Cesko.wiki Salim Muftić
Author
Albert FloresSalim-efendija Muftić (1876 Sarajevo, Osmanská říše - 25. května 1938 Sarajevo, Království Jugoslávie), někdy chybně jako Salem, byl bosenskohercegovský duchovní, sarajevský muftí a předseda Ulema-medžlisu v Sarajevu Islámského společenství, bosňáckého původu. Jeho otec Mustafa Hilmi-efendija Hadžiomerović byl první reisu-l-ulema v Bosně a Hercegovině.
Životopis
Pochází ze starobylé rodiny Omić z Bosenské krajiny, která často střídala příjmení (ta se v Bosně a Hercegovině ustálila za rakousko-uherské okupace po roce 1878). Roku 1883 začal v rodném Sarajevu navštěvovat mekteb, islámskou základní školu, nato dokončil Gazi Husrev-begovu medresu. +more V medrese působil tehdy jako hlavní učitel, mudarris, jeho otec Mustafa Hilmi Hadžiomerović (1816-1895), načež stejnou pozici získal jeho bratr Mehmed Refik-efendija Muftić (1854-1916). Hadžiomerović kromě toho byl od roku 1856 sarajevský muftí a mezi lety 1882 a 1893 také první reisu-l-ulema Islámského společenství v Bosně a Hercegovině.
Ve vzdělávání Salim následně pokračoval na Šarí‘atské soudní škole v Sarajevu (1893-1898), dva roky pracoval jako muid, suplent, v Gazi Husrev-begově medrese, než se rozhodl pokračovat ve studiích v Istanbulu. Po návratu do vlasti byl znovu jmenován muidem v Gazi Husrev-begově medrese (1900-1914). +more Na tomto postu setrval až do roku 1914, kdy byl zvolen sarajevským muftím. Nato 2. května 1930 - poté co došlo k reorganizaci struktur Islámského společenství v Bosně a Hercegovině a spojení islámských duchovních organizací v Jugoslávii do jediné na čele s reisu-l-ulemou v Bělehradě - byl jmenován za předsedu nejvyšší duchovní rady, Ulema-medžlisu v Sarajevu (předsedou Ulema-medžlisu ve Skopji se stal Vejsil-ef. Ališan), a současně zvolen ředitelem Gazi Husrev-begovy medresy (25. července 1930-17. března 1936). V této funkci působil šest let, než byl po opětovné restrukturalizaci Islámského společenství konečně penzionován. Jeho místo tehdy zaujal Fehim-efendija Spaho, jehož bratr Mehmeda Spaha vedl Jugoslávskou muslimskou organizaci (JMO), s nímž se v politických i náboženských názorech rozcházel. Ve 30. letech, tj. po královském převratu v Jugoslávii, měl totiž na rozdíl od JMO blízko k vládnoucímu režimu. Sám roku 1930 kandidoval na post reisu-l-ulemy, nejvyššího duchovního představitele Islámského společenství, ale nakonec skončil druhý za Ibrahimem Maglajlićem. Od ledna 1932, kdy dostal pověřovací dekret od krále Alexandra I. , až do své smrti byl rovněž členem Senátu Království Jugoslávie, horní komory jugoslávského parlamentu. V této době se rovněž aktivně přičinil o rozvoj Gazi Husrev-begovy medresy a dalších muslimských středních škol. Begova medresa získala novou budovu, vzdělávací plán i ženskou sekci, tiskly se nové učebnice. Do toho podporoval snahu vydat Kurʼán v místním jazyce (roku 1938 vyšly hned dva překlady).
V září 1913 byl na seznamu tří kandidátů na post reisu-l-ulemy, císař František Josef I. +more nakonec ale vybral Mehmeda Džemaluddin-efendiju Čauševiće. Roku 1914 se stal místopředsedou Sdružení bosensko-hercegovské ‘ilmijje (Udruženje bosansko-hercegovačke ilmijje), stavovské organizace islámských duchovních pod vedením reisu-l-ulemy. Ta ale kvůli počínající válce ztratila na významu a prakticky zanikla.
Salimova dcera Sejda se vdala za Hamdiju Ćemerliće, jednoho z prvních muslimských doktora práv, kterého podporoval na jeho studiích.