Secese v Bruselu

Victora Horty Henryho Van de Velde Palác Stoclet, Brusel Umělecký sloh secese v architektuře a designu se poprvé objevil v Bruselu v Belgii na začátku 90. let 19. století a rychle se rozšířil do Francie a zbytku Evropy. Secese započala jako reakce na formální slovník evropského akademického umění, eklektismus a historismus 19. století. Byla založena na inovativním užití nových materiálu jako kov a sklo, otevřených prostorách interiérů s maximem světla, užívání zakřivených linií a dekorativních vzorů s přírodními prvky.

Ranní tvůrci ve stylu secese v Bruselu vytvořili kromě umění a architektury také nábytek, skleněné předměty, koberce, oblečení a další dekorativní formy. Některé z Bruselských městských částí jako jsou Schaerbeek, Etterbeek, Ixelles a Saint-Gilles, vznikly během rozkvětu secese a nachází se v nich mnoho budov v tomto slohu. +more Po roce 1900 se secese stala více formální a geometrická. Poslední secesní památkou v Bruselu byl palác Stoclet od moravsko-rakouského architekta Josefa Hoffmanna, který je dnes zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Stavba je příkladem přechodu ke geometričtějšímu a formálnějšímu stylu a zrodu secese a raného modernismu.

I navzdory volnému urbanistickému plánování tzv. Bruselizaci, kterou Brusel zavedl na konci 60. +more let 20. století, je v belgickém hlavním městě stále více než 500 secesních budov.

Architektura

Paul Hankar

První dva secesní domy v Bruselu byly postaveny ve stejnou dobu v letech 1892-1893 architekty a designéry Paulem Hankarem (1859-1901) a Victorem Hortou. Oba domy si byly podobné svou originalitou, ale zcela odlišné návrhem a provedením. +more Hankar, který byl synem kameníka, studoval ornamentální sochy a ozdoby na Královské akademii krásných umění v Bruselu v letech 1897-1884, zatímco pracoval jako ornamentální sochař. V letech 1879-1904 pracoval ve studiu prominentního architekta Hendrika Beyaerta, mistra eklektické a klasicistní architektury. Skrze Beyaerta se Hankar stal odivovatelem francouzského architekta Eugèna Viollet-le-Duca, který prosazoval používání nových inovativních materiálů jako je kov a sklo, a zároveň se inspiroval historickou architekturou.

V roce 1893 Hankar navrhl a postavil Hankarův dům, své vlastní sídlo na adrese 71 Rue Defacqz/Defacqzstraat v Saint-Gilles v Bruselu. K jeho výzdobě svedl dohromady skupinu svých talentovaných přátel-umělců, včetně sochaře René Janssense a malíře Alberta Ciamberlaniho, kteří vyzdobili fasádu sgrafity. +more Na fasádě a balkónech se objevily železné dekorace a vlnité linie stylizovaných rostlinných vzorů, které se staly důležitou součástí secesního slohu. Podle tohoto modelu, postavil několik domů pro své přátele z uměleckých kruhů, včetně Janssense, Ciamberlaniho, šperkaře Philippa Wolferse a malíře Léona Bartholomého. Také navrhl sérii inovativních skleněných výloh pro bruselské obchody, z nichž se dochovala jedna na 13 Rue Royale/Koningsstraat v centru Bruselu.

V roce 1897 Hankar navrhl další významný projekt, když se stal uměleckým ředitelem Světové výstavy v Tervurenu, na které byly vystaveny práce hlavních belgických umělců tvořících ve stylu secese, včetně jmen jako jsou Gustav Serrurier-Bovy, Henry Van de Velde a George Hobé. Hankar zemřel v lednu 1901 ve věku 41 let, ale jeho styl ovlivnil práce řady mladších bruselských umělců včetně Paula Hamesse, Léona Sneyerse, Antoina Pompeho a modernisty Victora Bourgeoise.

Soubor:St-Gilles (Hankar) JPG01. jpg|Fasáda Hankarova domu, který pro sbe navrhl Paul Hankar (1893) Soubor:Bruxelles - Chemiserie Niguet. +morejpg|Výloha bývalého obchodu Chemiserie Niguet na Rue Royale/Koningsstraat od Paula Hankara (1896) Soubor:Hôtel Ciamberlani (DSCF7523). jpg|Hôtel Albert Ciamberlani se sgrafitovou vzdobou (1897-1898).

