Salomon Maimon

Technology

12 hours ago

Author

Salomon Maimon (rodným jménem: Šlomo ben Jošua; litevsky: Salomonas Maimonas; bělorusky: Саламон Майман; hebrejsky: שלמה בן יהושע מימון‎; 1753 Žukov Borok - 22. listopadu 1800) byl filozof narozený v židovské rodině na území dnešního Běloruska (tehdy Litevské velkoknížectví). Své klíčové práce napsal německy, byť to, že němčina nebyla jeho prvním jazykem, bylo vždy znát a ztížilo to nadlouho přijetí jeho prací evropskými filozofy. Byl významným představitelem osvícenských tendencí v judaismu. Vnesl do židovského myšlení zejména racionalistický vliv. Proslul zvláště svou racionalistickou kritikou Kanta. Své nové příjmení přijal na počest Maimonida.

Život

Tóru a Talmud ho učil nejprve jeho otec, později učitelé v Miru. V talmudských studiích byl považován za zázračné dítě. +more Protože by jeho chudí rodiče neudrželi syna na studiích, byl zasnouben již v dětství se dvěma dívkami, aby mohl využít jejich věna. V jedenácti letech se s jednou z nich oženil. Ve věku 14 let byl již otcem a vydělával peníze výukou Talmudu. Později se naučil trochu německy z knih. Ve Slonim potkal rabína, který studoval v Německu, od něj si půjčil německé knihy o fyzice, optice a medicíně. Kolem roku 1770 se zajímal o kabalu a podnikl kvůli tomu pouť ke dvoru Dov Ber z Meziřiče. Byl však zklamán. Vysmíval se Dov Berovým přívržencům za jejich nadšení a obvinil Dov Bera z manipulace s jeho stoupenci.

Rozhodl se pak z východní Evropy úplně odejít. Jeho první pokus usadit se v Berlíně v roce 1778 selhal, když se dostal do konfliktu s místní židovskou obcí a pokus o konverzi k protestantismu selhal kvůli přiznanému nedostatku víry v křesťanské dogma. +more Až jeho druhý pokus usadit se v Berlíně v roce 1780 vyšel, a to díky tomu, že navázal úzký vztah s Mosesem Mendelssohnem. Stal se významným představitelem haskaly (židovského osvícenského hnutí) v Berlíně. Mendelssohn ho seznámil s některými bohatými židovskými mecenáši, kteří Maimonovi pak umožnili studovat. Věnoval se zejména studiu filozofie Leibnize, Wolffa, ovšem nejvíce se nadchl pro učení Spinozy. To však vedlo k dalšímu konfliktu s židovským prostředím v Berlíně a v roce 1783 požádal Mendelssohn Maimona, aby Berlín kvůli svému otevřenému spinozismu opustil.

V Hamburku pak Maimon začal navštěvovat Gymnasium Christianeum v Altoně (dnes předměstí Hamburku, v té době pod kontrolou Dánského království). Během tamního pobytu se zdokonalil v přírodních vědách a v němčině. +more V roce 1785 se nakrátko vrátil do Berlína (kde se naposledy setkal s Mendelssohnem), poté se přestěhoval do Dessau a poté se usadil ve Vratislavě, kde se pokoušel studovat medicínu, ale nakonec nastoupil na pozici učitele. Po mnoha letech odloučení se Maimonově ženě Sáře v doprovodu jejich nejstaršího syna Davida podařilo najít ho ve Vratislavě. Požadovala, aby se buď vrátil do jejich domova v Litvě, nebo se rozvedl. Maimon nakonec souhlasil s rozvodem.

V roce 1787 se Maimon v Berlíně seznámil s kantovskou filozofií, která ho zcela pohltila, ale na druhé straně měl silnou potřebu sepsat svou kritiku. Roku 1790 tak vydal Esej o transcendentální filozofii (Versuch über die Transcendentalphilosophie), v němž formuloval své námitky proti kantovskému systému, v zásadě z pozic radikálního racionalismu a skepticismu. +more Zdá se, že Kant považoval Maimona za jednoho z nejbystřejších kritiků. V dopise Markusi Herzovi, který Kantovi Maimovův text poslal, Kant napsal: „Jediný pohled na toto dílo mi umožnil uvědomit si jeho dokonalost. Nejen, že nikdo z mých kritiků nepochopil mě a hlavní otázky tak jako pan Maimon, ale také jen velmi málo mužů má tolik prozíravosti pro tak hluboká zkoumání jako on. “ Přesto Kant Maimonovu kritiku odmítl. Maimonova kritická pozice bývá dávána do souvislosti s Davidem Humem nebo Johannem Gottliebem Fichtem.

V roce 1791 Maimon publikoval svůj komentář k Maimonidově knize Moreh Nebuchim. V roce 1793 vydal svou autobiografii (Lebensgeschichte). +more V roce 1795 našel klidné místo v domě hraběte von Kalckreutha (1766-1830), mladého slezského šlechtice. Přestěhoval se na jeho panství Fryštát (dnes součást Karviné) v Dolním Slezsku. Tam ve věku 48 let zemřel, podle všeho kvůli svému alkoholismu.