Cesko.wiki R4M
Author
Albert FloresR4/M (Rakete 4 kg Minenkopf), nazvaná Orkan, byla během druhé světové války první Německem vyráběná raketa vzduch-vzduch (vyráběna i protitanková verze), která může být skutečně považována za funkční a účinnou.
V době jejího užívání jimi byly vybaveny především stíhací letouny Messerschmitt Me 262 a Focke-Wulf Fw 190. Raketa byla reakcí na stále více robustní konstrukci odolných letounů B-17 a B-24, proti kterým v boji vykazovaly standardní 13mm a 15mm kulomety (MG 131 a MG 151), 20mm kanóny (MG FF a MG 151/20) a 30mm kanóny (MK 103 a MK 108) stále menší a menší úspěchy. +more R4M protitanková verze.
.jpg)
Vývoj
Ministerstvo letectví RLM (německy Reichsluftfahrtministerium) v roce 1944 vyzvalo k vývoji zbraně pro účinný boj s bombardéry. Na rozdíl od obvyklé praxe, raketový vývoj prováděn pouze s RLM, obdržely v září 1944, továrny v Lübecku a Curt Heber Maschinenfabrik (HEMAF) v Osterode smlouvu na vývoj rakety, která by mohla být dokončena na jaře roku 1945.
Části
Raketa se skládala ze tří částí: hlavice, motoru a skládacího ocasu. Hlavní část hlavice tvořil zapalovač AzRz 2, trinitrotoluen, RDX a hliníkový prášek. +more Raketový motor se skládal z komory 375 mm dlouhé s 45 mm vnitřním průměrem a přivařenou 13mm tryskou do spalovací komory. Obsahovala 875g základní hnací látky ve formě prášku na bázi Diglykoldinitratu ve formě práškových tyčí. Po 0,8 sekundy čase spalování (asi 200 m dráhy letu) dosáhla R4/M nejvyšší rychlosti 550 m/s (2000 km/h).
Aplikace a účinek
R4/M byly připojeny pod křídly buď na kolejnicích nebo na síti trubek, tzv. Honeycomb. +more Pod každým křídlem Me 262 bylo nasazeno obvykle dvanáct-třináct raket, ale nasazovaly se i po šesti nebo 24. Spuštění raket bylo prováděno jako salva; rakety byly vypalovány po 7 milisekundovém časovém intervalu ve skupinách po třech. Bylo nastaveno zpoždění 5 sekund pro případ, že by raketa minula cíl. Účinek R4/M rakety byl vždy založen na působení tlakového účinku proudu vzduchu z přímého zásahu.
Při útoku s R4/M, se stíhačky Me 262 přiblížily k formaci nepřátelských bombardérů zezadu. Tento způsob útoku byl na rozdílný od časných taktiky Bf 109 a Fw 190, kdy na nepřátelské bombardéry zaútočily čelně do méně chráněných předních řad nepřítele.
Vzhledem k vysoké počáteční rychlosti rakety (+ rychlost letadla) a poměrně velkému rozptylu byla střelba velice obtížná a to zejména proto, že vzhledem k úzké formaci letadel nebyly možné žádné úhybné manévry bez kolize s jiným letadlem. Samotná raketa byla nejvíce zničující pro letadla. +more Zásah do trupu bombardéru by vytvořil díru, kterou by působící tlaky roztrhaly. Když raketa dopadla na křídlech, tak buď odpálila palivové nádrže nebo poškodila nosnou konstrukci natolik, že (vzhledem k vysoké cestovní rychlosti letadla) zlomila celé křídlo. To platilo i pro extrémně robustní konstrukci B-17 Flying Fortress.
Výroba
Výroba byla prováděna na počátku roku 1945 v Osterode am Harz, kteří požádali Koncentrační tábor Mittelbau-Dora o část pracovních sil. Ještě jednu zakázku na výrobu raket obdržela v dubnu 1945 DWM v Lübecku na 25. +more000 raket R4/M.
Testování a nasazení
Testování první R4/M v únoru 1945 probíhalo v témže měsíci zřízené Jagdverbang 44 pod vedením Adolfa Gallanda. Během měsíce, byla ai 60 Me 262 vybaveno R4/M. +more Kromě Me 262 byly vybaveny těmito raketami také letouny Me 163 a konvenční Fw 190. Další stíhač který měl užívat tyto rakety byl Bachem Ba 349 Natter, který byl na přídi vybaven systémem Honeycomb, který obsahuje 28 tub pro R4/M.
Ačkoli u Me 262 a Me 163 byly obavy s aerodynamikou, tak se ukázalo, že připevnění 24 R4/M na povrch nemá na letové vlastnosti těchto dvou modelů větší vliv. Testovací pilot Fritz Wendel vypověděl, že Me 262 létal o pět km pomaleji a neměl žádné stížnosti. +more Také první let na Me 163 s R4/M s pilotem Adolfem Niemeyerem šel hladce.
Dne 18. března 1945 byl nová raketa poprvé použita k protiútoku proti 1221 bombardérům s 632 stíhačům jako doprovod k náletu na Berlín. +more Šest Me 262 z JG 7 vypustili 144 R4/M na bombardéry. Spojenci ztratili 25 bombardérů a dva Me 262 byly ztraceny, pilot zahynul. Anglicky psané prameny dávají různé údaje například 37 Me 262 sestřelilo celkem dvanáct bombardérů a stíhaček, zatímco ztratili 3 Me 262. V německých zdrojích je úspěch R4/M "vynikající". V krátké době používání bylo zničeno s pomocí R4/M téměř 500 spojeneckých letadel. Celkem 20 000 raket bylo uvedeno do provozu. R4/M je nejúčinnější zbraní německých stíhacích pilotů v posledních měsících války. Čísla mluví pro obě strany účinnosti bojového letounu v kombinaci s raketovou výzbrojí. Avšak zpomalení rychlosti postupu spojenců bylo tak nízké, že použití R4/M nemělo významný vliv na obrovskou početní převahu. Účinný postup útoku na bombardéry (útok s salvami neřízených raket) převzalo americké letectvo po druhé světové válce, kdy se vybavovaly raketami například letouny F-86D Sabre, F-94 Starfire, F-89 Scorpion a F-102 Delta Dagger.
| Charakteristika | Hodnota |
|---|---|
| Rychlost (max) | 525 m/s |
| Rychlost po 1000 m | 125 m/s |
| Dosah | 1,5 km |
| Celková hmotnost | 3,85 kg |
| Palivo | 0,815 kg |
| Hlavice | 0,52 kg |
| Délka | 812 mm |
| Průměr | 55 mm |
| Průměr s roztaženými křidélky | 242 mm |
| Pohon | Raketový |
Odvozené typy raket
Proti obrněným pozemním cílům se používaly Panzer Blitz II a III Panzerblitz vyvinuté z R4/M. V Panzerblitz II hlavici byl velký dutý náboj ráže 130 mm a mohl proniknout 180 mm pancéřové oceli. +more Vzhledem k tomu, že Panzerblitz II díky velké hlavici dosahoval jen rychlosti 370 m/s, byl vyvinut Panzerblitz III, který měl na sobě upravený dutý náboj 75mm HL. Gr. 43 as. Panzerblitz III dosahoval rychlosti letu 570 m/s, a probil 160 mm pancéřové oceli v úhlu 90 °.