100420035335/http://www. airbus. com/en/aircraftfamilies/a300a310]Oficiální web[/url] * [url=http://www. planespotters. net/Production_List/Airbus/A300/]Airbus A300 Production List[/url] * [url=http://wp. scn. ru/en/ww3/t/1091/5056/0]Kamufláže letounu Airbus A300[/url] * [url=http://www. airliners. net/search/photo. search. cx=partner-pub-8297169501225184%3Aa05n2n-tzky&ie=ISO-8859-1&q=Airbus+A300&sa=Submit&search_active=1&search=&sheadline=&search_field=datedesc&submit=&siteurl=www. airliners. net%2F&ref=&ss=3903j1723379j13]Fotogalerie letounu Airbus A300[/url].