Pražská ofenzíva

Pražská operace nebo též Pražská ofenzíva (6. května - 11. května 1945) byla poslední větší ofenzíva na východní frontě druhé světové války. Ofenzíva výrazně napomohla a uspíšila osvobození Československa v roce 1945.

Plánování a příprava

Pražská operace byla plánována postupně již od února 1945. Vzhledem k situaci, kdy se na území Čech a Moravy nacházela silná armáda o počtu zhruba 900 tisíc mužů, bylo zřejmé, že postup přes hraniční hory bude obtížný a že ještě dojde k náročným bojům.

Na jaře 1945 pronikaly na české území jak Rudá armáda od východu, tak Armáda Spojených států amerických od západu. Američtí velitelé se ale do Prahy nehrnuli, z vojenského hlediska považovali za důležitější úder proti severnímu Německu a do Rakouska. +more Osvobození Prahy tak mělo připadnout Sovětům. Britský premiér Winston Churchill ale požadoval, aby Prahu osvobodili Američané; obával se, že v opačném případě by se poválečné Československo mohlo dostat do sovětské sféry vlivu. Osvobození Prahy Američany přál také československý exilový prezident Edvard Beneš, který doufal, že by to oslabilo postavení komunistů. Sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin 24. dubna 1945 oznámil, že vltavskou kotlinu osvobodí Rudá armáda. Američané si nechtěli Sověty pohněvat, protože počítali s jejich pomocí v závěrečném boji proti Japonsku. Americký prezident Harry S. Truman tedy 1. května odpověděl, že americká vojska nebudou Prahu dobývat. Britům a představitelům Československa nezbývalo než se podvolit.

Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran směrem na Prahu, přičemž mělo dojít k osvobození podstatné části Čech. Ze Saska měla útočit vojska +more_ukrajinský_front'>1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva, z jižní Moravy měla útočit vojska 2. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského a ze severní Moravy a Slezska měl postupovat 4. ukrajinský front generála Andreje Jeremenka. Počátkem května 1945 došlo k podstatné změně situace, kdy Rudá armáda dobyla Berlín a německá vojska přestala prakticky klást odpor západním spojencům.

Operace měla začít 7. května, ale 5. +more května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali spojence o pomoc. Vedoucí československé vojenské mise v Moskvě Heliodor Píka po půlnoci 6. května tlumočil Sovětům žádost československé exilové vlády o leteckou přepravu asi 600 vojáků na pomoc Praze. Sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin místo toho rozhodl, že ofenzíva začne neprodleně, tedy o den dříve, než bylo plánováno.

Poměr sil

Vojenská situace 1. +more května 1945: území pod kontrolou Němců (bíle) a území ztracená Němci v dubnu (červeně) Do boje vstupovala sovětská vojska s impozantní silou. Německé armády měly zhruba 900 000 vojáků seskupených ve dvou armádních skupinách Střed - Mitte a Východní Marka - Ostmark. Část tohoto vojska však postupovala na Linec a tak se objevuje údaj, že německé armády Ostmark na jihovýchodní Moravě čítaly okolo 150 000 vojáků. Podle hlášení OKW měla armáda Mitte a podřízená armáda Ostmark v květnu 600-650 000 vojáků, podle výpovědi Schörnera jeho armáda měla 500 000.

Proti této stále impozantní síle stál 1. ukrajinský front Koněva čítající 980 000 příslušníků (včetně 69 522 vojáků +more_polská_armáda'>2. polské armády, 5. pěších divizí a tankový sbor, Dále 2. ukrajinský front Malinovského 710 000 příslušníků (včetně 139 432 vojáků 1. a 4. rumunské armády) a 4. ukrajinský front 410 000 příslušníků (včetně 48 400 vojáků 1. československého armádního sboru). Vojska Rudé armády tvořilo 1 770 637 vojáků, 151 divizí, 14 tankových a mechanizovaných sborů, 18 brigád. Nesovětské spojenecká vojska tvořily dohromady 257 354 vojáků. Dohromady tvořilo seskupení tří frontů a všech armád teoreticky 2 027 991 vojáků.

