Pavel Glos

Pavel Glos (5. prosince 1903, Nová Paka - 14. dubna 1985, Turnov) byl farář Jednoty bratrské v Turnově, spisovatel, včelař a antifašistický bojovník.

Život

Mládí

Narodil se v Nové Pace, v rodině truhlářského mistra, včelaře Otakara Glose a Marie Glosové. Dětství prožil v roubence postavené otcem Otakarem v ulici Na Vyšehradě, na samém okraji Nové Paky. +more Kromě svého řemesla mu otec vštípil i lásku ke včelařině; později měl řadu vlastních včelstev, v Rovensku pod Troskami, v Turnově, severně od Turnova ve svahu u Slap i jinde. Matka mu byla velkým duchovním vzorem, byla to laskavá a moudrá žena, zemřela mladá na plicní onemocnění. Pavel Glos o ní později napsal knihu Marie Škopánová. K roubence přiléhala dlouhá zahrada s polem, jehož velkou severní část později komunisté zabrali. Rodiče se rozhodli přejít z církve římskokatolické do obnovující se Jednoty bratrské, kde prožili ve společenství dobrá léta. Pavel Glos se vyučil truhlařině, doma i na těžkém učení v obci Lobeč na Mělnicku, tomuto období věnoval knihu Doma a na Pustinách.

Vystudoval seminář Evangelické církve metodistické v Praze. Tam žil v Ječné ulici č. +more19 na Novém Městě a poté odešel do hornolužického Ochranova (německy Herrnhut), kde vystudoval Misijní školu Jednoty bratrské. K Ochranovu měl velmi blízký vztah a napsal o něm i knihu „Město na hoře ležící“. Často tam s manželkou Františkou (rozenou Kořínkovou) jezdíval, měl tam blízké německé přátele, například rodinu pekaře pana Jirouska nebo laskavé přátele z pensionu Bruedergemeine (pension Jednoty bratrské), jenž těsně sousedil s vypálenými domy z jara roku 1945, kdy byla rovněž zničena historická modlitebna Jednoty bratrské . Mnoho přátel měli Glosovi v hesenském Darmstadtu ve společenství Evangelische Marienschwesternschaft e. V. , u evangelických sester, které na troskách města po druhé světové válce vybudovaly křesťanské společenství Kanaan a které i po létech chovají manžele Františku a Pavla Glosovy ve vzpomínkách a zasílají jeho blízkým každoročně vánoční pozdravy.

Jeho sestra Marie Glosová (autorka řady článků v časopise Jednota bratrská) se neprovdala a celý život se věnovala postiženým dětem jako učitelka zvláštní školy. Sloužila věrně i svému tatínkovi Otakarovi (zemřel v 92 letech) až do jeho smrti. +more Byla to nadmíru laskavá, hluboce věřící žena, přítelkyně spisovatelky Marie Rafajové. Je pohřbena na novopackém hřbitově.

Pastorační služba

Pavel Glos byl významnou postavou české Jednoty bratrské a jejím dlouholetým farářem v Turnově, na faře v Kozákovské ulici (dnes ul. 28. +more října) zakoupené v roce 1913 i s finanční pomocí Bruedergemeine z berlínského sboru Jednoty v Rixdorfu. Zde v Turnově se stal kazatelem v roce 1930, po odchodu faráře Ladislava Šklíby do Potštejna. Za jeho působení byl zintensivněn a prohlouben sborový život, jemuž charakteristická činnost Pavla Glose vtiskla nesmazatelnou pečeť. Sloužil celých 45 let. Na Turnovsku pomáhal vytvořit několik nových stanic a bratrských sborů, mj. i český liberecký sbor. V tomto prostředí získal řadu pozdějších spolupracovníků odboje (např. Doležalovi, Uher, Petera, Šrámek, Drbohlav, učitel Zemánek, Markovi, Votrubcovi a mnoho dalších). Úzké kontakty měl i s akademickou organizací YMCA, např. s Jaroslavem Šimsou, Vančurou nebo JUDr. Miroslavem Krčmářem (vězněn v Neuengamme a Dachau a v komunistických lágrech, manžel jeho dcery Blahoslavy). Obětavou prací nového správce doznal sbor nebývalého rozšíření. Pavel Glos zde sloužwil celých 45 let.

Díky nacistickým výslechům přestal vidět na jedno oko, ale i tak uměl rozlišovat to správné a měl mezi německými evangelíky množství přátel. Pokoušel se chránit německé obyvatelstvo v květnu 1945 před nezákonným počínáním některých skupin Revolučních gard, což se ne vždy podařilo, viz poválečný masakr na zajatých Němcích v Rovensku. +more Pravděpodobně zachránil mnoho lidí před násilím i nuceným vystěhováním.

