Sedm hlavních hříchů
Author
Albert FloresSedm hlavních hříchů, také nazývaných sedm smrtelných hříchů, jsou termín používaný v katolické teologii k označení sedmi nejzávažnějších hříchů. Tato koncepce má kořeny v listu od papeže Řehoře I. Velikého a byla rozšířena a upravena svatým Tomášem Akvinským. Sedm hlavních hříchů jsou pýcha, lakomství, hněv, smilstvo, chamtivost, klam a lenost. Tyto hříchy jsou považovány za výchozí body pro ostatní hříchy a jsou spojovány s lidskými vášněmi a slabostmi. Pýcha označuje nadměrnou sebeúctu a snahu vyniknout nad ostatními, zatímco lakomství se týká nehodnocení peněz a majetku. Hněv se projevuje nepřátelským chováním a zlostí, zatímco smilstvo se váže na neukázněnost v sexuální oblasti. Chamtivost je spojena s túžbou po penězích a mamonu, klam znamená lhaní a podvod a lenost se vyjadřuje nečinností a nedbalostí ve věcech duchovních. Katolická církev věří, že tyto hříchy v lidské duši způsobují nepokoj a vykořenění z Boží přítomnosti. Mnoho teologů také zkoumá kořeny a důsledky jednotlivých sedmi hříchů a nabízí způsoby, jak se s nimi vyrovnat a odvrátit od nich. Sedm hlavních hříchů jsou stále aktuální téma v rámci katolické morální teologie a poskytují základ pro kázání, pokání a růst v duchovním životě.
Hieronymus Bosch, Sedm smrtelných hříchů, r. 1485 Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů) vypočítává katolická tradice od časů Řehoře I. Velikého (cca 540 - 12. březen 604).
Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní hřích (vitium capitale, peccatum capitale) znamená, že je pramenem (lat. +more caput) dalších hříchů. Podobně kardinální hřích (lat. cardo = pant) znamená stavy mysli, okolo kterých se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Zavádějící význam slova smrtelný v tomto případě (viz smrtelný hřích) je důvodem, proč by se tradiční označení sedm smrtelných hříchů nemělo používat.
Původ a vývoj
Výčet sedmi hlavních hříchů zavedl na konci 6. +more století papež Řehoř I. Veliký, ovšem otázka jejich vzniku je nejasná. Podle některých autorů jde o upravenou verzi seznamu osmi zlozvyků, vytvořeného ve 4. století Evagriem z Pontu.
Jednotlivé položky sice už zůstaly od vzniku seznamu neměnné (maximálně v některých jazycích se měnily termíny za účelem lepšího vystižení podstaty daného hříchu, v češtině např. nestřídmost-obžerství), pořadí však stálé nebylo. +more Jako první je dnes standardně uváděna pýcha a většinou tomu tak bylo i dříve, jak ukazují díla sv. Tomáše Akvinského nebo i Dantova Božská komedie, nicméně nebylo tomu vždy tak: na počátku 14. století byla na prvním místě uváděna nestřídmost (resp. obžerství).
V moderní době se vyskytly i návrhy na zavedení nového výčtu, žádný z nich však výrazněji neuspěl. Tomlin zmiňuje jako příklad návrh filosofa Juliana Bagginiho, přičemž konstatuje, že tyto moderní seznamy mají sklon zaměňovat příčiny s příznaky. +more Zvláštním případem je novinářská kachna z března 2008, podle níž měla katolická církev seznam aktualizovat, viz sekce „Nové smrtelné hříchy“.
Podle francouzského filosofa Michela Serresa je společným znakem všech hlavních hříchů (v jejich tradičním výčtu) růst - nemírná touha po vzestupu či získávání stále více požitků.
Seznam sedmi hlavních hříchů
Matyáš Bernard Braun Pýcha (Neřesti) lapidárium Kuks +morejpg|vpravo|náhled|150px'>Matyáš Bernard Braun Obžerství (Neřesti) lapidárium Kuks.
Pýcha (latinsky superbia)
Pýcha je definována jako touha po vyšší atraktivitě a důležitosti než mají ostatní. Slovo pýcha se dá také vyjádřit jako: nadutost, domýšlivost, vyvýšenost, přehnaná sebeúcta, nerozumná nadřazenost kvůli kráse, bohatství, postavení ve společnosti nebo nadání. +more Pýcha se projevuje nadřazeným chováním. Jedná se o chorobný stav srdce. Opakem pýchy je pokora.
