Probdělá noc

Probdělá noc (ve francouzském originále ) je opera žánru opéra comique o jednom dějství francouzského skladatele Jacquese Offenbacha na libreto dramatika, básníka a původním povoláním koželuha Édouarda Plouviera (1821-1876) z roku 1855. Její premiéra 5. července 1855 byla součástí zahajovacího představení Offenbachova divadla Théâtre des Bouffes-Parisiens v prvním působišti na Avenue des Champs-Élysées.

Vznik, charakteristika a historie

Plakát ze samých počátků divadla Bouffes-Parisiens; nahoře Joseph Darcier jako Jean Samson v Probdělé noci Jacques Offenbach se po několika marných pokusech prosadit svá díla na scénu pařížských divadel odhodlal roku 1855 založit vlastní hudební divadlo, které nazval Théâtre des Bouffes-Parisiens. +more Světová výstava roku 1855 přilákala do Paříže mnoho návštěvníků a Offenbachovo působiště, salle Lacaze, byl stísněný, ale strategicky položený prostor na avenue des Champs-Élysées v těsné blízkosti Průmyslového paláce, centra výstavy. Zahajovací program divadla sestával ze čtyř kusů různých žánrů, jak je povolovala přísná divadelní licence, kterou skladatel obdržel; ke všem napsal Offenbach hudbu. 5. července 1855 tak diváci poprvé uviděli zhudebněný veršovaný prolog Vstupte, pánové a dámy (Entrez, Messieurs, Mesdames), dále skromnou opéra-comique Probdělá noc, rozvernou klauniádu („bouffonerie“) Dva slepci (Les Deux Aveugles) a nakonec pantomimu ve stylu commedie dell'arte Harlekýn holičem (Arlequin barbier).

Námětem Probdělé noci komicko-sentimentální příběh z vesnického prostředí. Offenbach v ní tedy navázal na styl svých předchozích děl Přístěnek (L'Alcôve, 1847), Mathurinův poklad (Le Trésor de Mathurin, 1853) nebo Pepito (1853). +more Dílo bylo přijato obecenstvem vstřícně, i když dosti banální libreto Édouarda Plouviera je nenadchlo; hudební část však byla oceňována, zejména vstupní romance hrdinky a pijácká píseň. Stejně jako u Harlekýna holičem však obliba, které tato opera dosáhla, nebyla srovnatelná s triumfem Dvou slepců, kteří se stali na dlouhou dobu vizitkou divadla a žánrovým modelem pro jeho další repertoár. I když groteskní díla jako Dva slepci zajišťovala Offenbachovu divadla obecně větší proslulost, v rámci celovečerního programu byla vždy spojována s díly s uměřenější komikou, jichž je Probdělá noc prvním a z kvalitativního hlediska vzorovým zástupcem.

Joseph Darcier v roli Jeana Samsona v Probdělé noci Jelikož Probdělá noc opustila repertoár Bouffes-Parisiens dříve, než toto divadlo a jeho ředitel dosáhli světového renomé (již 30. +more července ji na plakátech nahradil Sen letní noci), pronikla na světová jeviště se zpožděním. Ve střední Evropě, pravidelném odbytišti Offenbachových děl, se příliš neprosadila. Nepočítáme-li hostování Bouffes-Parisiens na turné (zejména dvojí provedení ve vídeňském Franz-Josefs-Kai-Theater v červnu 1861), byla výjimkou pouze vídeňská inscenace. Vídeňský divadelník a nadšený Offenbachův propagátor Friedrich Strampfer otevřel v roce 1871 ve Vídni vlastní divadlo (Vaudeville-Theater neboli Strampfer-Theater), kde chtěl uvádět zejména francouzský operetní repertoár. Jeho malému divadlu se však podařilo od Offenbacha získat provozovací práva jen na některé starší drobné kusy, které do Vídně dosud nedorazily - včetně Probdělé noci, která byla společně s Růží ze Saint-Flouru poprvé uvedena 19. února 1872 pod názvem Der Schmuggler (tj. Pašerák). Tato inscenace zavdala příležitost k roztržce mezi Offenbachem a Strampferem, neboť Offenbach, přestože byl právě ve Vídni přítomen a dirigoval svá díla v jiných divadlech, odmítl dirigovat premiéru této dvojice (a tím i udělat divadlu trvale zápasícímu s deficitem potřebnou reklamu). Podle deníku Die Presse to skladatel odůvodnil nechutí dirigovat jednoaktové opery, třebas i vlastní. Probdělá noc byla přijata příznivě, ač s jistou shovívavostí k prostoduchému libretu; v dámské úloze na sebe upozornila mladičká Sophie König, pozdější slavná operetní subreta (debutovala ostatně jako Boulette v Offenbachově Modrovousovi). Růže ze Saint-Flouru se však Vídeňanům líbila více. 5. října 1872 se Probdělá noc hrála ve vídeňské verzi poprvé v berlínském divadle Friedrich-Wilhelmstädtisches Theater; kritika ji považovala za „nikoli vynikající Offenbachův výkon“. Figurovala rovněž v plánech pražského německého divadla na zimní sezonu 1872/1873, avšak k nastudování v tomto ani v jiných českých divadlech nedošlo.

