Rožmberská hrobka (Vyšší Brod)

Historie

Vltavy Vyšebrodský klášter, který se nachází asi 30 kilometrů od hlavního rožmberského sídla Českého Krumlova, byl založen z iniciativy +more_z_Rožmberka'>Voka I. z Rožmberka († 1262) v roce 1259 pro cisterciáky, kteří přišli z Wilheringu. Podle legendy se jednalo o akt poděkování, že se Vok zachránil z vln rozbouřené Vltavy, když se ji snažil na koni přebrodit a strhl ho proud. Fundaci potvrdil pražský biskup Jan III. z Dražic 1. června 1259. Kromě jiných funkcí plnil klášter už od svého založení roli rožmberské nekropole.

V hrobce se pohřbívalo po dobu 350 let. Patrně na začátku 16. +more století se kapacita hrobky naplnila, proto byly ostatky zasypány, a tak vzniklo nové patro pro pohřbívání. V roce 1583, kdy zemřela třetí manželka Viléma z Rožmberka, již v hrobce ovšem znovu nebylo místo, proto Vilém nechal zbudovat novou hrobku v presbytáři kostela sv. Víta v Českém Krumlově. Sám v ní byl také pochován. Petr Vok si chtěl jako nekatolík zbudovat vlastní hrobku v kostele sv. Trojice (sv. Jošta) v Českém Krumlově, ovšem v roce 1601 byl donucen kvůli vysokým dluhům Český Krumlov prodat císaři Rudolfu II, proto se rozhodl pro pohřby ve Vyšším Brodě. Ve stejném roce zemřela Kateřina z Ludanic. Tehdy asi z nouze došlo k úpravám hrobky, prkna ze starých rakví byla vyrovnána ve východní části hrobky a kosterní pozůstatky pietně uloženy stranou. Vznikl tak prostor pro poslední dva pohřby.

Pravděpodobně hned v roce 1612 po posledním pohřbu byl vstup do hrobky zasypán a zazděn. Nekropole nebyla později ani v průběhu válečných let vyrabována, protože se nevědělo, kde přesně se nachází. +more Lidé do ní krátce nahlédli až v roce 1902. Důvodem k probourání klenby hrobky bylo hledání příčin poklesu schodů u oltáře. Nedestruktivní průzkum hrobky proběhl v letech 2009, 2011 a 2021. Primárním účelem bádání však nebyla hrobka samotná, nýbrž získání informací o podzemních dutinách a podmínkách v nich před plánovanou rekonstrukcí kostela.

Legenda

Podle legendy členové rodu (nebo jen vladaři) nebyli pohřbeni v rakvích, ale sedí ve velkém podzemním sále v křeslech u kulatého stolu. Legendu vylíčil např. +more jezuitský literát a historik Bohuslav Balbín (1621-1688).

Ze světa legend je také tradovaná informace, že si ve své závěti poslední Rožmberk Petr Vok vymínil, že po jeho pohřbu do hrobky nikdo nevstoupí. Měl tak zabránit odhalení svých skandálních činů. +more Údajně totiž své předky sám obral o cennosti a prodal je, aby mohl umořit vysoké dluhy (podle článku v časopisu Zápisník č. 26 z roku 1968). Zachovaná závěť ovšem žádný zákaz neobsahuje. Jiná varianta pověsti tvrdila, že tajemství rožmberské hrobky smí být rozluštěno teprve 400 let po smrti Petra Voka.

Popis hrobky

Hrobka se nachází v severní třetině presbytáře a sama pohřební komora má rozlohu přibližně 15 metrů čtverečních. Vchod do pohřební komory byl od západu z příčné lodi přes obdélnou vstupní šachtu, ve které bylo příkré schodiště s asi deseti stupni. +more Šachta byla druhotně zasypána písčitohlinitým sedimentem. Vstup v úrovni podlahy kryl kdysi velký náhrobní kámen, který se však nezachoval.

Pohřební komora má půdorys 5,3 x 2,8 metru a výšku až 2,6-2,7 metru. Svými rozměry je srovnatelná s panovnickými hrobkami. +more Valená klenba, na které jsou patrny otisky dřevěného šalování, je vyzděna z lomového kamene. Na západní straně komory se nachází vstupní otvor o velikosti 0,7 x 0,89 metru lemovaný nezdobeným žulovým ostěním, později uzavřený velkými kamennými deskami. Jedná se asi o nejmladší stavební úpravy až po pohřbu Petra Voka. Otvor je příliš malý, aby jím sarkofág velmože prošel.

Podzemní místnost se skládá ze dvou podlaží, z dolního zasypaného a horního volného s dochovanými sarkofágy. Původní podlahu v hloubce 3,52 metru pod podlahou chóru tvoří kamenný štět. +more V této úrovni se původně ukládaly dřevěné rakve s ostatky. Patrně na počátku 16. století byla hrobka zaplněna. Proto byla zavezena hlinitopísčitým sedimentem do výšky 1,25 metru. Tato zavážka v největší hloubce o mocnosti 35 cm obsahuje zbytky zetlelého dřeva z rozpadlých rakví a větší obsah fosfátů z rozložených lidských těl.