Victor Horta

Ve stejné době, kdy Hankar pracoval na svém domě, Victor Horta (1861-1947) stavěl velmi odlišný druh secesních domů jako Hôtel Tassel, pro vědce a profesora Émila Tassela. Horta, narozený v Gentu jako syn ševce, studoval architekturu na Královské akademii krásných umění v Gentu a poté na Akademii krásných umění v Bruselu. +more Po studiu začal pracovat pro neoklasického architekta Alphonse Balata, který byl v procesu budování rozlehlých budov Královských skleníků v Laekenu v severní části Bruselu pro krále Leopolda II. Jako jeho asistent se Horta naučil používat skleněné, železné a později také ocelové materiály, což dovedně užíval na všech svých pozdějších stavbách.

Hôtel Tassel (1892-1893)

Hôtel Tassel, dokončený v roce 1893, vyrostl na poměrně úzkém pozemku a jeho fasáda, navržená tak, aby ladila se sousedními budovami, byla dobře provedená, ale nikoli převratná. Mimořádný byl interiér, navržený s otevřeným půdorysem a s inovativním využitím železných sloupů, skleněných oken, světlíků a dekorací, které vytvářely novou představu o vnitřním prostoru. +more Dům byl postaven kolem otevřeného centrálního schodiště. Výzdobu interiéru tvořily vlnící se linie po vzoru vinné révy a květin, které se opakovaly v železném zábradlí schodiště, v dlažbě na podlaze, ve skle dveří a světlíků a byly namalovány také na stěnách. Budova je všeobecně uznávána jako první plnohodnotný projev secese v architektuře. V roce 2000 byl Hotel Tassel spolu s dalšími třemi měšťanskými domy zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Soubor:Victor Horta Hotel Tassel. JPG|Fasáda hotelu Tassel (1892-1893) Soubor:Tassel House stairway. +moreJPG|Schodiště v hotelu Tassel Soubor:Tassel House ground floor. JPG|Podlaha v hotelu Tassel s charakteristickým vlnitým rostlinným vzorem.

Další díla

Horta postavil několik dalších měšťanských domů v různých variantách tohoto stylu, z nichž každý má svůj vlastní originální charakter. Patří mezi ně Hôtel van Eetvelde (1895), Hôtel Winssinger (1895-1896), Hôtel Deprez-Van de Velde (1895-1896), Hôtel Solvay (1895-1900) a Hôtel Aubecq (1900), stejně jako jeho vlastní rezidence (1898-1901), která je dnes Hortovým muzeem. +more Stejnou originální kombinaci ocelové konstrukce, otevřeného půdorysu, střešních oken a funkčních prvků, bez dekorací a luxusních materiálů, použil i u několika větších budov, včetně sídla Belgické dělnické strany (POB/BWP) nebo Maison du Peuple/Volkshuis (postaveného v letech 1896-1899 a zbořeného v roce 1965). Navrhl také několik obchodních budov, včetně obchodního domu À L'Innovation (1901), který vyhořel v roce 1967, a také velkého obchodu s látkami Magasins Waucquez (1905), který je dnes muzeum belgického komiksu.

Přibližně po roce 1910 se secesní prvky z Hortovy tvorby postupně vytrácely, protože jeho styl se vyvíjel v kombinaci neoklasicismu a raného modernismu. K významným pozdějším stavbám patří Palais des beaux-arts de Bruxelles a bruselské centrální nádraží, které začal stavět v roce 1910 a na nichž pracoval ještě v době své smrti v roce 1947.

