Pierre Charron

De la sagesse : trois livres / par Pierre Charron. - 3me ed. rev. et augm.- Paris : David Deuceur Libraire Iuré, 1607.

Pierre Charron (1541 Paříž - 16. +more listopadu 1603 Paříž) byl francouzský teolog a idealistický filosof. Byl to také přítel a žák Montaignův. I při obhajobě existence Boha vystupoval jako skeptik. Zdůrazňoval rozhodující etický význam sebepoznání a přírodní původ moudrosti. Za jeho hlavní dílo je považován spis De la sagesse (O moudrosti).

Život a dílo

Pierre Charron se narodil v roce 1541 jako syn pařížského knihkupce. Vystudoval právo, doktorát získal v roce 1571 na universitě v Montpellieru a několik let provozoval advokátní praxi v Paříži. +more Tohoto povolání se však vzdal a věnoval se studiu teologie. Měl úspěchy jako kazatel a královna Markéta Navarrská ho jmenovala svým dvorním kazatelem. Z náboženské horlivosti chtěl vstoupit do řádu kartuziánů, ale rozmluvili mu to. Z tohoto období pocházejí jeho kázání, která byla později sebrána do sbírky Discours chrétiens [Křesťanské promluvy] (vydáno v Bordeaux, 1600).

Od roku 1589 žil v Bordeaux a stýkal se zde s Michelem de Montaignem, kterého si velmi vážil a s nímž se posléze i spřátelil. V roce 1593 vydal v Bordeaux dílo Les trois vérités contre les athées, idolâtres, juifs, mahométans, hérétiques et schismatiques [Tři pravdy proti ateistům, modlářům, židům, mohamedánům, kacířům a schizmatikům], které bývá zkráceně citováno jako Trois vérités [Tři pravdy]. +more V této knize Charron shromažďoval důkazy o existenci Boží, hájil katolickou víru proti judaismu, islámu i kalvinismu a dokazoval, že katolické náboženství je jedině pravé a spasitelné. Tato práce mu získala vážnost u jeho představených, což vedlo k jeho jmenování generálním vikářem v Cahorsu. V roce 1595 se zúčastnil valného shromáždění kněžstva, na němž působil jako sekretář. V roce 1600 odešel do Condomu, kde se stal kanovníkem.

Plodem dlouholetých přátelských styků s Montaignem se stal spis De la sagesse, en trois livres [O moudrosti, ve třech knihách], který vyšel v Bordeaux roku 1601. V této práci se Charron přiklání ke skeptickému stanovisku a tvrdí, že rozum lidský není schopen poznat pravdu, jež v Bohu spočívá; proto náboženství potřebuje zjevení, jemuž musíme věřit. +more Když však člověk sám sebou nemůže dospět k pravému poznání Boha, je obtížné nalézt pravé náboženství, poněvadž všechna tvrdí, že mají na základě Božího zjevení pravdu. Hlavní však není náboženství, nýbrž mravnost, jež spočívá v poctivosti smýšlení; nejvyšší normou mravnosti je, aby člověk jednal ve shodě se svým přesvědčením. Charron věřil v existenci universálního mravního řádu, který je nezávislý na náboženství, a odlučoval proto „přirozenou mravnost" od náboženské. Základem přirozené morálky je následování přírody. Náboženství bez přirozené mravnosti považoval za nebezpečnější než zjevný ateismus.

Práce O moudrosti vzbudila velké rozhořčení v řadách teologů a autor byl obviňován i z toho, že skrytě hlásá ateistické myšlenky. Charron své názory hájil, ale 16. +more listopadu 1603 v Paříži náhle zemřel na mrtvici. Katolická církev dekretem ze dne 9. září 1605 zařadila jeho spis O moudrosti na Index zakázaných knih.

Charronova kniha O moudrosti se stala oblíbenou četbou svobodomyslných intelektuálů v 17. století. +more Zdá se, že také Descartova „provizorní morálka" byla ovlivněna některými podněty z tohoto Charronova díla.

Spisy

Œuvres complètes. Paris, 1635; znovu vydáno Genève, 1970

Reference

Literatura

DEMONET, Marie-Luce, ed. Montaigne et la question de l'homme. +more 1re éd. Paris: Presses Universitaires de France, 1999. 183 s. Débats philosophiques. . * DYNNIK, M. A. , ed. et al. Dějiny filosofie. 1. díl. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1959. 608 s. [O Charronovi viz str. 273-274. ] * GREGORY, Tullio. Genèse de la raison classique de Charron à Descartes. 1re éd. Paris: Presses Universitaires de France, 2000. v, 365 s. Epiméthée. . * OJZERMAN, Teodor Il'jič, ed. a kol. Formování novověké filozofie. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 731 s. Členská knižnice. . [Kapitola „Skepticismus 16. - 17. století" na str. 539-584. ] * ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl II. , Renesance a reformace. Století XVI. 2. , oprav. a dopl. vyd. Praha: Sfinx, Bohumil Janda, 1948. 230 s. [O Charronovi viz str. 210-211, bibliografie na str. 217. ].

Externí odkazy

[url=https://archive. org/stream/delasagessetroi02chargoog#page/n9/mode/2up]1. +more díl Charronova spisu „O moudrosti" (francouzsky) na Archive. org[/url] * [url=https://archive. org/stream/delasagessetroi03chargoog#page/n7/mode/2up]2. díl Charronova spisu „O moudrosti" (francouzsky) na Archive. org[/url] * [url=https://archive. org/stream/delasagessetroi01chargoog#page/n7/mode/2up]3. díl Charronova spisu „O moudrosti" (francouzsky) na Archive. org[/url].

Kategorie:Narození v roce 1541 Kategorie:Úmrtí v roce 1603 Kategorie:Úmrtí 16. +more listopadu Kategorie:Muži Kategorie:Francouzští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Francouzští teologové Kategorie:Renesanční humanisté.