Převaha spojenců měla výhodu v poměru sil u děl a minometů 3 : 1 (29 496 : cca 9 000), v bojových letounech 3 :1 ( 3 014 : cca 1000 ) a v tancích a samohybných dělech měla také převahu 1 808 obrněnců proti 876 německým..

Němci se však mohli spoléhat na dobře členěnou obranu i přírodní bariéru nejen pohraničních pohoří, ale také o Oderské vrchy, Drahany, Zábřežskou vrchovinu a Českomoravskou Vysočinu. K zákopovým a opevňovacím pracím bylo v závěru války i pod hrozbou trestu smrti nuceno české civilní obyvatelstvo. +more Na druhou stranu morálka většiny německých a zejména maďarských vojsk v této době již byla nízká a o válečné porážce již nebylo žádných pochyb a hlavním cílem vojáků bylo dostat se do amerického zajetí.

6. květen

Hlavní útok za Prahu začal po poledni dne 6. května, kdy se vojska +more_ukrajinský_front'>1. ukrajinského frontu u Riesy poblíž Drážďan dala do pohybu. Rychlé tankové úderné skupiny 3. a 4. gardové tankové armády obešly Drážďany a postupovaly směrem ke Krušným horám na Mostecko, Lounsko a Kladensko. Německá armáda v tomto prostoru kladla jen slabý odpor a tak jednotky postupovaly poměrně rychle, a to i vzhledem k deštivému počasí.

7. květen

Demarkační linie mezi sovětskými a americkými silami, květen 1945 Dne 7. +more května začaly z oblasti Moravy na západ i útoky 2. Ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského, který zakončoval Bratislavsko-brněnskou operaci a 4. Ukrajinského frontu generála Andreje Jeremenka, které se krátce před tím účastnily Ostravsko-opavské operace. Další sovětské jednotky útočily přes severní Rakousko směrem k Českým Budějovicím. Fašisté soustředění ve startegickém trojúhelníku Prostějova, Přerova a Olomouce, ale neustávali v boji až do 8. května, kdy byly města osvobozena společně s Jihlavou.

Velmi těžké boje v posledních válečných dnech probíhaly okolí Tovačova, obcí Skalka, Klenovice na Hané, Čelčice, Pivín, Ivaň a Klopotovice. Těžké boje s nasazením tanků představovala největší tanková bitva květnových dnů u Tovačova. +more Například obec Pivín musely osvobodit sovětské jednotky hned dvakrát. Boje zde probíhaly od 1. května.

==== Kapitulační akt Jodla ==== Dne 7. května Německo v zastoupení náčelníka štábu OKW ozbrojených sil generálplukovníka Alfréda Jodla podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci v sídle Vrchního velení spojeneckých expedičních sil v Remeši. +more Platnost složení zbraní byla stanovena od 8. května 23:01. Kapitulaci podepsal vrchní velitel spojeneckých vojsk generál Dwight D. Eisenhower a za sovětskou stranu generál Ivan Susloparov. O celé záležitosti byl informován Stalin, avšak unáhlil se a těsně po podpisu telefonicky vetoval dohodu a tak trval na podpisu nového kapitulačního dokumentu v Berlíně. Tento právní dokument totiž nebyl ratifikován vrchním velitelem sovětských ozbrojených sil maršálem Žukovem a vrchním velitelem německých vojsk Wilhelmem Keitelem a prezidentem Třetí říše admirálem Dönitzem.

