Cesko.wiki Ruská knížectví
Author
Albert FloresRuská knížectví byl státní útvar na území dnešního Ruska v době od 9. do 16. století. Vznikla jako výsledek osídlování východních částí východní Evropy Slovany v 6. až 8. století. Vykazovala vysokou míru politického a etnického rozrůznění, což přispívalo k vzniku mnoha nezávislých knížectví. Nejznámější z nich byla Kyjevská Rus, která se vyvinula v mocnou státní útvar, a také Novgorodská republika. Ruská knížectví byla často útočištěm a útočištěm pro nomádské kmeny, jako byli Mongolové. Koncem 13. století byla většina ruských knížectví dobyta Mongoly a uzavřena s nimi vazalskými smlouvami, což vedlo k vytvoření Zlaté hordy. Knížectví se přesto snažilo udržet určitou autonomii a bojovalo o nezávislost v průběhu 14. a 15. století. V 16. století se postupně objevilo ruské carské samohodné státu pod vedením Ivana IV. Hrozného. Ruská knížectví měla významné místo v historii Ruska a přispěla k formování ruského národního vědomí.
mongolské invaze na Rus ve 13. století Ruská knížectví byly státní útvary, které existovaly na území současného Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Polska (okrajově i Rumunska a Lotyšska) v období feudální rozdrobenosti ve 12.-16. století. Vznikly v důsledku rozpadu Kyjevské Rusi a vládli jim panovníci z rodu Rurikovců a Gediminovců.
Seznam původních knížectví
Kyjevské knížectví * Vladimirsko-suzdalské knížectví ** Rostovské knížectví ** Belozerské knížectví * Novgorodská republika * Rjazaňské knížectví * Polocké knížectví * Černigovské knížectví * Tmutarkanské knížectví * Turovsko-pinské knížectví * Smolenské knížectví * Perejaslavské knížectví * Haličsko-volyňské knížectví * Novgorodská republika * Novgorodsko-severské knížectví
Příčiny rozpadu Kyjevské Rusi
Poté, co se v 11. +more století objevily zvláštní praktiky knížat Kyjevské Rusi, která rozdělovala území svým synům a příbuzným, se ve druhé čtvrtině 12. století Kyjevská Rus fakticky rozpadla.
Jednou z hlavních příčin bylo to, že knížata se snažila získat si ekonomickou a politickou nezávislost na Kyjevské Rusi a zároveň chtěla mít plnou kontrolu nad svým územím. Ve všech oblastech kromě Novgorodské republiky, ve které mělo knížectví vojenský charakter, se panovníky stala knížata z rodu Rurikovců. +more Měla vysoké státní, zákonodárné a soudní funkce. Opírala se o vládní aparát, jehož členy byli lidé ze zvláštní služebnické vrstvy. Za své služby knížeti dostávali část peněz z rozpočtu knížectví a také z dobývání nových území. Šlechta se prakticky stala vazaly knížete. Spolu s místním duchovenstvem vytvořila státní orgán - Bojarskou dumu.
Kníže bylo nejvyšším vlastníkem celé půdy v knížectví. Část z ní patřila jemu, a to na základě osobního práva moci (tzv. +more domen). Pro církev a šlechtu se panovník stal vládcem na území, které jim dal do pronájmu.
Sociálně-politická struktura Ruska v období roztříštěnosti států se zakládala na složitém systému suverenity a podřízenosti. Byla zakotvena v tzv. +more feudální hierarchii. Na vrcholu této feudální hierarchie stál kníže (do 12. století kníže z kyjevského trůnu, později tento status dostala knížata Vladimirsko-suzdalského a Haličsko-volyňského knížectví). Pod ním stála knížata velkých knížectví (Perejaslavského, Pinského, Polockého, Vladimirsko-suzdalského, Vladimirsko-volyňského, Haličského, Rjazaňského a Smolenského knížectví) a ještě níže byli panovníci jednotlivých knížectví, která byla uvnitř každého knížectví. Na posledním stupni této hierarchie byli netitulovaní lidé - šlechta a jejich vazalové.
Začátek rozpadu knížectví
Od poloviny 11. století započal proces rozpadu velkých knížectví. +more Ve 12. století a v první polovině 13. století tento směr nabyl všeobecnějšího charakteru. Kromě území Novgorodské republiky, která si v průběhu celé své existence zachovala politickou celistvost, se rozpadla všechna ostatní knížectví.
V podmínkách feudální rozdrobenosti měly velký význam tzv. všeruské a regionální sjezdy knížat, na kterých se řešily vnitropolitické (rozpory mezi knížaty) a zahraniční (bitvy s okolními státy) otázky. +more Nestaly se však stálými a pravidelně činnými politickými institucemi, které by mohly proces rozpadu Kyjevské Rusi zpomalit nebo zcela zvrátit.
V období tatarských vpádů bylo území Ruska rozděleno na mnoho malých knížectví, která se nebyla schopna postavit agresi na odpor. Tataři vyplenili jihozápadní část země (území Pinského, Polockého, Vladimirsko-volyňského, Kyjevského, Černigovského, Perejaslavského a Smolenského knížectví), která ve +more_století'>13. -14. století patřila Litvě a také Haličského knížectví patřícího Polsku. Pouze Vladimirské, Rjazaňské knížectví a Novgorodská republika si udržely v tomto období samostatnost.
Právě tato území se ve 14.-16. století stala základem pro vznik území jednotného moskevského státu.
Odkazy
Reference
Literatura
Staroruské kniežatstvá 10. - 13. storočia, Moskva, 1975. * Rapov O. M. : Kniežatstvá na Rusi v 10. storočí a v polovici 13. storočia, Moskva, 1977.
Externí odkazy
[url=http://www. naexamen. +moreru/hmap/RUS_1236. GIF]Knížectví severovýchodního území Rusi v roce 1236[/url] * [url=http://www. naexamen. ru/hmap/RUS_1270. GIF]Severovýchodní území Rusi v 70. letech 13. století[/url] * [url=http://www. naexamen. ru/hmap/RUS_MONG. JPG]Vpády Tatarů na území severovýchodní Rusi[/url] * [url=http://www. naexamen. ru/hmap/RUS_14V. JPG]Knížectví severovýchodní Rusi v polovině 14. století[/url] * [url=http://www. naexamen. ru/hmap/RUS_1389. JPG]Knížectví severovýchodní Rusi v roce 1389[/url].