Roman Isidorovič Kondratěnko

Technology
12 hours ago
8
4
2
Avatar
Author
Albert Flores

Roman Isidorovič Kondratěnko (, Tiflis - , Port-Artur) byl ruský velitel, generálporučík (in memoriam) ženijních vojsk. Bojoval v rusko-japonské válce a byl jedním z velitelů obrany Port-Arturu.

...
...
...
...
+more images (1)

Životopis

Narodil se v Tiflisu v chudé šlechtické rodině. Jeho otcem byl vysloužilý major, z jehož penze rodina žila. +more Pomocnou ruku podal starší bratr, který žil v Petrohradu. Jeho přičiněním se podařilo dostat Romana Kondratěnka na Polocké vojenské gymnázium za státní útraty. Školu absolvoval v roce 1877 jako jeden z nejlepších kadetů. Následně se stal junkerem Nikolajevského technického učiliště v Petrohradě v bývalém paláci Pavla I. , kde se také nacházela Inženýrská akademie. Po absolvování kurzu 23. června 1877 byl povýšen do hodnosti praporčíka a přidělen k 1. kavkazskému ženijnímu pluku Jeho Imperátorského Veličenstva velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Ruského. Aniž se dostavil ke svému pluku, byl 25. srpna 1877 přidělen ke Kavkazskému rezervnímu pluku. Po jeho rozpuštění byl v říjnu 1878 převelen ke své původní jednotce. Téhož roku byl povýšen do hodnosti podporučíka.

+morejpg|náhled|left'>R. I. Kondratěnko v roce 1881.

V roce 1879 nastoupil na Nikolajevskou inženýrskou akademii (dnes Vojenská vysoká škola inženýrsko-technická). Téhož roku byl povýšen na poručíka. +more Za své úspěchy přínosné pro vědu byl v roce 1881 povýšen do hodnosti nadporučíka. V roce 1882 dokončil studia na akademii a krátce na to se ocitl pod velením náčelníka ženistů Kavkazského vojenského okruhu. Následně byl přidělen k ženijnímu vojsku, kde byl pod velením náčelníka Čarochského ženijního velitelství. V roce 1883 byl přidělen k Hlavnímu ženijnímu velitelství. V roce 1884 byl povýšen do hodnosti kapitána; téhož roku nastoupil na Nikolajevskou akademii. Studia dokončil v roce 1886 a byl přidělen ke generálnímu štábu, následně byl převelen k Vilenskému vojenskému okruhu. Téhož roku byl převelen ke generálnímu štábu této jednotky a jmenován hlavním pobočníkem štábu 4. armádního sboru.

V roce 1888 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a přidělen ke štábu velitele 6. brigády vojsk vnitrostátního určení, kde zastával funkci štábního důstojníka. +more V roce 1891 vykonával funkci hlavního pobočníka štábu Vilenského vojenského okruhu. V roce 1892 byl za služební zásluhu povýšen do hodnosti plukovníka. Dočasně zastával funkci generálního kvartýrmistra okruhu. V roce 1893 se stal štábním důstojníkem a vykonával funkci pobočníka štábu Vilenského vojenského okruhu a v roce 1895 byl jmenován zprvu náčelníkem štábu vojsk Uralské oblasti, a po měsíci velitelem 20. střeleckého pluku.

V roce 1901 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován do funkce generálního inspektora štábu Priamurského vojenského okruhu, kde se stal členem generálního štábu tohoto okruhu. V důsledku absence náčelníka štábu Priamurského vojenského okruhu převzal danou funkci, poté vykonával funkci generálního kvartýrmistra okruhu. +more V roce 1902 mu byl udělen nejvyšší vděk za zlepšení podmínek pro vzdělávání mužstva. V roce 1903 se ujal funkce generála okruhu a téhož roku byl příkazem z 8. listopadu jmenován do funkce velitele 7. východosibiřské střelecké brigády. Během boxerského povstání v letech 1900-1901 se nacházel v sestavě expedičního sboru.

Obrana Port-Arturu

+morejpeg|náhled|200px|right'>Obal časopisu Letopisy války s Japonskem oznamující smrt generála Kondratěnka Pohlednice s nápisem „Generál Kondratěnko provádí inspekci pozic. “ V nejkritičtějším období obléhání se ujal obrany města Port-Artur. Svou pozornost soustředil na zlepšení obranyschopnosti pozic. Osobně řídil obranu na nejsložitějších a nejnebezpečnějších úsecích. Vyznačoval se schopností vojáky motivovat, což přispělo k odražení řady útoků, ve kterých úspěch ruských vojsk už nikdo neočekával. Zkoordinoval síly pozemních vojsk a námořnictva tak, aby je přiměl k lepší spolupráci.