V anglicky mluvícím prostředí se Probdělá noc ujala ve zpracování Henryho Broughama Farnieho, upravovatele řady Offenbachových děl, pod názvem Forty Winks. V této podobě měla premiéru 2. +more listopadu 1872 v londýnském divadle Haymarket Theatre. Upravovatel z ostrovní říše mimo jiné umístil dějiště na pobřeží, z celníka se stal příslušník pohraniční stráže a hlavní hrdina - pašerák - pašuje zboží lodí místo po zemi. V této podobě se Probdělá noc hojně hrála v dalších částech Britského impéria (např. v Kapském Městě roku 1885) a v Americe. Ve Španělsku ji poprvé uvedlo madridské divadlo Teatro de la Zarzuela roku 1871 pod názvem La primer noche de novios, „zarzuela bufa“, překlad pořídili Salvador María Granés a Vicente de Lalama a hráli Asunción Velascová, Joaquín Miró a Víctor Loitía. Děj byl přitom přeložen do pohraniční provincie Gipuzkoa, k pohraniční řece Bidasoa. Roku 1874 koupilo práva pro Itálii od Brandusova nakladatelství italské hudební nakladatelství Sonzogno, ale o skutečném uvedení této opery v Itálii nejsou údaje.

V Dánsku Probdělou noc pod názvem Smuglerens Bryllup uvedlo v roce 1903 kodaňské divadlo Tivoli Glassal (Zrcadlový sál). Ve Švédsku se hrála poprvé již 23. +more dubna 1857 v překladu Fritze Arlberga pod názvem En sömnlös natt v Mindre teatern ve Stockholmu; 5. května 1892 ji ve stejné podobě uvedlo stockholmské divadlo Vasateatern.

Z nečetných nastudování v moderní době lze zmínit inscenace z roku 2002/3 v pařížském Petit Théâtre de Naples v podání souboru Les Délassements Lyriques, koncertní představení roku 2006 koncertně na Festivalu Jacquese Offenbacha v Bad Ems. Roku 2019 ji společnost pod vedením offenbachovského badatele Jeana-Christopha Kecka hrála ve foyer Théâtre de l'Odéon v Marseille.

Opera má předehru a šest hudebních čísel. Text i hudba (klavírní výtah) vyšel již roku 1855 v nakladatelství Brandus et Dufour.

Osoby a první obsazení

Děj opery

Čarovných houslí, 1855. +more (Interiér selského stavení v Artois, blízko belgické hranice) Je jedna hodina v noci. Fanchette, sedmnáctiletá dívka, netrpělivě čeká v úboru nevěsty. Dnes měla svatbu s Jeanem Gustinem, zvaným pro svou sílu „Samson“, ale sotva vyšli z kostela, odvedl ji manžel do svého domova, zavřel ji tu a odešel neznámo kam. Fanchette měla přirozeně ze svatební noci před sňatkem jisté obavy, ale jiného rázu. Jednání jejího manžela hrozí zničit jejich lásku (č. 1 romance La voilà donc, cette nuit de mystère).

U okna se objeví její bratranec a neúspěšný nápadník Hercule. Je celníkem a na noční obchůzce si všiml, že se u Gustinových svítí a že je Fanchette sama. +more Proti její vůli vstupuje oknem dovnitř pod záminko, že jí chce dělat společnost. Naznačuje nevěstě, že její ženich je nejspíše na záletech - Jean je pověstný tím, že přes den spí a v noci se toulá bůhví kde. I Hercule na něj při pochůzkách nejednou narazil. Fanchette toto podezření nahlas odmítá, ale vevnitř ji hlodají pochyby, až se rozpláče. Hercule se ji snaží utěšit - proto přece také přišel (č. 2 kuplet Consolez-vous, consolez-vous. ). Ale jeho utěšování mísené se dvořením Fanchette odmítá.