V noci ze 7. na 8. +more května překročily úderné skupiny Rudé armády v prostoru hraničních přechodů Cínovec, Moldava a Mníšek předmnichovské hranice a pokračovaly v útoku směrem na Teplice a Duchcov. Do všeobecného útoku se pustila ze severu a severozápadu 3. gardová tanková armáda generálplukovníka Pavla Rybalka z čáry Sasko - Lužice- Slezsko, kde byla rozmístěna s jednotkami spojenecké 1. Polské armády. Tato vojenská síla se dala do pohybu směrem k severním československým hranicím.

8. květen 1945

Rudé armády, padlých při osvobozování Prahy Na Moravě jednotky +more_ukrajinský_front'>4. Ukrajinského frontu dosáhly 8. května německý obranný výběžek u Prostějova, Přerova a Olomouce a jeho vojskům se v součinnosti s jednotkami 1. čs. armádního sboru podařilo proniknout na čáru Jeseník - Šumperk -Litovel - Olomouc - Prostějov. Tento den byla osvobozena také Jihlava a Němci do večera vyklidili Svitavy.

Německé armády v Praze kapitulovaly odpoledne 8. května do rukou České národní rady. +more Německé jednotky odcházely z města po silnici na Beroun a Plzeň od 23. 00 do rána 9. 00 následujícího dne 9. května.

V severních Čechách pokračovala v útoku 4. tanková armáda gen. +more Dmitrije Leljušenka a 1. gardová armáda Andreje Grečka směrem na Louny a na Terezín, U Žatce zajaly jednotky ustupující kolonu se štábem polního maršála Ferdinanda Schörnera, který prchal z lázní Velichovek u Jaroměře. Poslední německý Feldmarschall, však předtím celou svoji armádu hanebně opustil, přestože trestem smrti trestal všechny dezerce, nebo vojáky nalezené v civilním oděvu a také vysoké důstojníky za poraženectví. Odletěl letadlem do Rakouska do amerického zajetí, kde byl v Salcburku rozpoznán v pracovním oděvu.

Večer 8. května dělostřelecká baterie Waffen-SS provedla před ústupem palebný přepad Karlova. +more Ze svých pozic na Pankrácké pláni se Kampfgruppe SS začala stahovat na jih kolem půlnoci. Němci ovšem před stažením z Pankráce zapálili ve 21. 20 na Zelené Lišce sklad dělostřelecké munice. Detonace nábojů z tohoto skladu pak tvořila zvukovou kulisu v noci z 8. na 9. květen a vytvořila iluzi pokračujícího dělostřeleckého ostřelování.

Večer 8. května dostal plk. +more Emil Strankmüller v Londýně od Oddělení pro zvláštní operace (SOE) zprávu o tom, že pokud Němci budou pokračovat v bojových operacích i po nulté hodině 9. května, mohou v Praze Američané zasáhnout. Do půlnoci z 8. na 9. května, kdy měl vstoupit v platnost kapitulační akt z Remeše, úderné mechanizované skupiny 1. ukrajinského frontu postoupily až do Loun. Ostatní oddíly tohoto frontu postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa.

9. květen

Sovětská vojska v Praze - maršál Koněv, foto: Karel Hájek +morejpg|náhled'>Památník na místě, kde 9. května padl Ivan Gončarenko. Lešanech Dne 8. května ve 23:01 hod středoevropského času (01:01 hodin východoevropského a moskevského času), byl podepsán Akt bezpodmínečné kapitulace nacistického Německa, jenž se uskutečnil v Berlíně. Ratifikoval ji vrchní velitel německých ozbrojených sil polní maršál Wilhelm Keitel a za sovětskou stranu, vrchní velitel sovětských ozbrojených sil maršál Georgij Žukov. Účastnili se jí také zástupci spojeneckých vojsk USA, Velké Británie a Francie.

