Cesko.wiki S-400
Author
Albert FloresS-400 Triumf (v kódu NATO SA-21 Growler), dříve známý jako S-300PMU-3, je nová generace protiletadlového zbraňového systému středního a velkého dosahu, vyvíjená ruskou firmou Almaz Antěj od 90. let jako vylepšení systému S-300. V ruské armádě je S-400 ve službě od roku 2007.
Je určen k likvidaci moderních i pokročilých prostředků vzdušného napadení jako jsou taktické a strategické bombardéry, taktické balistické střely a balistické rakety středního dosahu, nadzvukové vzdušné cíle, ale i letadla včasné výstrahy. Vysoký stupeň automatizace umožnil výrazně snížit obslužný personál.
S-400 je jediný systém, který je schopen selektivně pracovat až se čtyřmi různými typy raket, které mají rozdílnou startovací hmotnost a dálkový dosah, čímž dokáže vytvořit vrstvenou obranu. Jedná se o 40N6 extrémně dlouhého dosahu, 48N6 dlouhého dosahu a střelu 9M96 středního doletu. +more Každá ze střel má jiné schopnosti.
_на_репетиции_4_мая_2010.jpg)
Vznik a vývoj
Počátky vývoje systému S-400 souvisely se šířením letadel typu „AWACS“, letadel pro elektronický boj a stíhaček, nesoucích řízené střely, kterými mohly zasahovat pozemní cíle ze vzdálenosti mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany. Problém ničení těchto letadel neřešila ani modernizace tehdejších protiletadlových raketových systémů S-200. +more O projektu vytvoření systému protivzdušné obrany s dosahem asi 400 kilometrů se začalo uvažovat již v roce 1988. Vývojem tohoto systému byla pověřena konstrukční kancelář Almaz, která jako první prototyp použila platformu S-300P.
S-400 Triumf je kompatibilní s existujícími raketami systémů S-300PMU1 a S-300PMU2. První start nové modifikované rakety 48N6E se uskutečnil 12. +more ledna 1999 na polygonu Kapustin Jar. Většina prací na testování samotného raketového systému byla dokončena v roce 2001 a do konce roku 2006 byly úspěšně ukončeny i zkoušky nové střely, určené k ničení balistických cílů.
Podle názorů západních analytiků je systém S-400 spolu se systémy 9K720 Iskander a protilodními komplexem třídy K300 Bastion jednou z klíčových opor ruské strategické obrany, známé jako A2/AD (zóna zákazu přístupu), která spočívá v tom, že se jednotky NATO nemohou pohybovat v oblastech chráněných těmito komplexy bez toho, aby v případě střetu nebyly v ohrožení. Obecně se ale dá na základě historických zkušeností tvrdit, že baterie PVO tahají v konfliktu za kratší konec, protože letadla mohou efektivně koncentrovat svůj počet tak, aby lokální PVO zahltila (spolu s dalšími prostředky jako jsou drony a rušení).
Oproti běžným systémům PVO (jako je francouzský SAMP/t, izraelský SPYDER či americký PAC-3) se vyznačuje systém S-400 použitím více typů radarů a raket, což jej činí efektivnějším ve více bojových scénářích a tím se spíše podobá americkému námořnímu systému AEGIS. Existence systému S-400 byl jedním z důvodů pro vývoj nové proti-radiolokační střely s dlouhým dosahem AARGM-ER a balistické střely PrSM, které budou mít díky většímu dostřelu schopnost napadnout baterie S-400 z bezpečnější vzdálenosti. +more Je třeba také dodat, že vzdálenost detekce a palby (až 250 km proti stíhačkám) je vztažena k stíhačkám se značným RCS. Je nepravděpodobné, že by baterie S-400 byla schopna efektivně zasáhnout proti F-35 na více než 100 km.
Popis
Rádiolokátor 92N2 Systém S-400 Triumf tvoří: * prostředky velení 30K6E ** stanice bojového řízení 55K6E ** rádiolokátor 91N6E * protiletadlové raketové systémy 98Ž6E (6 ks) ** rádiolokátor 92N2E, (doplňkové radary: 96L6E, 40V6MR - dvě možné výšky stožáru) ** odpalovací zařízení 5P85TE2 / 5P85SE2 (12 ks) ** protiletadlové rakety 48N6E, 48N6E2, 48N6E3, 9M96E, 9M96E2 a 40N6E
Charakteristiky
S-400 Triumf na přehlídce v Moskvě v roce 2015
| Dálkový dosah radaru (km) | | 600 |
|---|
| Dálkový dosah raket proti aerodynamickým cílům (km) * Maximální * Minimální | | 400 3 |
| Výškový dosah raket proti aerodynamickým cílům (km) * Maximální * Minimální | | 27 0. +more01 |
| Dálkový dosah raket proti balistickým cílům (km) * Maximální * Minimální | | 27 2 |
| Počet současně ostřelovaných vzdušných cílů | | 36 |
| Počet současně naváděných protiletadlových střel | | 72 |
| Rozvinutí prostředků systému z pochodové do bojové polohy (min) | | 5 |
| Doba od detekce do vystřelení rakety (min) | | 3 |
| Doba mezi generálními opravami (h) | | 10 000 |
| Životnost (roky) * Pozemní zařízení * Protiletadlové řízené střely | | 20 15 |
Uživatelé
Současní
- v červnu 2016 byly Bělorusku dodány 2 komplexy S-400. * - v dubnu 2015 zveřejnila Čína informaci o nákupu 4-6 komplexů S-400 v hodnotě 3 mld. +more USD. Dodávky k jednotkám začaly v roce 2018. * - k 23. únoru 2017 disponovalo Rusko 5 pluky protiletadlového raketového systému S-400. * - 22. února 2017 Turecko oznámilo, že dosáhlo pokroky v rokováních s Ruskem o zakoupení systému S-400. V říjnu 2018 oznámil turecký ministr obrany Hulusi Akar, že Rusko začne umisťovat v Turecku systém S-400 v říjnu 2019. Půjde o 4 jednotky (v ceně 2,5 mld USD, zakoupené roku 2017) a jejich obsluhy odjedou na školení do Ruské federace počátkem roku 2018. Původně měly dodávky začít na jaře 2020, Ankara si však vymohla uspíšení. Nákup vyvolal jisté obavy Západu. V září 2019 byly dodány dva ze čtyřech objednaných systémů.
Budoucí
- v prosinci 2015 schválila indická vláda nákup 5 komplexů systému S-400. Na začátku října 2018 byla v Dillí, na závěr dvoudenní návštěvy ruského prezidenta V. +more V. Putina, podepsána smlouva o dodávce těchto komplexů v hodnotě cca 5 mld. USD; Indie obchod uzavřela i navzdory riziku sankcí, jimiž chtějí USA uvalit trest na každého kupce ruského vojenského vybavení. * - smlouvu podepsala v říjnu 2017 během oficiální návštěvy krále Salmána I. v Moskvě. Obchod v hodnotě více než 3 miliardy dolarů zahrnuje také pozemní zařízení pro saúdské královské pozemní síly.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://www.ausairpower.net/APA-Grumble-Gargoyle.html]Almaz S-400 Triumf[/url]