Soubor:Autriquegevel. jpg|Maison Autrique od Victora Horty (1893) Soubor:Maison du Peuple of the P. +moreO. B. (Belgian Workers Party) (destroyed, Brussels), exterior 3 (cropped). jpg|Fasáda Maison du Peuple/Volkshuis (1896-1899) Soubor:Belgique - Bruxelles - Hôtel Van Eetvelde - 01. jpg|Hôtel van Eetvelde (1898-1900) Soubor:Avenue Louise 224 Louizalaan Brussels 2012-08. jpg|Hôtel Solvay (1895-1900) Soubor:Entrance - Hôtel Solvay - 1898. jpg|Vchod do hotelu Solvay Soubor:Hortamuseum. tif|Hortův dům a ateliér, nyní Hortovo muzeum (1898-1901) Soubor:Department store « A L’Innovation » (destroyed, Brussels). jpg|Obchodní dům À L'Innovation, krátce po otevření v roce 1901.

Henry Van de Velde

Další významnou osobností bruselské secese byl Henry Van de Velde (1863-1957). Začínal jako student umění, hudby a literatury, ale v roce 1893 se pod vlivem britského textilního výtvarníka Williama Morrise, rozhodl věnovat spíše dekorativnímu než výtvarnému umění. +more V roce 1894 začal navrhovat nábytek a podle Morrisova Červeného domu navrhl vlastní dům Bloemenwerf v bruselské obci Uccle. Odmítal vliv přírody i historických slohů a navrhoval domy a dekorace čistě pro funkčnost. V roce 1906 odešel z Belgie do Výmaru (Německo), kde zahájil novou kariéru u německého Werkebundu. Po první světové válce strávené ve Švýcarsku se vrátil do Bruselu, kde v letech 1925-1935 vedl Vyšší školu dekorativních umění. V roce 1947 se usadil ve Švýcarsku, kde v roce 1957 zemřel.

Josef Hoffmann a palác Stoclet (1905-1911)

V Bruselu se nachází nejstarší secesní domy a také nejlepší příklad pozdně secesního nebo vídeňského secesního domu - palác Stoclet (1905-1911) od Josefa Hoffmanna v obci Woluwe-Saint-Pierre. Tato stavba nemá s prvními secesními domy prakticky nic společného, kromě jisté odvahy a ochoty porušit všechna pravidla předchozích stylů. +more Byla postavena pro bruselského bankéře a sběratele umění Adolpha Stocleta, který se s Hoffmannem setkal ve Vídni a byl jeho dílem ohromen. Exteriér paláce je sestaven z velkých mramorových kvádrů, které jsou seskupeny do věže. Jedinou výzdobou exteriéru je drobné sochařské dílo od Franze Metznera nad vchodem a úzké stylizované pásy soch zdůrazňující horizontální a vertikální hrany kvádrů.

Interiér je mnohem honosnější, s množstvím rozmanitých kamenů a dřev, ale je také nepřetržitě geometrický. Nejznámějším prvkem je keramický vlys v jídelně od rakouského symbolistického malíře Gustava Klimta. +more Dům byl v roce 2009 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.

Soubor:20120923 Brussels PalaisStoclet Hoffmann DSC06725 PtrQs. jpg|Palác Stoclet (1905-1911) Soubor:20120923 Bruessels PalaisStoclet Hoffmann DSC06760 PtrQs. +morejpg|Okna paláce Stoclet Soubor:Bruxelles - Palais Stoclet (6). jpg|Detail na fasádě vytvořený z železobetonu pokrytým mramorovými deskami Soubor:Ansichtskarte Speisesaal Palais Stoclet. jpg|Fotografie jídelny paláce Stoclet s nábytkem od Hoffmanna a keramickým vlysem od Gustava Klimta.

Další významní bruselští architekti

Mezi další významné secesní architekty v Bruselu patří:

