Přechodník

Přechodník (transgresiv) je v lingvistice tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děje. V minulosti býval řazen k participiím, protože vyjadřuje participaci (účast) jednoho děje na druhém. Dnes je vedle infinitivu, příčestí minulého a příčestí trpného řazen mezi neurčité slovesné tvary. Pojem příčestí, který roku 1822 vytvořili Josef Dobrovský a Václav Hanka polopřekladem z ruského pričástie, již přechodníky nezahrnoval. Za autora českého slova přechodník je považován Jan Gebauer (1838-1907).

Zpřídavnělý přechodník je tvarem přídavného jména odvozeným ze slovesného přechodníku.

Ustrnulý přechodník je příslovce nebo předložka vzniklá částečným nebo úplným ustrnutím slovesného přechodníku.

V češtině se postupem času přechodníky přestaly běžně používat a nyní jsou považovány za tvary archaické či archaizující. Nejčastěji se objevují v historické a umělecké literatuře. +more Ve větě zastávají funkci doplňku (vztahují se k přísudku i k podmětu). Běžně se užívají pouze ustrnulé přechodníky (např. vyjma, vkleče, nehledě) a přítomné (současné) zpřídavnělé přechodníky (např. sedící).

Slovesný přechodník se používá jen tehdy, mají-li děje společný podmět, např.: Svolavše své plémě vzdali oběť bohům, vynesli obrazy dědů, a rozžehnavše se s otcovskou půdou,… Proto je chybně například věta: Projížděje touto stanicí a hledě z okna, uletěl mi klobouk.

Kde není vazba k podmětu zachována, považuje se přechodník za ustrnulý, třebaže si ještě částečně může zachovávat slovesnou valenci, například tvořit vedlejší větu: Soudě podle mraků, bude pršet. Je to nekvalitní, o ceně ani nemluvě. +more Sešli se všichni zaměstnanci školy, vyjma školníka.

Druhy přechodníků

Gramaticky přechodník vyjadřuje číslo, čas, slovesný rod, vid a jmenný rod. Proto se při časování uvádějí jen tři kategorie (např. +more -a/-ouc/-ouce), které postupně označují jednotné číslo mužského rodu (on jsa), jednotné číslo rodu ženského a středního (ona/ono jsouc) a množné číslo bez ohledu na rod (oni/ony/ona jsouce).

Přechodníky se dělí na: * Přechodník předčasný (minulý) - vyjadřuje děj předcházející před dějem přísudku (…svolavše své plémě vzdali…). Vytváří se od sloves dokonavých, koncovky se řídí podle příčestí minulého (od koncovek -l/-la/-lo). +more *# Je-li před -l/-la/-lo samohláska (pověsil/la/lo), tvoří se koncovkami -v, -vši, -vše (pověsi'v, pověsi'vši, pověsi'vše). *# Je-li před -l/-la/-lo souhláska (upekl/la/lo), je přechodník v mužském rodě často s nulovou koncovkou a v ostatních rodech má koncovky -ši, -še (upek'Ø, upek'ši, upek'še). * Přechodník současný (přítomný) - vyjadřuje děj současný s dějem přísudku (…přicházejíce slyší…). Tvoří se od sloves nedokonavých, koncovky se řídí podle zakončení 3. osoby množného čísla (od koncovek -ou/-í). *# Je-li sloveso zakončeno na -ou (nesou), tvoří se koncovkami -a, -ouc, -ouce (nes'a, nes'ouc, nes'ouce). *# Je-li sloveso zakončeno na -í (běží, dělají), tvoří se koncovkami -e, -íc, -íce (běž'e, běž'íc, běž'íce; dělaj'e, dělaj'íc, dělaj'íce). * Přechodník přítomný dokonavý (budoucí) - pro vyjádření předčasnosti v budoucnosti se používá podobný tvar utvořený shodně jako přechodník současný, ale z dokonavého slovesa. Pořídí si psa, aby byla, přijdouc domů, přivítána. V češtině byl běžný v době národního obrození (v Babičce 19 % všech přechodníků), v současné češtině je dle jazykovědců silně archaický (V. Mathesius) či mrtvý (J. V. Bečka), po roce 1945 se vyskytuje jen ojediněle v satiře nebo biblických citacích. * Přechodník minulý nedokonavý - některé zdroje uvádějí ještě čtvrtou variantu, přechodník minulý odvozený od sloves nedokonavých. Znamenal by pak současnost (a snad i předčasnost) dějů v minulosti. Pokuřovavši cigaretu, psala dopis. (tj. pokuřovala a zároveň psala dopis). Tento druh přechodníků však v češtině nikdy nebyl běžný, většina zdrojů se o něm hovoří maximálně jako o nesprávné nebo v češtině nikdy neužívané variantě. Navíc může být nahrazen běžnějším přechodníkem současným (nebo předčasným). * Přechodníky nepravidelné - předchozí pravidla neplatí pro slovesa nepravidelná (to jsou ta, která se odlišují od vzorů 5 slovesných tříd): být (přítomný: jsa, jsouc, jsouce; minulý: byv, byvši, byvše), chtít (přítomný: chtě/chtěje, chtíc/chtějíc, chtíce/chtějíce; minulý: chtěv, chtěvši, chtěvše), jíst (přítomný: jeda, jedouc, jedouce; minulý: najed, najedši, najedše) a vědět (přítomný: věda, vědouc, vědouce; minulý: věděv, věděvši, věděvše). Mluvnice češtiny také řadí do této skupiny slovesa vidět (přítomný: vida, vidouc, vidouce; minulý: viděv, viděvši, viděvše), jít (přítomný: jda, jdouc, jdouce; minulý: šed, šedši, šedše) a mít' (přítomný: maje, majíc, majíce; minulý: měv, měvši, měvše).