Měl přesný odhad věcí - když např. říkal, že na tzv. +more Národních výborech v tehdejší komunistické Německé demokratické republice pracují bývalí fašisté a esesáci převlečení za komunisty. Opakovaně navštěvoval Ochranov, kde měl s manželkou přátele v německé Jednotě bratrské (Brüdergemeine) (např. biskup T. Gill), též v luterské církvi (Petershain, Horní Lužice, Německo) (např. farář Gunther Neumann).

V 70. letech 20. +more století mu komunistický režim zakázal vykonávat službu faráře, což těžce nesl. Záminkou se stal jeho souhlas s promítnutím krátkého filmu o T. G. Masarykovi v prostorách turnovské modlitebny Jednoty bratrské. Přesto se mu alespoň v omezené míře dařilo lidem sloužit. Jeho zvučný, hluboký a laskavý hlas lidé rádi slýchali. Byl to moudrý a pokorný člověk, který ale měl odvahu pronést slovo v čase, kdy to bylo nebezpečné, za nacismu, i komunismu. Nejen mezi farníky byl velmi oblíbený ale i státní mocí do jisté míry respektovaný („Nemusíte mě mlátit, to už jsem zažil od gestapa“…a estébaci přestali). Ceněna byla jo včelařská práce a byl uznávaným učitele včelařství.

Odboj

Od roku 1939 byl v kontaktu s JUDr. Rudolfem Marešem a dr. +more Jaroslavem Valentou z organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, které znal z organizace YMCA (oba přátelé byli později zavražděni nacisty) i členem ÚVODu (Ústřední vedení odboje domácího). Jak vzpomíná jeho dcera Blahoslava i když mu hrozila smrt a výhrůžky gestapa, že zastřelí jeho děti, jež byly při jednom z výšetřování přítomnny, jména neprozradil. On i jeho manželka byli podrobeni krutým výslechům bitím, gestapo vyhrožovalo zavražděním jeho děti. Ty byly i přes svůj útlý věk byly gestapem vyslýchány. Manželka Františka úzce s P. Glosem v odboji spolupracovala (v knize Na Bratrské faře uvedená jako „Věra“). Mj. byla odvlečena z fary a komisařem gestapa mlácena holí i těžkým těžítkem, podupána. Po válce obdržela od prezidenta Beneše stříbrnou medaili za statečnost.

Spolupracoval s výsadkem paraskupiny Antimony při jeho činnosti na podzim 1942 v oblasti Českého ráje. Také se podílel na skrývání docenta dr. +more Vladimíra Krajiny (jako jediný přežil z vedení organizace ÚVOD) pronásledovaného gestapem za heydrichiády. Krajina 15. června 1942 přijel do Turnova a poté se skrýval v Českém ráji - na samotě Děčín pod Vyskří, v Kacanovech, na školách ve Veselí a v Kostelních Loučkách a nakonec u Doležalů v Turnově, kde byl gestapem dopaden a zatčen. Není příliš známo, že o odbojové činnosti na Turnovsku věděl dobře i K. H. Frank a byla zde reálná hrozba dalších Lidic či Ležáků.

V horním patře turnovské fary, v podkroví v ložnici pro děti, s pomocí svého otce Otakara jako vyučený truhlář navýšil na podlahu na úroveň vysokého prahu, pod níž ukryl knihovnu turnovského pluku čsl. armády. +more Gestapo ji nikdy neodhalilo.

Jičínské gestapo ho tvrdě a brutálně vyslýchalo, podobně i jeho manželku Františku. Jeho čtyřem malým dětem bylo vyhrožováno smrtí, proto je dočasně poslal pro jejich bezpečí k příbuzným do Paky, Boleslavi atp.

Ve včelíně na své zahrádce u sborového domu ukrýval vysílačku. Přes farní zahrádku také úspěšně před gestapem utekl odbojář, kterého skrýval, snad docent Krajina. +more Gestapo vysílačku nikdy nenašlo, byla totiž ve včelíně za sklem, kde byla řada úlů, a po tom teplém skle pobíhaly včelky, za nimiž byly plástve s medem a pak vysílačka.

Poválečné období

Krátce po osvobození byl místopředsedou Okresního národního výboru v Turnově. Z balkonu radnice na náměstí hovořily jeho dcerky, Marie a mladší Blahoslava (která si musela dát pod nohy cihlu, aby mohla říci básničku). +more Přesto jeho odbojová činnost a členství ve Svazu protifašistických bojovníků nezabránila komunistům v jeho perzekvování a výslechům a posléze v sedmdesátých letech 20. století i k zákazu kazatelské činnosti, což nesl velmi těžko. Přestože byl učitel včelařství, byl zásluhou jistého komunisty vyloučen i ze Svazu včelařů. Až po roce 1989 přišel omluvný dopis.