* Paul Saintenoy (1862-1952), adaptoval mnoho prvků zavedených Hortou, včetně štíhlých železných sloupů, obloukových oken a balustrád s vlnitými liniemi. Jeho nejznámějším dílem je bývalý obchodní dům Old England (1898-1899) na ulici Montagne de la Cour/Hofberg v centru Bruselu, kde je dnes Muzeum hudebních nástrojů (MIM). +more Vyznačuje se přirozeným světlem, bohatou výzdobou z železných mříží a keramických dlaždic a otevřeným půdorysem. V roce 1899 také dokončil první bytový dům v Bruselu postavený ze železobetonu. * Léon Sneyers (1877-1958), který se vyučil u Hankara, a poté se stal jeho spolupracovníkem. Pracoval zejména na belgické části na turínské výstavě dekorativních umění v roce 1902, která přiblížila belgický design širšímu evropskému publiku. Navrhl mnoho expozic pro výstavy po celé Evropě. Přitahoval ho styl Wiener Werkstätte a vedl galerii, která v Bruselu propagovala jejich výrobky. * Gustave Strauven (1878-1919), začal svou kariéru jako asistent designéra u Horty, než si v jednadvaceti letech založil vlastní praxi a vytvořil některé z nejextravagantnějších secesních staveb v Bruselu. Jeho nejslavnějším dílem je dům Saint-Cyr na náměstí Ambiorix/Ambiorixsquare 11 (1901-1903). Dům je široký pouhé 4 metry, ale jeho důmyslné architektonické invence mu dodávají mimořádnou výšku. Je celý obložen polychromovanými cihlami a sítí kroucených rostlinných forem z tepaného železa, prakticky v secesně-barokním stylu. * Paul Cauchie (1875-1952), byl architekt, dekoratér, malíř, návrhář nábytku a specialista na sgrafita. V roce 1896 založil v Bruselu vlastní podnik na výzdobu domů touto technikou, která byla hojně využívána v období secese. V roce 1905 navrhl vlastní dům na adrese rue des Francs/Frankenstraat 5, jehož fasáda byla téměř celá pokryta sgrafity. Interiér také vyzdobil vlysy, nábytkem a truhlářskými výrobky, které sám navrhl.

Soubor:Old England facade, Brussels (DSCF7544). jpg|Bývalý obchodní dům Old England od Paula Saintenoye (1898-1899) Soubor:Maison Saint-Cyr (DSCF7558). +morejpg|Maison Saint-Cyr od Gustava Strauvena (1901-1903) Soubor:Magasin la Marjolaine. jpg|Výkladec obchodu La Marjolaine storefront, který navrhl Léon Sneyers (1904) Soubor:Maison Cauchie-445. jpg|Dům architekta Paula Cauchieho se sgrafitovou výzdobou (1905) Soubor:Maison Nelissen 01. JPG|Vila Beau-Site, dům architekta Arthura Nelissena (1905) Soubor:Maison Nelissen 09. JPG|Arkýřové okno v prvním patře vily Beau-Site Soubor:Immeuble De Beck Brussels. jpg|Asymetrická fasáda se zakřivenými liniemi budovy De Beck od Strauvena (1905).

Malba a sgrafita

Zvláštním aspektem bruselské secese bylo používání sgrafita pro výzdobu exteriérů a interiérů. Tuto renesanční techniku na fasádách domů používal zejména architekt Paul Hankar. +more Umělec-dekoratér Paul Cauchie navrhl sgrafito na fasádě vlastního domu, stejně jako malíř Albert Ciamberlani.

Soubor:Ixelles rue Defacqz 49 1005. jpg|Sgrafito od Alberta Ciamberlaniho v rezidenci na Rue Defacqz/Defacqzstraat (1897-98) Soubor:XL Cauchie sgraffite 1900. +moreJPG|Sgrafitová výzdba od Cauchieho na Rue Malibran/Malibranstraat (1900) Soubor:Mais. Cauchie sgraf. 2e ét. JPG|Sgrafito od Cauchieho na jeho rezidenci a studiu (1905) Soubor:Maison Cauchie sgraffitopaneel. jpg|Sgrafito od Cauchieho na jeho domě Soubor:Preparatory design - Klimt - Stoclet Palace. jpg|Přípravná malba pro jídelnu paláce Stoclet od Gustava Klimta (1905-1911).

Sklo

Sklo bylo médiem, v němž secese našla nové a rozmanité způsoby vyjádření. Intenzivně se experimentovalo s hledáním nových efektů průhlednosti a opacity: v rytí kamejí, dvojitých vrstvách a kyselém rytí, což byla technika umožňující výrobu v sériích. +more Jedním z průkopníků tohoto stylu byl Philippe Wolfers (1858-1929), jehož obchod se nacházel v Bruselu. Vytvářel nejen vázy v organických a květinových formách, ale také šperky, bronzy, svítidla, skleněné výrobky a další dekorativní předměty, vyráběné převážně pro přední belgickou sklárnu Val Saint Lambert. Wolfers se proslavil zejména tvorbou symbolistního skla, často s připojeným kovovým dekorem.