Ustrnulé přechodníky

Některé přechodníkové tvary ustrnuly do podoby předložek a příslovcí:

vyjma, vyjmouc, vyjímajíc, vyjímaje, počínaje, chtě nechtě, chtíc nechtíc, takřka, takříkajíc, stoje, leže, kleče, sedě, vstoje, vleže, vkleče, vsedě, vstávaje, lehaje, soudě, soudíc, nehledě, nehledíc, nemluvě, vycházeje, vycházejíc, zahrnuje, zahrnujíc, nedbaje, nedbajíc, ne/počítaje, ne/počítajíc, vida

Zpřídavnělé přechodníky

Z přechodníků se odvozují i slovesná přídavná jména (verbální adjektiva), nazývaná též zpřídavnělé přechodníky: * ze současného přechodníku (odvozené ze sloves s videm nedokonavým) - např. : jdoucí, běžící, dělající, tisknoucí; * z předčasného přechodníku (odvozené ze sloves s videm dokonavým) - např. +more: pověsivší, přišedší, přinesší.

Podobným způsobem jako zpřídavnělé přechodníky se tvoří též zpřídavnělé příčestí činné (spadl/spadlý) a trpné (udělán/udělaný). Zpřídavnělé příčestí činné má podobný nebo stejný význam jako předčasný přechodník, nelze však utvořit ke všem slovesům.

Předčasný přechodník byl do češtiny obrozenci uměle přejat na počátku 19. století z ruštiny. +more Do obecné češtiny nikdy výrazně nepronikl a vždy byl vnímán jako archaický nebo knižní. Do spisovné češtiny pronikl jen u dokonavých sloves. U nedokonavých sloves (měvší, pracovavší) se neujalo, třebaže obrozenci (Jirásek, Šafařík, Jungmann, Presl) je používali i tam.

Výskyt přechodníků v českých textech

Přední odborník na přechodníky v češtině Emil Dvořák zkoumal výskyt přechodníků v českých textech od 14. století do 70. +more let 20. století s těmito výsledky (procenta udávají podíl přechodníků ze všech slovesných tvarů v analyzovaných textech z té doby):.

Vedle klesajícího užívání přechodníků je z tabulky patrné také dočasné zvýšení užívání přechodníků v období národního obrození způsobené příklonem ke vzorům humanistické češtiny.

Přechodníky se vyskytují ve slovanských a pobaltských jazycích. V angličtině se do podobné funkce ve větě často dostávají příčestí přítomná (-ing) jakožto neurčité tvary sloves. +more Laughing at jokes, we forgot our worries. Smějíce se vtipům, zapomněli jsme na své starosti.

Odkazy

Reference

Literatura

Milan Jelínek: [url=http://dkf. ics. +moremuni. cz/~xvalicek/texts/rada_jazykovedna/08jelinek. pdf]Transpoziční verbální adjektiva aktivní[/url], Ústav českého jazyka FF MU Brno, 2003 * [url=http://ufal. mff. cuni. cz/pdt2. 0/doc/manuals/cz/t-layer/html/]Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu[/url], Ústav formální a aplikované lingvistiky MFF UK Praha, 2005.

Externí odkazy

[url=http://prirucka. ujc. +morecas. cz/. action=view&id=590#nadpis7]Přechodníky[/url] v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR * [url=https://www. pravopisne. cz/2012/10/pravidla-prechodniky/]Přechodníky[/url] na serveru Pravopisně. cz * [url=https://www. ceskatelevize. cz/ivysilani/10098745482-o-cestine/206562235500010]Epizoda[/url] pořadu O češtině týkající se tvorby a používání přechodníků.

Kategorie:Slovesné kategorie