Paul von Lettow-Vorbeck

Paul Emil von Lettow-Vorbeck (20. března 1870 - 9. března 1964) byl generálmajorem v armádě německého císařství za první světové války, během níž velel jednotkám v kolonii Německá východní Afrika. Ačkoliv se mu nedostávalo podpory z domoviny, vytrval v boji po celou dobu konfliktu a gerilovým vedením války na sebe poutal mnohonásobně větší síly Britského impéria, Belgie a Portugalska. Když s koncem první světové války ukončil svůj boj a vrátil se do Německa, byl přivítán jako jediný německý generál „Velké války“, který nikdy nepoznal porážku.

Mládí a raná kariéra

Poručík von Lettow-Vorbeck Narodil se ve vojenské rodině v Saarlouis jako syn Karla Wilhelma von Lettow-Vorbecka a jeho ženy Marie. +more Následoval příkladu svého otce, vstoupil do německé armády a vystudoval na dělostřeleckého důstojníka. V roce 1900 se podílel na potlačování povstání boxerů v Číně. V letech 1904 - 1908 se účastnil potlačování povstání Hottentotů a Hererů v Německé jihozápadní Africe. Byl zde raněn a poslán na léčení do Jižní Afriky, kde se seznámil a spřátelil s jihoafrickým politikem a vojákem Janem Smutsem, proti kterému později bojoval. Poté nějakou dobu velel německým koloniálním jednotkám v Kamerunu. Šest měsíců před propuknutím první světové války byl povýšen na plukovníka a jmenován velitelem císařských jednotek v Německé východní Africe. Jeho síly na počátku války čítaly 14 000 mužů (3000 Němců a 11 000 černošských askaríjů).

Boje v Africe

Začátek války

Propagační leták Bezprostředně po vypuknutí války ignoroval von Lettow-Vorbeck rozkazy a nabádání k opatrnosti a zahájil útoky na okolní nepřátelské koloniální državy. +more Poté, co přerušil železniční síť v Keni a začal dotírat i na ostatní oblasti, rozhodli se Britové zakročit. Domnívali se, že při takové aktivitě nebude jeho základna v přístavu Tangu dostatečně bráněná, a rozhodli se na ni zaútočit. Výsledkem byla bitva o Tangu (3. - 5. listopadu 1914), v níž německé jednotky připravily osminásobně silnějšímu expedičnímu sboru generála Arthura Aitkena zdrcující porážku. Britové byli přinuceni uprchnout a na místě zanechali několik set pušek, šestnáct kulometů, 600 000 nábojů a další zásoby. V lednu 1915 porazil von Lettow-Vorbeck britského nepřítele v bitvě u Jassínu, čímž odrazil pro změnu pokus o pozemní invazi.

Německem již v roce 1914 odepsaná kolonie i málo početné jednotky tak přežily roky 1914 i 1915 bez větší úhony a poutaly na sebe stále větší síly protivníka. V červenci 1915 dostal Lettow-Vorbeck jedinou významnou posilu z domoviny - nedobrovolně se k jeho jednotkám připojila posádka křižníku Königsberg, který britské loďstvo obklíčilo v deltě řeky Rufiji. +more Přinesla s sebou něco zásob, munice a několik děl. V říjnu 1917 za ním ještě byla vyslána se zásobami vzducholoď LZ 104, která se ale nedopatřením nebo britskou dezinformací obrátila krátce před cílem zpět do Evropy.

Gerila

Bitva u Jassínu byla předposlední velkou bitvou na africkém válčišti, kterou Lettow-Vorbeck úmyslně vyprovokoval a vedl. Po ní dospěl k názoru, že takový druh vedení války je příliš nákladný a že si jej s omezenými prostředky nemůže dovolit. +more Přešel tedy na strategii vyhýbání se větším bitvám a nepřetržitě vysílal menší přepadové jednotky do britských kolonií Rhodesie a Keni. Britové navzdory narůstající síle svých vojsk v oblasti zareagovali jejich stažením k nejohroženějším cílům.

Generál von Lettow-Vorbeck (na obrázku uprostřed) v březnu 1918 Teprve v březnu 1916 zahájilo 45 000 mužů pod velením Jana Smutse útok proti Německé východní Africe. +more Von Lettow-Vorbeck měl v této době k dispozici asi 13 800 bojeschopných mužů a byl si vědom toho, že nepřítele nemůže zastavit. Stále se však pokoušel vydržet co nejdéle, způsobit nepříteli co největší ztráty a znemožnit přesunutí vojsk Dohody do Evropy. Postup nepřítele se pomocí gerilové války pokoušel zpomalit i v následujících měsících, kdy se do ofenzívy zapojily také belgické jednotky z Belgického Konga.