Dalším rysem bruselské secese bylo používání vitráží s tímto stylem květinových motivů v obytných salonech. Victor Horta používal vitráže v kombinaci s keramikou, dřevem a železnou výzdobou s podobnými motivy, aby vytvořil harmonii mezi funkčními prvky a výzdobou a vytvořil tak jednotné umělecké dílo neboli Gesamtkunstwerk. +more Příkladem je vitrážové okno ve dveřích hotelu Hôtel van Eetvelde (1895).

Soubor:D2017. 023. +more019. 037. jpg|Kresba vázy Les Chardons (Bodláky) od Philippa Wolferse (1896) Soubor:Philippe wolfers, vaso art-nouveau, bruxelles 1900 ca. jpg|Váza od Wolferse (1899) Soubor:Vase "Crépuscule" de Philippe Wolfers. jpg|Crépuscule (Stmívání), váza od Wolferse (1901) Soubor:Vase MET Serrurier-Bovy. 2013. jpg|Váza od Gustava Serrurier-Bovy (1904) (Metropolitan Museum of Art, New York City).

Kov

Secesní architektura využívala mnoho technologických novinek konce 19. století, zejména použití odkrytého železa a velkých, nepravidelně tvarovaných kusů skla v architektuře. +more Francouzský teoretik architektury Eugène Viollet-le-Duc prosazoval, aby se železná konstrukce moderních budov spíše ukazovala než skrývala, ale bruselští secesní architekti šli ještě dál: v interiérech i exteriérech svých staveb přidávali železné dekorace v křivkách inspirovaných rostlinnými a květinovými formami. Měly podobu zábradlí na schodištích, svítidel a dalších detailů v interiéru, stejně jako balkonů a dalších ozdob v exteriéru.

Victor Horta, který pracoval na stavbě královských skleníků v Laekenu, byl jedním z prvních tvůrců secesních železných prvků. Jeho použití svářkové oceli nebo litiny ve spirálovitých bičovitých formách na dveřích, balkonech a mřížích se stalo jedním z nejvýraznějších rysů secesní architektury. +more Použití kovového dekoru v rostlinných formách se brzy objevilo také na stříbrném nádobí, lampách a dalších dekorativních předmětech.

Soubor:Belgique - Bruxelles - Hôtel Van Eetvelde - 20. jpg|Detail zimní zahrady hotelu van Eetvelde od Victora Horty (1898-1900) Soubor:Horta Museum. +moreJPG|Točité schodiště, Hortův dům (1898-1901) Soubor:Bruxelles - Strauven JPG015. jpg|Kované balkony domu Saint-Cyr od Gustava Strauvena (1901-1903) Soubor:Victor horta, applique a due bracci per lampadine elettriche, 1903 ca. JPG|Svítidlo od Horty (1903) Soubor:PPalais Stoclet, détail de la grille principale avec éléments du jardin. JPG|Brána paláce Stoclet od Josefa Hoffmanna (1905-1911).

Nábytek a dekorační předměty

Mnoho bruselských architektů, včetně Victora Horty a Henryho Van de Velde, navrhovalo také nábytek a další interiérovou výzdobu svých domů. Zakřivené vzory dřeva a vzory na čalounění ladily se vzory stěn a dalšími prvky interiéru. +more Nábytek byl ručně vyráběn speciálně pro každý dům. Jednou z nevýhod secese bylo, že nábytek nebylo možné vyměnit nebo nahradit jiným stylem, aniž by se narušila harmonie místnosti.

Další významnou osobností rané belgické secese v oblasti nábytku a designu byl Gustave Serrurier-Bovy (1858-1910). Žil nějakou dobu v Anglii a byl ovlivněn díly Williama Morrise a hnutím Arts and Crafts. +more V jeho díle se projevil rustikální vliv stylu Arts and Crafts, ale přidal vlastní prvky asymetrie. Kombinoval také různé typy nábytku do jednotných celků, například psací stůl s připojenou knihovnou, komodu a skříň. Jeho pozdější tvorba byla mnohem geometričtější na cestě k modernismu.

