Poklad (opera)

Poklad je opera o dvou jednáních českého skladatele Josefa Pauknera na libreto českého pedagoga a spisovatele prof. F. A. Vinařovského (pseudonym Františka Aloise Hory). Poprvé byla provedena 28. února 1885 v Národním divadle v Brně, v jeho tehdejší budově na Veveří ulici.

Vznik a charakteristika opery

Skladatel Josef Paukner, úspěšný především svými sbory a písněmi, napsal svou jedinou operu Poklad brzy po návratu z působení v Moskvě, kde byl ředitelem kůru polského chrámu, roku 1881. Libreto napsal profesor plzeňské reálky, příležitostný humoristický spisovatel a překladatel z polštiny František Alois Hora pod pseudonymem „prof. +more F. A. Vinařovský“ (kombinující jeho občanské jméno s jeho literárním pseudonymem „Horymír Vinařovský“; v některých pramenech se objevuje mylné připsání Karlu Aloisovi Vinařickému). Tisk o Pauknerově práci na opeře referuje v polovině roku 1882 a již v říjnu téhož roku ji prý Paukner zadal českému (tj. Národnímu) divadlu v Praze.

Národní divadlo ji však odmítlo a ujala se jí divadelní společnost Jana Pištěka. Ta od jeho otevření 9. +more prosince 1884 provozovala Prozatímní české národní divadlo v Brně a Pauknerův Poklad se stal první operou, jež měla v brněnském národním divadle premiéru. I když musela být nejprve dvakrát odložena, konala se již 28. února 1885. Podmínky nebyly příznivé: hrálo se mimo předplacení a návštěva divadla byla velmi slabá. I tak se dostalo Pokladu poměrně příznivého přijetí („čestného úspěchu“) - ovšem menšího, než komedii Posestrima Antonína H. Sokola.

Vinařského libreto se dočkalo zdrcující kritiky. „Libreto jest chudičké dějem, dikce nepoetické, takřka jarmareční,“ psala Moravská orlice. +more Recenzent Hudebních listů František Pravoslav Hnilička libretistovi vytýkal, že prostý lid karikuje, místo aby použil „lahodných motivů národních“. A kritik časopisu Jeviště ukončil ironické shrnutí děje Pokladu poznámkou: „divíme se [skladateli], jak se mohl odhodlat komponovati takovou látku, o níž musel věděti z předu, že zabije i tu nejkrásnější hudbu. “.

Leoš Janáček v Hudebních listech referoval takto: „Hudba jest celkem svěží, melodie plynná, i když ne původní. Hudební případnosť dramatickou většinou postrádáme; tak přímo trapně na nás působí kvartetto v I. +more jednání vyznívající hroznou dobu bez orchestru a bez - příčiny. Mnohé úvody mají se zkrátiti (úvod k II. jednání) i zcela vynechati (v I. jednání po prvém sboru. ) Ouvertura nikoho nerozehřeje: krátký, významný úvod působívá zpravidla lépe. Co se provedení týká, litujeme, že nebylo nikomu z pěveckých sil rozuměno. “ Podobný názor měl recenzent Moravské orlice, který psal: „Doznáváme rádi, že [skladatel] pracuje správně, místy i effektně; ale bude mu ještě pilně studovati dobré vzory hudby dramatické, aby nepřístojné délky, zbytečná sola nástrojová, unavující úvody a j. vynechal, čím docílí účinnější dramatičnosti. Průvod orchestrální jest příliš syt i nedá zpěvu náležitě vystoupiti. […] leckteré místo, soli i sbory, upomínají na kostelní tón offertorií, což nemile působí. “ Podobné výhrady vznášel i kritik časopisu Jeviště, přičemž připomínal i stylovou nevyrovnanost: zatímco některé aspekty jako instrumentace byly přímo velkooperní, jiná místa měla operetní styl. Hudba Pokladu je podle něj „solidní“. Recenze shodně dávaly přednost druhému jednání před prvním. Tisk soudil, že v této podobě se Poklad na repertoáru neudrží, což se potvrdilo.

Jediná repríza Pokladu v Brně se konala 11. března. +more 8. června ho pak Pištěkovo divadlo uvedlo ve svém pražském letním působišti, na Letním divadle na Královských Vinohradech (tzv. aréna v Kravíně). Pozdější zprávy o jeho provozování nejsou, i když několik čísel a aranžmá z opery bylo publikováno a jednotlivé árie a ansámbly se dostávaly na program koncertů pěveckých spolků. Paukner se o vážnou operu již nepokusil, psal však nadále pro amatérské a zábavné divadlo, například parodickou zpěvohru Vilém Tell II. (1901).

Osoby a obsazení

Děj opery

Karel, syn chudé vdovy Novotné, miluje Bětušku, dceru bohatého sedláka Drahoty, ale ten jejich lásce brání. Karlova matka mu však poradí lest. +more Drahota prý je velmi lakomý, ale současně věří pověrám, včetně místní pověsti o pokladu skrytém v lese, který se za určitých nocí ukazuje přízemními plaménky, a v té době ho lze ze země vyzvednout. Karel tedy jde do lesa, kde rozhází blyštivé plíšky a pak si lehne a předstírá, že zemřel. Hostinský, jeho kmotr, přivede celou vesnici, která oplakává Karlovu smrt, včetně Bětušky, jež se přichází rozloučit se svým miláčkem - který následně vstane z mrtvých.

Lesem přichází městský švihák Landa, kterého Drahota vyhlédl Bětušce za ženicha. Landa se Bětušce dvoří a při tom se vyjadřuje pohrdavě o jeho otci. +more Ten se to ale dozví a dává Landovi jménem své dcery košem. Naopak Karel si jej získá, když mu daruje domněle nalezené čarovné peníze (totiž své plíšky). V přítomnosti celé vsi Drahota dává Karlovi a Bětušce požehnání a všichni se radují.

Reference

Literatura

Kategorie:Opery Josefa Pauknera Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1885 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Brně