Cesko.wiki Redukcionismus
Author
Albert FloresRedukcionismus je filozofický směr, který se zabývá snižováním komplexních jevů na jednodušší části a jejich vysvětlováním pomocí těchto jednodušších částí. Tento směr předpokládá, že všechny jevy ve světě lze redukovat na základní elementární částice, zákony a principy. V redukcionismu se rozlišují dva druhy redukce: redukce vysvětlením (vysvětlení složitějšího jevu pomocí jednodušších částí) a redukce identitou (tvrzení, že složitý jev je identický s jeho jednoduššími částmi). Tento filozofický směr je důležitý zejména v oblasti vědy, kde se snažíme porozumět složitým jevům a procesům a vysvětlit je pomocí základních pravidel a zákonů. Redukcionismus také zahrnuje snahu o sjednotení různých vědních disciplín a porozumění jejich vzájemným vztahům. Redukcionismus však není bez kontroverzí. Někteří kritici tvrdí, že redukcionismus přehlíží složitou povahu reality a nedokáže vysvětlit určité aspekty lidského chování, vědomí a neuronálních procesů. Dále se také diskutuje o otázce, zda je možné veškerou složitost světa redukovat na pouhé elementární částice a zákony. Celkově lze říci, že redukcionismus je důležitým filozofickým směrem, který nám pomáhá porozumět světu kolem nás a snahám o jednolité vysvětlení různých jevů. Diskuse a kritika však přetrvává a stále se hledají nové přístupy k porozumění složité přirozené i společenské reality.
Redukcionismus (z lat. reductio, přivedení nazpět) je výkladový postup a myšlenkový směr, který se snaží vysvětlovat složité skutečnosti převedením na jednoduché části zejména rozkladem a tvrzením, že celek není „nic než“ soubor částí. Mechanická kachna (Jacques de Vaucanson, 1739)
Předchůdci
Snaha vyložit složité skutečnosti pomocí jednodušších je podstatou každého výkladu. První řečtí filosofové, předsókratici, kteří se snažili najít počátek nebo původ světa v jednom ze živlů, neznamená ještě úplné převedení čili redukci. +more Předchůdcem redukcionismu - pokud lze z dochovaných zlomků spolehlivě soudit - je teprve Démokritos:.
U Démokrita provází ovšem toto přesvědčení i hluboká skepse co do možností lidského poznání:
Descartes a novověká věda
Novověká věda si klade jiný cíl: smyslem poznání není skutečnosti rozumět, nýbrž ji účinně ovládnout. K tomu se výborně hodí reduktivní postup, který skutečnost rozkládá na jednoduché součásti a složky a zanedbává všechno, co se takovému rozložení příčí. +more Jakmile se rozklad na jednoduché složky podaří, lze mezi nimi najít i jednoduché příčinné vztahy (kauzalita), jež se dají vyjádřit matematicky a s jejich pomocí s jistotou předvídat. Tuto metodu vypracoval francouzský filosof, matematik a vědec René Descartes.
Reduktivní postup spočívá u Descarta v tom, že skutečnost chápe jako neživou, složenou z neživých částí a ovládanou zákony mechaniky: i živé organismy jsou stroje, které by bylo možno rozebrat a opět složit. Jen člověk má kromě toho nehmotnou duši, kterou nelze tímto způsobem rozkládat a skládat. +more Descartův mechanistický postup se skvěle osvědčil při zkoumání a ovládání neživé přírody, narazil však tam, kde musel obětovat příliš mnoho - už při výkladu meteorologických jevů a zejména při zkoumání živých organismů. Descartův výklad fysiologie lidského těla se nikdy neprosadil a švédská královna Kristýna I. , jíž knihu věnoval, mu odepsala, že se jí výklad líbí, nedovede si však představit, že by se dvěma hodinovým strojům narodily malé hodinky. Přesto se v 18. století těšily velké pozornosti mechanické automaty, napodobující chování živočichů i člověka.
Moderní věda
Od 17. století si pokusná (empirická) věda postupně uvědomuje, že objevování přírodních zákonitostí vyžaduje umělé uspořádání experimentu, kde se pokud možno vyloučí všechny rušivé jevy: tak volný pád je třeba měřit ve vakuu. +more Ve 20. století se nástrojem tohoto poznávání stávají modely a modelování, nejprve mechanické, matematické a později i s pomocí počítačů. Redukcionismus pak znamená přesvědčení, že i složité skutečnosti lze ztotožnit s jejich zjednodušenými modely a vyložit beze zbytku ze zákonitostí jejich jednodušších složek. Redukcionismus je jedním z postupů positivismu, který chce poznání redukovat na vykazatelná, případně měřitelná fakta.
Kritika redukcionismu
Námitky proti redukcionismu jsou několika druhů, lze je však shrnout do zásady, že „celek je víc než souhrn jeho částí“ (Aristotelés). * Živé organismy nelze rozebrat a opět složit jako stroje; * kromě částí tvoří celek i různé vztahy mezi nimi, struktura celku; * na úrovní složitých systémů lze pozorovat různé emergentní jevy, které nelze vysvětlit jen z vlastností jejich částí; * u složitých (zejména živých) celků pozorujeme i ovlivnění částí celkem (tzv. +more downward causation), jako jsou adaptace, evoluce a podobně.
Pokud bychom chtěli živý organismus vysvětlit pouze z atomů a jejich vlastností, museli bychom u nich předpokládat nějaký zárodek schopnosti reprodukce a dokonce i vývoje a vědomí.
Význam vědeckého redukcionismu vysvětluje americký evolucionista Richard Boyd takto:
Odkazy
Reference
Literatura
R. Dawkins, Slepý hodinář: zázrak života očima evoluční biologie. +more Praha: Paseka, 2002 - 357 s. * R. Descartes, Rozprava o metodě (1637). Praha: Svoboda, 1992 - 67 s. * R. Descartes, Regulae ad directionem ingenii (Pravidla pro vedení rozumu). Praha: OIKOYMENH, 2000 - 314 s. ; 21 cm * A. Koyré, Rozhovory nad Descartem. Praha: Vyšehrad, 2006 - 99 s. * P. J. Richerson - R. Boyd, Not by genes alone. Chicago University Press 2006.
Související články
Atomismus * Holismus * Ludwig von Bertalanffy * Positivismus * René Descartes * Teorie systémů * Vědecká metoda
Externí odkazy
[url=http://plato. stanford. +moreedu/entries/reduction-biology/]Heslo „Reductionism in Biology“ ve The Stanford Encyclopedia of Philosophy. [/url] * [url=http://www. galilean-library. org/dupre. html]John Dupré: The Disunity of Science. Interview o vědách a redukcionismu. [/url].