Soubor:Furniture from the Bloemenwerf House, Henry van de Velde, 1895, bubinga wood, cane, ceramic - Bröhan Museum, Berlin - DSC03980. JPG|Nábytek navržený Henrym Van de Veldem pro Bloemenwerf (1895) Soubor:Henry van de Velde - Chair - 1895. +morejpg|Židle od Henryho Van de Velde pro Bloemenwerf (1895) Soubor:Henry van de velde, scrittoio e poltroncina, belgio 1898-99. JPG|Psací stůl, židle a lampy od Van de Veldeho (1898-1899) (Musée d'Orsay, Paříž) Soubor:Victor horta, boiserie e mobilio dell'hotel aubecq a bruxelles, 1902-04, 06. JPG|Nábytek v jídelně a nástěnný panel od Victora Horty z hotelu Aubecq (1899-1902), nyní v Musée d'Orsay Soubor:Victor horta, poltroncina aubecq, 1899-1902. jpg|Hortova židle z Hôtelu Aubecq, nyní v Musée d'Orsay Soubor:Furnishing for decorative arts fair 'la Prima Esposizione Internazionale d'Arte Decorativa Moderna' by Victor Horta. jpg|Jídelna od Horty vystavená na mezinárodní výstavě v Turíně v roce 1902 Soubor:Table by Victor Horta, probably designed for the International exhibition of Turin 1902. jpg|Stůl navržený Hortou, pravděpodobně pro turínskou výstavu v roce 1902 Soubor:Chair from either Tassel house or the castle of La Hulpe. jpg|Paví křeslo od Horty z hotelu Tassel nebo ze zámku La Hulpe Soubor:Victor Horta - Chair - 1984. 160 - Cleveland Museum of Art. tif|Mahagonová židle od Horty (1900) (Clevelandské muzeum umění).

Šperk

Nejvýznamnějším secesním klenotníkem v Bruselu byl Philippe Wolfers. Byl také sochařem a stříbrotepcem a tyto dovednosti různě kombinoval. +more Navrhoval šperky a další předměty na motivy hmyzu, rostlin a zvířat, přičemž používal předchozí materiály a přírodní křivky. Jeho práce často překračovaly hranice mezi sochařstvím a dekorativním uměním, inspirovány liniemi forem od vážek přes netopýry až po řecké masky. Příkladem je přívěsek s perlou a labutí obklopenou hady. Další významnou osobností byl Frans Hoosemans, který vytvářel drobná sochařská díla, svícny a další předměty s použitím slonoviny, stříbra a dalších drahých materiálů.

Soubor:Philippe Wolfers, Beschaving en Barbarij (1897), KBS-FRB. jpg|Váza ze stříbra, onyxu a slonoviny od Philippa Wolferse (1897) Soubor:Philippe Wolfers, Plumes de Paon, KMKG-MRAH. +morejpg|Plumes de Paon (Paví peří), přezka na pásek od Wolferse (1898) Soubor:Philippe Wolfers, Cygne et Serpents (1899-1900) (02), KMKG-MRAH. tif|Cygne et Serpents (Labuť a hadi), přívěsek od Wolferse (1899-1900) Soubor:Philippe Wolfers - Libelle (1902). jpg|Libelle (Vážka), přívěsek ze zlata, opálu, smaltu, rubínů a diamantů od Wolferse (1902).

Ochranný status

V roce 2000 byly na seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Hlavní městské domy architekta Victora Horty (Brusel)” zapsány čtyři secesní stavby Victora Horty: Hôtel Tassel, Hôtel Solvay, Hôtel van Eetvelde a Hortův dům a ateliér.

Palác Stoclet, postavený v letech 1905-1911 moravsko-rakouským architektem Josefem Hoffmannem, jedním ze zakladatelů vídeňské secese, je od roku 2009 rovněž zapsán na seznamu světového dědictví.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Secesní stavby v Belgii Kategorie:Kultura v Bruselu