Horní nezasypané podlaží má výšku pouhých 1,5 m. Podlahu tvoří zhutněný zásyp, na kterém jsou úlomky zetlelých rakví. +more Vrchol klenby je ve výšce 1,5 m. V 16. století zde mohlo být uloženo kolem deseti dřevěných rakví, jejichž zbytky se nacházejí ve východní části komory. Naskládaná prkna dosahují výšky až 60 cm. V západní polovině uprostřed místnosti jsou dva cínové sarkofágy, z nichž pravý (jižní) patří Petru Vokovi. Levý (severní) sarkofág, který stojí přímo u zdi, je dva metry dlouhý, 70 cm široký 64 cm vysoký. Je zdoben horizontálními a vertikálními lištami a reliéfními maskarony s železnými kruhy v tlamách. Erby po stranách nebyly objeveny. Původně byl asi sarkofág zamýšlený pro Kateřinu z Ludanic. Nakonec v něm mohly být společně uloženy ostatky z degradovaných dřevěných rakví právě před pohřbem Kateřiny z Ludanic, pro kterou se hledalo místo. Na levém sarkofágu byla před pohřbem Petra Voka položena dubová rakev identifikovaná jako místo posledního odpočinku Kateřiny z Ludanic.

Sarkofág Petra Voka

Cínový sarkofág měří 209 cm na délku a 64 cm na výšku. Rozšiřuje se, proto má šířku od 71 cm u nohou do 84 cm u hlavy nebožtíka. +more Nespočívá na nosných nohách. Snad předpokládali, že by se truhla zabořila do násypu. Dno a víko jsou zdobeny jednoduše profilovanými lištami, z nichž vycházejí lizény - čtyři rohové, po dvou na každém čele a po šesti na každé straně. Užší pole mezi lizénami zdobí cínové plastiky maskaronů, do jejich tlam byly připevněny pocínované železné kruhy, které byly určeny k přenášení sarkofágu. Celkem jich je osm - po jednom v čelech a po třech na bočnicích. Pole s držáky jsou dále zdobeny technikou rytí a tepání. Opakuje se v nich symbol Ω (omegy) - posledního písmene řecké alfabety. Středová pole bočnic zdobí celkem čtyři erby Petra Voka s knížecí korunkou v oválných vavřínových věncích bez polychromie. Jsou symbolicky připevněny hlavou dolů, což připomíná vymření rodu. Ústředním motivem víka je reliéf Ukřižování Krista. K víku je připevněn železnými šrouby právě v těch místech, kde byl Ježíš ukřižován. Výška kříže je 120 cm, zatímco samotná figura Krista měří 66 cm. V horní části nad horizontálním břevnem kříže je páska s nápisem INRI. Písmena jsou 3 cm vysoká. V dolní části kříže je páska s nápisem SANGVIS . JESV . CHRISTI . FILII . / DEI . PVRGAT . NOS . ABOMNI . PECATO, to znamená Krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu. Písmena jsou 14-17 mm vysoká. U paty kříže je reliéf lidské lebky s dvojicí zkřížených kostí. Nad Ukřižováním je velká nápisová kartuše o velikosti 55 x 19 cm.

Nápis v latině může být přeložen do češtiny jako Nejosvícenější kníže a pán, pan Petr Vok Ursinus, poslední vladař dobu rožmberského zaměnil život za smrt na svém třeboňském zámku dne 5. listopadu, před svítáním, léta Kristova 1611. +more Zde je pohřben. V textu je 18 ligatur (spojených dvouznaků), zde znázorněny podtržením. Kontrakce měla praktický účel, aby se text vešel do omezeného prostoru. Ze stejného důvodu jsou v prvním řádku dvě slova zkrácena suspenzí. Písmena jsou 2 cm vysoká. Sarkofág odlil konvář Jáchym ze Soběslavi, podepsal se na předním čele v pravém rohu zkratkou IM.

Petr Vok měl při pohřbu nasazen na levé ruce prsten, po jeho pravém boku byl položen meč a rožmberské pečetě v červeném aksamitovém sáčku.

Rakev Kateřiny z Ludanic

Podle zpráv Václava Březana bylo tělo Kateřiny z Ludanic uloženo ve dvou dřevěných rakvích. Vnitřní rakev byla vystlána vonnými bylinkami a kořením. +more Na vnitřní stranu víka vnější rakve Petr Vok napsal jakýsi vzkaz, který nikdo neměl spatřit. Na víko vnější rakve byly připevněny plechové (měděné) desky. Na horní byl text Blahoslavení mrtví, kteříž v Pánu umírají; duch zajisté dí jim, aby odpočinuli od prací svých, nebo skutkové jejich následují jich. V Zjevení v XIV. kapitole. Pod textem byl krucifix a klečící zesnulá s textem Beránku boží, v ruce tvé poroučím duši mú. Dále hlavní informace Kateřina Rožmberská z Ludanic život svůj v Pánu dokonala léta Páně 1601 v pátek po Božím těle, jinak 22. dne měsíce června, ráno tři čtvrti před hodinou sedmou na půl orloji, v letech věku svého třiceti čtyřech. Pán Bůh rač jí veselé a utěšené vzkříšení dáti. Následoval erb. Pod ním text 1. Kor. XV v. 56: Musí zajisté toto porušitedlné tělo obléci neporušitedlnost a smrtedlné toto obléci nesmrtedlnost. Augustinus: Kdo žádá rozdělení s tělem a býti s Kristem, není mu těžko umříti, ale těžko mu živu býti, a ten s utěšením libě umírá.