Jeho manželka Františka, rozená Kořínková, původem z Mladé Boleslavi, působila jako dobrovolná sestra Čsl. Červeného kříže, učitelka nedělní školy a věrná pomocnice svého muže i nemocných a starých členů turnovského sboru Jednoty bratrské. +more Účastnila se odbojové činnosti, byla brutálně vyslýchána na gestapu. Pomáhala laskavě všem, i řadovým vojákům sovětské okupační armády, která obsadila po 21. 8. 1968 turnovská kasárna. Mezi lidmi z církve, turnováky, včelaři a lidmi z Českého ráje a Jizerek byl velmi oblíbený. Přesto to neměl vždy snadné. Komunisté na něj po roce 1948 vymysleli provokaci („Pane faráři, za Turnovem na vás čeká letadlo“), které neuvěřil.

Staral se o 2 roubenky a jednu bývalou hospodu po Němcích (Polubný Růžodol, obec Kořenov v Jizerských horách), které přebudoval na turistické ubytovny pro mládež Jednoty bratrské. Dokonce tam dal i palandy z esesáckých postelí. +more Jako odbojář obdržel i starou tatrovku jičínského snad gestapa. Měl zásadu: sloužilo to ke zlému, ať to slouží k dobrému. A udělal s ní spoustu práce, návštěv potřebných lidí, péče o včelstva. Když přes cestu vlétla křepelka, prudce přibrzdil, až lidé v autě přepadli dopředu. Měl měkké, laskavé srdce. Tak i zemřel, tiše, nečekaně, u stolu, v sedě.

V roce 2013 dostal posmrtně ocenění od turnovských včelařů za svoji práci.

Soukromý život

Byl to skromný člověk a vážil si každé maličkosti. Přesto, že, a snad právě proto, že z poměrů chudých a rozuměl fyzické řemeslné práci, měl krásnou bohatou duši, obětavou, laskavou. +more Proto ho lidé tak měli rádi, protože jim rozuměl, byl trpělivý a naslouchal a dokonce plakal s nimi, a to doslova. Každičký den ráno se modlil za celou svou rodinu u ranního stolu.

Jeho žena Františka (roz. Kořínková), příbuzná spisovatele Vladislava Vančury, podrobená krutým výslechům gestapa, byla za činnost v protifašistickém odboji vyznamenána Čsl. +more vojenskou medailí za zásluhy (I. st. ). Byl otcem čtyř dětí; synů Pavla (děti Pavlína a Jana) a Oty (děti Otakar a Jana), dcer Marie (syn Petr) a Blahoslavy (děti Jaroslav a Pavel).

Úmrtí

Náhrobek na turnovském hřbitově Byl pohřben v Turnově, pod černou mramorovou deskou v jižní části mariánského hřbitova, i se svou manželkou a misionářem Jednoty bratrské v jižní Africe Františkem Chlebounem. +more Na desce při vstupu do hřbitova (u Havlíčkova náměstí) je mezi významnými obyvateli města Turnova uvedeno i jeho jméno. Pohřeb se konal v kostele církve československé husitské; a bylo plno, kázání vedl farář Jednoty bratrské (dnes Ochranovský seniorát Českobratrské církve evangelické), Jiří Polma (později vedl i rozloučení s Františkou Glosovou). Dnes jsou jeho ostatky přeneseny péčí jeho syna Otakara do Karlových Var, poblíž nichž Otakar žije (Rotava).

Vyznamenání

Je nositelem Čsl. válečného kříže 1939 +morepng_|50px'>čvk a Čsl. vojenské medaile za zásluhy čvmzz I. stupeň, byl vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem.

Dílo

Pavel Glos je autorem několika knih, řady básní a desítek časopiseckých článků (zejm. v týdeníku Kostnické jiskry a v časopise Jednota bratrská): * Na bratrské faře 1938 - 1945 (o odboji na Turnovsku v době druhé světové války, 1946 a 1947 knižně a 2019 jako CD -Pavel Oupický, Malá Skála, obálka Bohumil Vančura ml. +more ) * Město na hoře ležící (o Ochranově - Herrnhutu, městečku kam odcházeli moravští exulanti, dnes centru celosvětové Jednoty bratrské v Horní Lužici u české a polské hranice, 1947 ) * Doma a na Pustinách (o mládí a hledání, střední Čechy, autobiografie, 1929, nákladem Křesťanského spolku mladíků v Čechách) * Marie Škopánová (o jeho matce Marii Glosové, 1945) * Na horách (o lyžování, mládí a Jizerských horách, 1945).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www. antimony. +morewz. cz/krajina. htm]Pavel Glos[/url] v odboji na antimony. wz. cz * [url=http://www. rozhlas. cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/501196]Pavel Glos[/url] na rozhlas. cz * [url=http://dspace. upce. cz/bitstream/10195/35449/1/MalkovaZ_Odbojova_cinnost_VV_2009. pdf]Málková, Z. : Odbojová činnost v okrese Semily v letech 1939-1945, diplomová práce[/url].

Kategorie:Čeští spisovatelé 20. +more století Kategorie:Čeští protestantští duchovní Kategorie:Osobnosti Jednoty bratrské Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Čeští včelaři Kategorie:Narození v roce 1903 Kategorie:Úmrtí v roce 1985 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Mariánském hřbitově v Turnově.