Severní Rhodesii Narůstající tlak spojeneckých vojsk vyvrcholil v říjnu 1917, kdy Lettow-Vorbeck vybojoval poslední velkou bitvu své kampaně u Mahiwy, po které byl povýšen do hodnosti generálmajora. +more Ačkoliv silnějšímu britskému nepříteli způsobily jeho jednotky ztráty přibližně 2700 mužů, 500 zabitých či zraněných na německé straně bylo pro neustále se zmenšující vojsko velkou ranou. Von Lettow-Vorbeck se proto rozhodl z Německé východní Afriky stáhnout na jih. Na podzim roku 1918 měl už jen 3000 bojeschopných mužů proti asi 270 000 spojencům, přesto ještě zahájil poslední sérii útoků proti Rhodesii a Mosambiku. Neboť nevěděl, že už 11. listopadu bylo v Compiègne podepsáno příměří, ještě 13. listopadu obsadil nebráněné město Kasama v Zambii a táhl na Katangu. Tam byl britskou stranou informován o skončení války a 23. listopadu 1918 jeho dosud neporažená armáda složila zbraně.

Poválečná kariéra

Po válce von Lettow-Vorbeck organizoval návrat německých vojáků a válečných zajatců z Afriky zpět do vlasti. Sám se vrátil domů až v roce 1919 a byl přivítán jako národní hrdina a neporazitelný vojevůdce. +more Německý císař ho svým posledním úředním ediktem povýšil na generálmajora.

V čase Výmarské republiky zasedal jeden čas v Reichstagu (1929 - 1930). Byl tvrdým odpůrcem Hitlera a požadoval, aby proti němu a jeho straně bylo použito vojsko. +more Posléze se stáhl z veřejného života. Prakticky po celé poválečné období pracoval na různých vzpomínkových knihách vztahujících se k Africe a na své autobiografii. Během druhé světové války přišel o většinu majetku a upadl do bídy. Když se to Jan Smuts dověděl, společně s několika svými spolubojovníky se složil na malou penzi, kterou pak nechal svému velkému protivníkovi vyplácet.

Vyznamenání a ocenění

Pour le Mérite Pour le Mérite - 4. +more listopad, 1916 * Pour le Mérite Dubové ratolesti k Pour le Mérite - 10. říjen, 1917 * ek1-1914 Pruský železný kříž I. třídy (první světová válka) * ek2-1914 Pruský železný kříž II. třídy (první světová válka) * Řád koruny Pruský řád koruny III. třídy s meči (první světová válka) * Řád württemberské koruny Rytířský kříž královského řádu württemberské koruny se lvem (první světová válka) * Řád červené orlice Pruský řád červené orlice IV. třídy s meči a korunou (první světová válka) * Řád železné koruny Rakouský řád železné koruny II. třídy s meči (první světová válka) * Bavorský vojenský záslužný řád Královský bavorský záslužný řád IV. třídy s meči (první světová válka) * Bavorský vojenský záslužný řád Královský bavorský záslužný řád IV. třídy s korunou (první světová válka) * Velitelský kříž vévodského sasko-arnoštského domácího řádu II. třídy (první světová válka) * Hanzovní kříž Brémský hanzovní kříž (první světová válka) * Odznak za zranění1914 Odznak za zranění v černém (první světová válka) * Řád svatého Stanislava Ruský řád svatého Stanislava III. třídy s meči * Vyznamenání za 25 let armádní služby.

Bibliografie

Meine Erinnerungen aus Ostafrika (1920) * Kwa Heri Bwana (1920-1930) * Heia Safari (1920) * Afrika, wie ich es wiedersah (1955) * Mein Leben (1957)

Externí odkazy

[url=https://web. archive. +moreorg/web/20090530012238/http://www. lettow-vorbeck. de/]Stránky rodu - německy[/url] * [url=http://www. firstworldwar. com/bio/lettowvorbeck. htm]Stručný životopis - anglicky[/url] * [url=http://www. nrzam. org. uk/Site%20Resources/KasamaPics/Chambeshi. jpg]Novinový článek[/url].

Kategorie:Němečtí válečníci Kategorie:Němečtí generálové Kategorie:Dějiny Afriky Kategorie:Narození 1870 Kategorie:Úmrtí 1964 Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Muži Kategorie:Německá východní Afrika Kategorie:Úmrtí v Hamburku Kategorie:Narození v Sársku Kategorie:Narození 20. +more března Kategorie:Úmrtí 9. března.