O půlnoci z 8. na 9. +more května vydal velitel Vojenského velitelství Velké Prahy generál Karel Kutlvašr rozkaz, kterým doplnil nařízení vydané rozhlasem o německé kapitulaci. Povstaleckým jednotkám nařídil, aby jako součást spojeneckých sil zůstaly vázány klidem zbraní do půlnoci 9. května. Zakázal jakoukoliv útočnou bojovou činnost a.

palbu, s výjimkou sebeobrany. Navzdory 2. +more článku kapitulační listiny však nadále docházelo na celé čáře fronty k ničení nepotřebné německé techniky a materiálu a k ústupu německých sil, které se většinou bezvýsledně pokoušely dostat do amerického zajetí. Během rána v Hájích u Bílého Beránka odevzdali Němci část své těžké výzbroje čs. armádě.

V časných ranních hodinách přijel do Prahy na Klárov první střední ruský tank T-34/85 s číslem I-24.

Bojové akce Rudé armády a spojenců 9. května prakticky spočívaly v pronásledování německých jednotek, přičemž místně docházelo ještě k drobným vojenským střetům. +more 4. ukrajinský front postupoval od Svitav na Litomyšl - Pardubice - Kolín - Praha. 2. ukrajinský front postupoval ve třech hlavních směrech na Pelhřimov - Vlašim - Benešov u Prahy. Druhý hlavní směr směřoval na Jindřichův Hradec a jižní Čechy - Veselí nad Lužnicí - Tábor a levé křídlo postupovalo z Rakouska na Gmünd - České Velenice a České Budějovice.

9. května v časných ranních hodinách pronikla vojska 1. +more ukrajinského frontu ze směru od Slaného a Veltrus a jako první dorazily do Prahy Rybalkovy tanky. Do středních Čech a do Prahy postupovala téhož dne sovětská vojska prakticky ze všech směrů.

10. - 11. květen

10. května brzy ráno dorazily do Prahy prvosledové vojska Malinovského +more_ukrajinský_front'>2. ukrajinského frontu a Pardubice osvobodil 4. ukrajinský front. 1. československá tanková brigáda, které poslední boje svedla u Litovle 8. 5. a pokračovala na Svitavy a Kutnou Horu přijela do Prahy krátce po půlnoci 10. 5. Do 11. května docházelo k likvidaci posledních ohnisek německého odporu. I poté však ještě sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili lesy od zběhlých a skrývajících se německých vojáků. Odminovávali cesty, infrastrukturu a mosty. Sovětská vojska zůstala na osvobozeném území do listopadu 1945, kdy (stejně jako americké jednotky) Československo opustila.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

Miroslav Broft, Pražská operace, nakladatelství Naše vojsko, 1985

Související články

Ostravská operace * Bratislavsko-brněnská operace * Květnové povstání českého lidu * Pražské povstání * Dmitrij Leljušenko * Pavel Rybalko * Osvobození Prahy (film) * Tank číslo 23 * Osvobození západních a jihozápadních Čech americkou armádou * Ruská osvobozenecká armáda

Externí odkazy

[url=http://www. blisty. +morecz/art/13928. html]Osvobození ČSR[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20120324204111/http://www. militaryzone. cz/view. php. nazevclanku=osvobozeni-prahy-v-kvetnu-1945-aneb-jak-to-dnes-vidi-rusove&cisloclanku=2007050003]Osvobození Prahy v květnu 1945 aneb jak to dnes vidí Rusové[/url] * [url=http://hradecky. denik. cz/zpravy_region/osvobozeni_stepan_svatek_20080508. html]Osvobození ve východních Čechách[/url] * [url=http://www. konr. webz. cz/ROA_cz. htm]Tanky Ruské osvobozenecké armády[/url].

Kategorie:Bitvy Sovětského svazu během druhé světové války Kategorie:Bitvy Německa během druhé světové války Kategorie:Dějiny Prahy 20. +more století Kategorie:Bitvy roku 1945 Kategorie:Bitvy Československa během druhé světové války Kategorie:Pražské povstání Kategorie:Bitvy svedené v Čechách Kategorie:Osvobození Československa Kategorie:Pojmenováno po Praze Kategorie:Obléhání Prahy.