Padl v boji 15. prosince 1904 v pevnůstce tvrze č. II v důsledku přímého zásahu dělostřeleckého granátu. Společně s ním přišlo o život dalších 8 důstojníků.

Po ukončení rusko-japonské války bylo jeho tělo exhumováno a slavnostně pohřbeno 8. října 1905 v Petrohradu, na Nikolském hřbitově Alexandro-Něvské lávry.

Existuje teorie, podle které japonské houfnice neostřelovaly tvrz č. II v momentě Kondratěnkovy návštěvy náhodou. +more Dělostřelecký přepad měl být zahájen na popud zrádce z řad zastánců kapitulace města.

Podle mínění řady odborníků byl Kondratěnkovou smrtí zpečetěn osud pevnosti. Dne 5. +more ledna byla z rozkazu generálů A. M. Stessela a A. V. Foka vyhlášena kapitulace Port-Arturu. Vést obranu města by bylo možné i delší dobu, ovšem za cenu těžkých ztrát. Generál Stessel byl za svůj čin v únoru 1908 odsouzen k trestu smrti. Ten však byl nejprve změněn na 10 let odnětí svobody a následně v květnu 1909 zcela prominut.

Vyznamenání

Řád sv. +more Stanislava Řád sv. Stanislava 3. stupně (1884); * Řád sv. Anny Řád sv. Anny 3. stupně (1889); * Řád sv. Stanislava Řád sv. Stanislava 2. stupně (1892); * Řád sv. Anny Řád sv. Anny 2. stupně (1895); * Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 4. stupně (1899); * Řád sv. Vladimíra Řád sv. Vladimíra 3. stupně s meči (1904); * Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 4. stupně; * Řád sv. Jiří Řád sv. Jiří 3. stupně (1904).

Památka

+moreKondratenko. JPG|náhled|upright=1'>Japonský pomník na místě smrti generála Kondratěnka. Nápis zní: „Místo úmrtí ruského generál-majora Kondratěnka“ Smuteční průvod. 25. září 1905 Pohlednice ze začátku 20. století s fotografií ulice Kondratěnko Kondratěnkova busta v Polocku * V roce 1907 byla nad hrobem R. I. Kondratěnka vztyčena pamětní kaple, v níž se nacházel velký mramorový kivot s ikonami a množstvím stříbrných věnců. Prolamovaná kaple byla posvěcena 12. srpna 1907. Za Sovětského svazu byla kaple stržena, jako i mnohé další na Nikolském hřbitově. * 25. východosibiřský střelecký pluk byl přejmenován na 25. východosibiřský střelecký pluk Generálporučíka Kondratěnka. * V polském městě Suwałki byl 30. září 1907 vztyčen památník R. I. Kondratěnkovi. Nacházel se v parčíku před kasárny 20. střeleckého pluku, kterému generál v letech 1895-1901 velel. Památník měl podobu bronzové busty na vysokém podstavci z černé žuly. Do dnešních dob se ale památník nedochoval. * V roce 1910 byl Polocký kadetský korpus přejmenován na Polocký kadetský korpus Generála Kondratěnka. Téhož roku byla v Polocku vztyčena generálova busta. K jejímu stržení došlo ve 30. letech. 31. března 2008 byla v Polocku na náměstí Svobody vztyčena nová, bronzová busta na žulovém podstavci. Díky tomu je Polock jediným městem, kde byly památníky na generálovu počest vztyčeny ve 20. i 21. století. * V jihozápadní části ostrova Ruský se nachází Kondratěnkův poloostrov. * V roce 1909 byla chatařská osada nedaleko od Nikolsku-Ussurijsku, kterou R. I. Kondratěnko založil pro zdravotní rehabilitaci důstojníků, přejmenována v čest generála. Dnes se obec jmenuje Kondratěnovka a nachází se v okrese Ussurijsk v Přímořském kraji. * V roce 1905 byla v Oděse přejmenována ulice Policejní na ulici Kondratěnka (dnes nese jméno I. Bunina). * V srpnu 1945 bylo velení japonské Kuantungské armády předáno ultimátum o kapitulaci. Předávajícím ze strany sovětského velení byl Ivan Artěmenko, syn Kondratěnkovy kmotřenky. * Na generálovu počest nese jedna z petrohradských ulic jeho jméno. * V Chabarovsku byla v čest generála nainstalována pamětní deska (ul. Komsomolská, čp. 105).

5 min read
Share this post:
Like it 8

Leave a Comment

Please, enter your name.
Please, provide a valid email address.
Please, enter your comment.
Enjoy this post? Join Cesko.wiki
Don’t forget to share it
Top