Tu je slyšet zdálky prozpěvujícího si Jeana. Hercule o setkání se „Samsonem“ v kompromitující situaci s novomanželkou nestojí a rychle se schová do sklepa. +more Jean odemyká dveře, zdraví svou ženu a omlouvá se. Fanchette jej vítá chladně a naznačuje, že má pochyby o jeho věrnosti. Jean se dušuje, že sice již mnohokrát ochutnal zapovězeného ovoce, žádný polibek však není sladší než ten manželský. Podaří se mu Fanchette upokojit a přesvědčit o své lásce (č. 3 duet C'est moi. … J'ai bien eu des amours … Ah. que c'est bon d'être deux. ).

Když si Jean svléká kabát, zahlédne Fanchette za jeho pasem dvě pistole. Dožaduje se vysvětlení a současně se snaží zařídit, aby Hercule mohl nepozorován uprchnout oknem. +more To se jí ale nepodaří, Jean chce mít okno zavřené, protože jí chce sdělit tajemství. Je totiž pašerákem. To Fanchette vyleká - jednak je to celkově nebezpečné povolání, jednak ví, že jejich hovor sleduje celník Hercule. Žádá Jeana, aby své činnosti zanechal, ale to Jean jednoznačně odmítá. Miluje své povolání: je to práce na čerstvém vzduchu, při níž uplatní svou tělesnou zdatnost i chytrost a navíc pomáhá hospodářství podporou volného obchodu (č. 4 rondeau Contrebandier. Tu ne sais pas, mignonne).

Při tomto chvalozpěvu Jean pozoruje Fanchettin vzrůstající neklid a brzy se dovtípí, že se někdo skrývá ve sklepě. Má podezření na některého z četných Fanchettiných ctitelů a chystá se na něho s nožem. +more Ve sklepě však nalezne jen Hercula a je mu jasné, že na něho žárlit nemusí. Je tu však jiný problém: jeho druhové jsou dosud na pašerácké výpravě a je nutno Hercula zadržet, aby je nespatřil. Celník naštěstí ve sklepě zatím popíjel, co našel, takže je již značně ovíněn a nechává se rád Jeanem a Fanchette dále hostit (č. 5 pijácká píseň a tercet Allons Fanchette, allons … Aimons le vin pour fêter la nature).

Jeanovi společníci dávají ohňovým znamením najevo, že výprava je skončena. Jean tedy nechává Hercula odejít, i když předpokládá, že jej celník udá. +more Hector rád vyvázne ze „Samsonova“ domu živ a zdráv. Když je v bezpečné vzdálenosti, zavolá oknem na Jeana zatýkají formuli. Jean a Fanchette strnou, ale Hercule svého nového bratrance uklidňuje. Jean se k němu choval slušně, i když ho mohl přinejmenším zbít, za to pro dnešek přimhouří oko a nebude rušit zbytek jejich svatební noci. Ale příště ať si Jean dá pozor. Muži se loučí rukoudáním a všichni na rozloučenou zanotují ještě kus pijácké písně (č. 6 finále Ah. le ciel sourit dans les coupes vermeilles).

Instrumentace

Flétna, hoboj, klarinet, fagot; dva lesní rohy, trubka, pozoun; tympány, bicí souprava; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabas).

Diskografie

1947 (LP . ) Zpívají: (Fanchette) Claudine Collart, (Hercule) Maurice Prigent, (Jean) Gaston Rey, (klavír) Robert Veyron Lacroix. +more * 1969 (rozhlasová nahrávka RTF, dosud nevydaná) Zpívají: (Fanchette) Lina Dachary, (Hercule) Bernard Alvi, (Jean) Lucien Huberty. Orchestre de Radiodiffusion-Télévision Française řídí Marcel Cariven. * 1989 (rozhlasová nahrávka maďarského rozhlasu, dosud nevydaná) Zpívají: (Fanchette) Ingrid Kertesi, (Hectore) Dénes Gulyás, (Jean) György Melis. Orchestr Magyar Rádió és Televízió Szimfonikus Zenekara řídí Pál Tamás (v maďarštině). * 2006 (rozhlasová nahrávka WDR - živá nahrávka z Bad Ems, dosud nevydaná) Zpívají: (Fanchette) Caroline Stein, (Hercule) Espen Fegran, (Jean) Kim Schrader. WDR Rundfunkorchester Kôln řídí Helmuth Froschauer (v němečině).

Reference

Externí odkazy

(klavírní výtah)

Kategorie:Opery a operety Jacquese Offenbacha Kategorie:Opéra-comique Kategorie:Opery ve francouzštině Kategorie:Opery z roku 1855 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Paříži