Protobulhaři

domov Protobulharů v pohoří Hindúkuš a Pamír, shodný s mapou Střední Asie z arménského atlasu ‘Ashharatsuyts’ (5-7 století), který zrekonstruoval akademik S.T. Eremian. Protobulhaři, Prabulhaři či Starobulhaři, anebo zjednodušeně z latiny Bulgaři, někdy také Bulakové či Hunobulhaři, je souhrnný název pro polokočovné válečnické turkické kmeny, které během 7. století vytvořili v pontsko-kaspické stepi státní útvar Staré Velké Bulharsko. Největšího rozsahu dosáhl za chána Kuvrata, ale po jeho smrti se rychle rozpadl, část Protobulharů se přesunula na Balkán, kde byli posléze asimilování Slovany během procesu etnogeneze etnika Bulharů. Další část Protobulharů putovala na sever, kde se posléze stali známými jako kočovní jezdci v oblasti řeky Volhy po pohoří Ural. Někteří vědci tvrdí, že jejich etnické kořeny lze vysledovat až do střední Asie. Během své migrace na západ přes euroasijskou step absorbovaly kmeny Protobulharů další etnické skupiny a kulturní vlivy v procesu etnogeneze, včetně indoevropských, ugrofinských a hunských kmenů. Moderní genetický výzkum středoasijských turkických národů a etnických skupin příbuzných Protobulharům ukazuje na příslušnost k západoasijským populacím. Protobulhaři mluvili turkickým jazykem, tj. prabulharským jazykem ogurské větve. Zachovali vojenské tituly, organizaci a zvyky eurasijských stepí, stejně jako pohanský šamanismus a víru v nebeské božstvo Tengri. V říši Protobulharů, nazývaných zde Bulakové, se odehrává větší část dětské knížky Runera Jonssona Viking Vike králem.

Historie

Postupně migrace Prabulharů +morejpg|vpravo|náhled'>Protobulhaři masakrují Byzantince Pocházeli ze střední Asie. Od 2. století obývali evropské stepi severně od Kavkazu a roviny u řeky Itil, která dnes podle nich nese jméno Volha.

Během stěhování národů - v roce 375 a část i v 5. století - se v rámci přesunu hunského konglomerátu dostali k severnímu pobřeží Černého moře a část pronikla i do Panonie, kde si zřejmě zachovala svůj ráz i později během příchodu Avarů. +more Od jména protobulharského kmene Onogurů či Ogurů, podřízeného Avarům, bývá odvozován název Uhry, Uhersko či Hungary.

Kara Prabulhaři (Černomořští Prabulhaři) v 5. -6. +more století uskutečňovali nájezdy na balkánské provincie Východořímské říše a ta je často nasazovala ve svém vojsku. V roce 558, když do Černomoří přišli prchající Avaři, se Hunobulhaři na krátký čas podřídili avarskému kaganovi. Po opětovném útěku Avarů, již prchali před Turkuti, byli do roku 630-635 součástí expandujícího Západoturkuckého kaganátu (západní Turkuti z dynastického klanu Ašına).

Asi v roce 635 se Kuvratovi (z konkurenčního dynastického klanu Dulo), náčelníkovi prabulharského kmene Onogurů, podařilo zbavit turecké nadvlády a za pomoci Východořímské říše vytvořil stát, unii kmenů, která se nazývá Staré Velké Bulharsko .

Po Kuvratově smrti se Velké Bulharsko rozpadlo, část Prabulharů si podrobili Chazaři, část utekla do oblasti Volhy a Kamy (později vytvořili říši Volžských Protobulharů), část zřejmě odešla do Panonie a Řecka, a největší a nejsilnější část někdy před rokem 680 překročila Dunaj a usadila se v Dolní Moesii (zhruba dnešní Bulharsko). Tito se spojili s místním slovanským obyvatelstvem (Sedm slovanských kmenů) a v roce 681 tu založili bulharský stát. +more V průběhu 200 let byli Slovany, kteří sem přišli asi v 6. století, asimilováni. Dnešní Bulhaři jsou slovanský národ asimilovaný s Protobulhary a thráckým substrátem, ale v jejich etnogenezi hrály roli i zbytky germánských kmenů (Gótové, Gepidové atd).

Zbývající pontští Protobulhaři odešli v 7. století k řece Volze, kde založili Volžské Bulharsko. +more Svou identitu si dobře zachovali do 13. století. Volžtí Tataři a Čuvaši se považují za potomky Povolžských Protobulharů.

Galerie

Image:Bulgaria-Fanagoria-01.JPG Image:Bulgaria-Fanagoria-02.JPG Image:Bulgaria-Fanagoria-03.JPG Image:Bulgaria-Fanagoria-04.JPG

Odkazy

Reference

Literatura

Eremian, Suren. [url=http://www. +morekroraina. com/armen_ca/map_casia_b. jpg]Reconstructed map of Central Asia from ‘Ashharatsuyts’. [/url] * Shirakatsi, Anania, The Geography of Ananias of Sirak (Asxarhacoyc): The Long and the Short Recensions. Introduction, Translation and Commentary by Robert H. Hewsen. Wiesbaden: Reichert Verlag, 1992. 467 pp. * Bakalov, Georgi. [url=http://www. protobulgarians. com/Statii%20ot%20drugi%20avtori/Bakalov-1. htm]Little known facts of the history of ancient Bulgarians[/url]. Science Magazine. Union of Scientists in Bulgaria. Vol. 15 (2005) Issue 1. (in Bulgarian) * Dobrev, Petar. Unknown Ancient Bulgaria. Sofia: Ivan Vazov Publishers, 2001. 158 pp. (in Bulgarian).

Související články

Bulhaři * Staré Velké Bulharsko * První bulharská říše * Buljaři * Suaři * Brutachiové * Hunové * Skýtie

Externí odkazy

Kategorie:Stěhování národů Kategorie:Středověké dějiny Bulharska