Pchu I

Pchu I (také Pchu-i; čínsky celým jménem: , pinyin: Àixīn Juéluó Pǔ Yí, český přepis: Aj-sin Ťüe-luo Pchu I; 7. února 1906, Peking - 17. října 1967, Peking), člen vládnoucího mandžuského rodu Aisin Gioro, byl posledním čínským císařem mandžuské dynastie Čching a posledním čínským císařem vůbec. V letech 1932-1945 byl formální hlavou japonského loutkového státu Mančukuo. Jako čínský císař vládl pod jménem Süan-tchung (Xuantong).

O jeho životě byl roku 1987 natočen Bernardem Bertoluccim životopisný film. Snímek s titulem Poslední císař zaznamenal velký úspěch a získal celkem 9 oscarů.

Život

Dětství

Narodil se v roce 1906 jako syn prince Čchuna (醇親王, vlastním jménem Caj-feng 载沣). Na trůn nastoupil v necelých třech letech, několik dní po smrti faktické vládkyně Číny - císařovny vdovy Cch'-si (vládla v letech 1861-1908). +more Korunován císařem byl 2. prosince 1908 v Síni Nejvyšší harmonie v Zakázaném městě; půdu Zakázaného města pak až do svých 18 let nikdy neopustil.

Slabá regentská vláda a další dětský císař ale posléze nedokázali zabránit rozbíhajícímu se čínskému revolučnímu hnutí. Po vypuknutí Sinchajské revoluce a zradě Jüan Š'-kchaje byl Pchu I +more_únor'>12. února 1912 sesazen. V červenci 1917, po porážce vojsk prezidenta Li Jüan-chunga generálem Čang Sünem, byl podruhé korunován čínským císařem, avšak toto císařství nepřežilo ani dva týdny.

Opuštění Zakázaného města

Velkou ránou v Pchu Iho životě se stala smrt jeho matky v roce 1921, když podstoupila opiovou sebevraždu. V Zakázaném městě směl žít a pobírat vládní penzi 4 miliony jüanů ročně až do roku 1924. +more Rok nato bylo otevřeno jako Palácové muzeum veřejnosti. Po odchodu ze Zakázaného města se dostal do finančních potíží, které řešil prodejem cenných sbírkových předmětů. Se svou manželkou a císařovnou Wan Žung a druhou ženou Wen Siou se usadil v japonské koncesi v Tchien-ťinu.

Císař Mančukuo a vězeň

Mančukua. +more Po japonské invazi do Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mančukuo se stal v roce 1932 formální hlavou tamního režimu. V závěru 2. světové války byl zajat sovětskou armádou a deportován do Sovětského svazu. Jako válečný zločinec pak stanul také před Tokijským tribunálem. V roce 1950, rok po vyhlášení Čínské lidové republiky, byl vydán zpět do Číny. Dalších 9 let strávil v nápravném zařízení ve Fu-šunu v provincii Liao-ning (jako vězeň číslo 981). V roce 1964 byla vydána jeho autobiografie. Po propuštění pracoval jako zahradník v Pekingské botanické zahradě a později jako archivář na univerzitě v Pekingu. Zemřel v roce 1967 ve věku 61 let na rakovinu ledvin. Byl pochován na obyčejném hřbitově jako řadový občan. V roce 1995 vdova po Pchuim vykoupila urnu s jeho ostatky a nechala mu postavit hrobku u areálu pohřebiště čínských císařů, kde jsou pohřbeni 4 z 9 přecházejích císařů dynastie, dokončena byla v roce 1996, kdy do ní byla uložena urna.

Odkazy

Reference

Literatura

Flemmer, Walter. Stará Čína. +more Plzeň: Nakladatelství Fraus, 2007. * Velasco, Juan - Vessels Jane, 2008, Zakázané Město, National Geographic Česko, květen 2008, příloha. * Aisin Gioro Pchu-i. Byl jsem posledním císařem čínským. Přel. Martin Hála. Praha: Panorama, 1990.

Související články

Seznam čínských císařů * Dynastie Čching * Dějiny Číny * Čínské císařství

Externí odkazy

Kategorie:Čchingští císaři Kategorie:Narození 1906 Kategorie:Úmrtí 1967 Kategorie:Muži Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Narození 7. +more února Kategorie:Úmrtí 17. října Kategorie:Nositelé Řádu chryzantémy Kategorie:Nositelé velkokříže s řetězem Řádu chryzantémy Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Diktátoři.