Pouze v této rakvi byly při průzkumech v letech 2011 a 2021 viditelné kosterní ostatky.

Cenné archeologické nálezy

Na víku sarkofágu Petra Voka byl v roce 2011 nalezen renesanční zlatý dámský prsten, který musel vypadnout ze sousední dřevěné rakve. Zdobí ho drahé kameny a barevný email. +more Řadí se ke snubním prstenům, tento konkrétní typ se označuje jako gimmel ring, který byl v 15. a 16. století oblíbený hlavně v Anglii a německých zemích. Fakticky se jedná o dvojici prstenů, které jsou navrženy tak, že do sebe zapadají. Tyto snubní prsteny nosili snoubenci obvykle do svatby, poté si oba navlékla novomanželka a oba na jednom prstu utvořily celek. Dá se předpokládat, že druhý prsten je v rakvi Petra Voka, protože jeho osobní pečetní prsten se safírem je uložen v třeboňském archivu.

Vedle cínové truhly Petra Voka se nahoře nachází mohutná dubová rakev, ze které bylo v minulosti odstraněno víko a ve které se kromě luxusních dámských šatů a jiných textilií nachází masivní zlatý řetěz, jehož podoba odpovídá šperku na portrétu Evy z Rožmberka († 1591), sestry Petra Voka.

Rožmberský epitaf

Rožmberský epitaf Pozdně gotický rožmberský epitaf z červeného mramoru asi z poslední třetiny 15. +more století je zazděný v severní zdi kněžiště klášterního kostela poblíž rožmberské hrobky. Ústředním motivem je rožmberský jezdec, motiv, který je znám i z pečetí. Jezdec v plné zbroji drží v pravé ruce meč a v levé stříbrný štít s červenou růží. Stejně barevná růže zdobí jako klenot rytířovu přilbu. Rytíř je zasazený do iluzivní gotické architektury, tvořené několika oblouky, fiálami, kraby a křížovou kytkou. V horním pravém rohu je erb zakladatele kláštera Voka I. z Rožmberka a v levém jeho manželky Hedviky ze Schaunbergu. Epitaf zdobí i znaky příbuzných. Nad jezdcem je na levém svorníku arkatury zpodobněn erb pánů z Hradce (zlatá růže na modrém poli) a na pravém erb pánů z Ústí (černá růže na zlatém poli). V pravém zkoseném horním rohu desky je erb pánů z Landštejna (stříbrná růže na červeném poli) a v dolním opět erb pánů z Ústí. Levé zkosené rohy zdobí maskarony.

Vpravo od jezdce je nápisová páska ve tvaru písmene S s vyrytým zlaceným nápisem v latině Wok d´rosnberk primus fundator huius loci, to znamená Vok z Rožmberka první zakladatel tohoto místa. Na zešikmených obrubách desky je dole, vpravo a nahoře původní plastický zlacený nápis Primate originis princi / pum De ursinis generosurum de Rosenbergk fundatorum / huius loci hic est sepultura, to znamená Zde je hrob pánů z Rožmberka, zakladatelů tohoto místa, s předností původu od knížat Orsini. +more Na levé obrubě je dopsaný, nikoliv vyrytý nápis Ultimus Fundator Petrus Wok moritur A. Mdcxi. Orate pro eis, to jest Poslední zakladatel (míněno Rožmberk), Petr Vok, zemřel roku 1611. Modlete se za něj. Text je psán gotickou minuskulou. Autor epitafu pravděpodobně pocházel z Horních Rakous nebo Bavorska.

Seznam pohřbených

V klášteře bylo pohřbeno 24 mužů a 17 žen z rodu pánů z Rožmberka a Krumlova. Někteří, především ti z prvních generací, nemuseli být pohřbeni přímo v této hrobce, ale někde jinde v klášterním komplexu. +more Např. tělo a hlava popraveného Záviše z Falkenštejna byly pohřbeny odděleně v kapitulní síni. Zakladatel kláštera Vok I. z Rožmberka byl pravděpodobně pohřben na čestném místě v ose kostela přímo před hlavním oltářem. Je možné, že velká pohřební komora byla zbudována teprve Vokovým synem Jindřichem I. , protože jistě do ní byla pohřbena až v roce 1307 Alžběta z Dobrušky. V hrobce samotné tak bylo pravděpodobně uloženo 35 těl.

Chronologicky podle data úmrtí

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Rožmberků, modře pánů z Krumlova, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do obou rodin. +more Červeně jsou vyznačeni rožmberští vladaři. Generace jsou počítány od Vítka I. z Prčice († 1194). U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.