Cesko.wiki Proton (dvoustupňová nosná raketa)
Author
Albert FloresProton je ruská dvoustupňová nosná raketa, kterou vyvíjela a vyráběla společnost Krasnojarský závod chemického strojírenství. Raketa byla primárně určena pro dopravu těžkých nákladů na oběžnou dráhu, především pro satelity, ale také pro mezinárodní vesmírnou stanici. Proton se stal jedním z nejspolehlivějších nosičů s více než 89% úspěšností startů. Raketa je dvoustupňová, kde první stupeň je tvořen čtyřmi bočními bloky urychlovačů, které jsou naplněny jedovatými palivovými látkami. Druhý stupeň je rovněž tvořen jednou motorickou sekcí, která je napájena palivovými látkami na bázi kyslíku a vodíku. Proton tak dokáže dosáhnout přibližně 20 tun na nízkou oběžnou dráhu a více než 5 tun na geostacionární dráhu. První start rakety Proton se uskutečnil v roce 1965 a od té doby se provádělo několik dalších úspěšných misí. Raketa byla využívána jak pro komerční účely, tak pro potřeby ruských vojenských a kosmických misí. Postupem času bylo provedeno několik modernizací, které zlepšily kapacitu a spolehlivost rakety. Proton patří mezi nejpoužívanější nosné rakety ve vesmírném průmyslu. Bohužel se v průběhu let také stala předmětem několika nehod a selhání, která vedla ke ztrátě nákladu a občasným pozastavením jejího provozu. Tyto negativní události vedly k snaze o modernizaci a zlepšení spolehlivosti rakety Proton. V současnosti se pracuje na náhradě rakety Proton novou nosnou raketou Angara, která má být modernější, bezpečnější a ekologičtější. Nicméně Proton stále pokračuje ve své činnosti a je plánováno, že bude nadále využíván pro určité typy misí do doby, než bude nahrazen novou raketou.
Proton (rusky Протон) je označení dvoustupňové prototypové verze sovětské nosné rakety Proton, používané k vynášení družic do kosmického prostoru. Vyvinula ji konstrukční kancelář OKB-52 (Опытное конструкторское бюро №52, ОКБ-52), později přejmenovaná na Ústřední strojírenskou konstrukční kancelář CKBM (Centralnoje konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija, ЦКБМ), pod vedením hlavního konstruktéra V. N. Čeloměje v rámci projektu UR-500 (universalnaja raketa, универсальная ракета УР-500). Vojenské typové označení bylo 8K82. Kódové označení používané ministerstvem obrany USA pro tento kosmický nosič je SL-9, označení používané studijní službou amerického Kongresu (Sheldonovo označení) je D.
Motory pro první stupeň vyvinula konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením V. P. +more Gluška (nyní NPO Energomaš, НПО Энергомаш им. академика В. П. Глушко) v městě Chimki na okraji Moskvy. Motory pro druhý stupeň jsou dílem konstruktéra S. A. Kosberga z konstrukční kanceláře OKB-154 (nyní Konstrukční kancelář chemické automatizace KBChA, Конструкторское бюро химической автоматики, КБХА) ve Voroněži. Inerciální řídicí systém vyvinul v Moskvě vědecko-výzkumný ústav NII-885 (НИИ-885 Научно-исследовательский институт № 885), řízený N. A. Piljuginem.
Původně se počítalo s využitím tohoto typu jako mezikontinentální balistické rakety. Vzhledem k tomu, že používala skladovatelné kapalné pohonné látky, měla být lépe vojensky využitelná, než raketa R-7 Koroljovovy konstrukce. +more V případě vojenského použití mohla dopravovat termonukleární nálož o hmotnosti kolem 12,2 tuny s ekvivalentem 100 MT TNT na vzdálenost 10 000 km.
Nosné rakety tohoto typu byly vypouštěny z kosmodromu Bajkonur, kde měly k dispozici dvě rampy, a to č. 23 a 24 na komplexu 81. +more Přípravy raket ke startu probíhaly v montážní budově MIK (montažno-ispytatělnyj korpus, монтажно-испытательный корпус МИК) na komplexu 92.
Konstrukce
První stupeň této nosné rakety je tvořen centrální válcovou nádrží na okysličovadlo o průměru 4,1 m, kolem níž je symetricky rozmístěn šest užších válcových nádrží o průměru 1,6 m, nahoře kose kuželovitě zakončenými. Ke dnu každé z šesti palivových nádrží jsou připevněny výkyvně uložené jednokomorové raketové motory typu RD-253 s uzavřeným cyklem.
Druhý stupeň je válcový o průměru 4,1 m, s integrálními válcovými nádržemi. Horní nádrž s vypuklými polokulovitými dny obsahuje palivo, dolní, oddělená společnou stěnou od horní nádrže, obsahuje okysličovadlo. +more K jejímu vypuklému dnu jsou vychylovatelně připojeny tři jednokomorové motory typu RD-0210 a jeden typu RD-211; ten se liší od tří ostatních pouze tím, že jeho součásti je plynový generátor, poskytující stlačený plyn pro tlakování nádrží s pohonnými látkami.
První a druhý stupeň byly spojeny válcovou příhradovou mezistupňovou konstrukcí. Nad druhým stupněm byl umístěn inerciální řídicí systém, sloužící k navedení rakety na oběžnou dráhu.
Historie
První rozměrová maketa rakety UR-500 pro odzkoušení pozemního vybavení vzletových ramp byla na kosmodrom Bajkonur dodána 24. +more července 1964. O rok později, 16. července 1965 úspěšně vzlétl první exemplář čtyřkusové prototypové série, který vynesl na nízkou oběžnou dráhu vědeckou družici Proton 1 o hmotnosti 8300 kg, která dala nosiči jeho pozdější veřejné jméno. Další tři prototypy vzlétly v průběhu následujících 12 měsíců; z toho jeden start skončil neúspěchem. Více exemplářů této modifikace nebylo postaveno.
Související články
Proton (nosná raketa) * Proton-K * Proton-M * Rakety Angara * Sojuz (nosná raketa) * Seznam nosných raket
Externí odkazy
[url=http://www.russianspaceweb.com/proton.html]Launchers: Proton family / A. Zak[/url] * [url=http://www.astronautix.com/lvs/pron8k82.htm]Proton 8K82 / M. Wade. - Encyclopedia Astronautica[/url]