Rusifikace Běloruska

Technology

12 hours ago

Author

Bělorusku, v letech 1812, 1912 a 2006. Důsledky zničení městských architektonických památek Rusifikace Běloruska ( také маскаліза́цыя) označuje historický proces, kdy zavádění ruštiny a ruské kultury stále více ovlivňuje běloruskou společnost, zejména v průběhu 20. století.

V tomto období došlo k velkému nárůstu používání ruštiny ve školství, administrativě a veřejném životě, často souběžně s běloruskými kulturními a jazykovými prvky a někdy i v jejich stínu. Rusifikace je jednou z hlavních příčin nízké míry osvojení běloruštiny Bělorusy.

Rusifikace je dlouhodobá politika ruských režimů, která začala v době Ruského impéria, poté byla obnovena za Sovětského svazu a pokračuje za režimu proruského běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka.

Chronologie

1764: Dekret o rusifikaci Ukrajiny, Smolenska (běloruské etnické území), pobaltských států a Finska (rusky обрусение). * 1772: Po prvním dělení Polska se část etnicky běloruských zemí stala součástí Ruského impéria +more_Veliká'>Kateřina II. Veliká podepsala dekret, podle kterého všichni gubernátoři anektovaných území museli psát své rozsudky, dekrety a příkazy pouze v ruštině. Půl milionu dříve svobodných Bělorusů se stalo nevolníky ruských šlechticů. * 1773: Kateřina II. Veliká podepsala další dekret „O vytvoření místních soudů“, který opět stanovil povinné používání výhradně ruského jazyka v záznamech. * 1787: Kateřina II. Veliká rozhodla, že náboženské knihy mohou být v Ruském impériu tištěny pouze v nakladatelstvích podřízených synodu ruské pravoslavné církve. V důsledku toho byla také zakázána činnost řeckokatolických tiskařů. * 1794: Kosťuškovo povstání bylo potlačeno jednotkami Alexandra Suvorova, který za odměnu obdržel do osobního vlastnictví 25 000 běloruských nevolníků. * 1795: Rusko oficiálně popřelo existenci běloruského národa a běloruštiny. * 1825: Začalo hromadné zatýkání místních běloruských politiků a jejich nahrazování Rusy. Po nástupu cara Mikuláše I. k moci bylo v letech 1830-1831 potlačeno Listopadové povstání. * 1831: Vytvoření zvláštního „západního výboru“, jehož úkolem bylo „sjednocení všech západním území s vnitřními provinciemi Velké Rusi“. Ministr vnitra Ruské říše Pjotr Valujev připravil pro zmíněný výbor „Zvláštní pojednání o prostředcích rusifikace západního kraje“ (rusky Очерк о средствах обрусения Западного края).

+more_Барысаглебская_царква. jpg|náhled'>Jeden z běloruských kostelů před a po přestavbě.

* 1832: Došlo k hromadné likvidaci řeckokatolických a baziliánských škol, které upřednostňovaly běloruštinu a běloruskou kulturu. Byla posílena kontrola vzdělávání ze strany ruské pravoslavné církve. +more * 1840: Car Mikuláš I. vydal dekret zakazující používání slov „Bělorusko“ (Беларусь) a „Bělorusové“ (беларусы) v úředních dokumentech. Země byla přejmenována na „Severozápadní kraj“ (rusky Северо-Западный край). * 1852: Současně s likvidací řeckokatolické církve začalo hromadné ničení běloruské náboženské literatury. Jozef Semaško, pravoslavný kněz a biskup, byl osobním svědkem spálení 1295 knih nalezených v běloruských kostelech. Ve svých pamětech hrdě hlásal, že během následujících tří let bylo na jeho příkaz spáleno dva tisíce svazků knih v běloruštině.

Michail Muravjov

* 1864: Michail Nikolajevič Muravjov (1796-1866), známý svým poškoováním běloruského obyvatelstva, se stal generálním gubernátorem „Severozápadního kraje. “ Zvláštní pozornost věnoval školství, proslavilo se Muravjovo heslo: „Co nedokončil ruský bajonet, to dokončí ruská škola a kostel. +more“ * 1900: Ministerstvo školství Ruského impéria zadalo všem školám úkol, aby „děti různých národností získaly ryze ruskou orientaci a připravily se na úplné splynutí s ruským národem. “ * 1914: Běloruský lid nebyl zmíněn v rezolucích Prvního ruského kongresu národního vzdělávání, který uváděl velký počet národů Ruského impéria, jejichž dětem bylo nabídnuto vzdělání v národních jazycích. Obecně platí, že po celou dobu ruské vlády v Bělorusku ruské úřady nepovolily otevření jediné běloruské školy. * 1929: Konec politiky „Běloruska“ a začátek politických represí. * 1930: V Sovětském svazu pod rouškou „boje proti náboženství“ začalo hromadné ničení unikátních architektonických památek. Na příkaz sovětských úřadů byly zničeny starobylé kláštery ve městech Vitebsk, Orša a Polock. * 1937: Na příkaz sovětských úřadů byli zastřeleni všichni představitelé tehdejší běloruské inteligence a jejich ostatky byly pohřbeny na území Kurapatského traktu. * 1942: Janka Kupala, klasik běloruské literatury, byl v Moskvě zabit sovětskými speciálními službami. * 1948: Aktivistka Olesya Furs byla odsouzena k 25 letům vězení v sovětských věznicích za vystavení běloruského státního znaku Pahoňa.

Jeden z běloruských hradů, které byly zničeny za Sovětského svazu

* 1960: Po druhé světové válce, pod rouškou generálních plánů obnovy a přestavby měst, pokračovalo ničení architektonických památek. Bělorusové utrpěli největší ztráty z hlediska architektonického dědictví v 60. +more a 70. letech 20. století. * 1995: Po nástupu Alexandra Lukašenka k moci byly státní symboly Běloruska - bílo-červeno-bílá vlajka a historický znak Pahoňa nahrazeny upravenými sovětskými symboly a nahrazena byla i státní hymna. Ruština navíc získala status druhého státního jazyka (ruština se používá ve všech vzdělávacích institucích a v hromadných sdělovacích prostředcích), podle UNESCO hrozí běloruštině zánik.

Odkazy

Reference

Literatura

Мікуліч Т. Мова і этнічная самасвядомасць. +more - Менск: Навука і тэхніка, 1996. - 159 s. * Самусік, А. Ф. Русіфікацыя сістэмы асветы на беларускіх землях у апошняй трэці XVIII - другой палове ХІХ ст. // Гістарычны альманах. Sv. 14. Гродна-Беласток, 2008. s. 48-93. * Станкевіч Я. Зь гісторыі русыфікацыі Вялікалітвы. - Нью-Ёрк: Крывіцкае (Вялікалітоўскае) Навуковае Таварыства Пранціша Скарыны, 1967. - 44 s. * Калита И. В. Современная Беларусь: языки и национальная идентичность. - Ústí nad Labem, 2010. - 300 s. . [http://kamunikat. org/Kalita_Ina. html].