Lakomství (latinsky avaritia)
Matyáš Bernard Braun Lakomství (Neřesti) lapidárium Kuks +morejpg|vpravo|náhled|150px'>Matyáš Bernard Braun Lenost (Neřesti) lapidárium Kuks.
Lakomství, též lakota, se vyznačuje neochotou se dělit s bližními nebo potřebnými.
Závist (latinsky invidia)
Závist je pocit nelibosti při úspěchu nebo štěstí jiného člověka. Vzniká tehdy, kdy určitá osoba vášnivě touží po majetku (nebo vlastnostech) druhé osoby. +more Závist může vyústit v pomlouvání nebo poškozování druhé osoby, ke krádeži, nebo k sabotáži.
Hněv (latinsky ira)
Hněv se projevuje nezvladatelnými pocity zlosti a nenávisti vůči jiné osobě, ale i vůči sobě samému. Věcně správnější je mluvit o hříchu hněvivosti; samotný hněv je mravně indiferentní emoce (tradičním slovníkem asketiky: „vášeň“). +more Může vyústit v pomstu.
Smilstvo (latinsky luxuries)
Smilstvo označuje nevěru, nestálost ve vztahu k jednomu jedinému partnerovi v manželství.
Nestřídmost (latinsky gula)
Nestřídmost, též obžerství, se vztahuje k přílišnému požívání nápojů i potravin, ale i ke zbytečnému kupení věcí. Dříve se tento hřích odvíjel od velkých oslav, kdy hosté požívali příliš jídla a nápojů, jen aby je mohli následně vyzvracet a pokračovat v hostině.
Lenost (latinsky acedia)
Lenost, též malomyslnost, duchovní znechucenost. Projevuje se jako absence víry v sebe, víry v Boha, snahy cokoliv zlepšit i jako nezájem uskutečnit svoje dobré úmysly.
Sedm hlavních hříchů podle démonologie Binsfelda
V roce 1589 přiřadil Peter Binsfeld ke každému z hříchů jednoho z biblických démonů. Jméno každého z nich je uvedeno u příslušného hříchu.
* Démonem spojovaným s pýchou je Lucifer. * Démonem lakoty je Mamon. +more * Démonem závisti je Leviatan. * S hněvem je spojován samotný Satan. * Démonem smilstva je Asmodeus. * Démonem obžerství je Belzebub. * Démonem lenosti je Belfegor.
„Nové smrtelné hříchy“
V březnu 2008 prolétla světovými médii zpráva o tom, že katolická církev (resp. její Apoštolská penitenciatura) rozšířila počet sedmi smrtelných hříchů či že nahradila jejich seznam 7 moderními smrtelnými hříchy, aby vedla věřící k poznání, že svým jednáním zasahují své bližní, své okolí, ale i přírodu. +more Mělo jít např. o znečišťování životního prostředí, genetické modifikace, pokusy na lidech, sociální nespravedlnost, ožebračování lidí, shromažďování nemravného bohatství a distribuci drog.
Zpráva se ukázala jako nepravdivá. Vznikla nepochopením a zkreslením rozhovoru biskupa Gianfranca Girottiho, regenta Apoštolské penitenciatury pro L'Osservatore Romano. +more Biskup Girotti žádné nové hlavní hříchy nedefinoval ani nevytvořil žádný seznam, pouze v rozhovoru (mimo jiné) mluvil o sociálních hříších moderního světa, zdůrazňoval jejich závažnost a vyjmenoval některé jejich příklady. Pojem smrtelný hřích v celém rozhovoru vůbec nepadl. Všechny zveřejněné seznamy jsou výtvory novinářů, přičemž některé obsahují položky, které se v rozhovoru vůbec neobjevily (např. „genetické modifikace potravin“).
Sociální hříchy jsou konkrétní projevy sedmi hlavních (smrtelných) hříchů a jejich seznam v žádném případě nerozšiřují. Mohou být ale smrtelnými hříchy ve smyslu závažnosti. +more Také se nejedná o nic nově definovaného, ale spíše jen o upozornění, že význam tohoto druhu hříchů, která církev odsuzovala už dlouhodobě, roste.
Přestože římskokatolická církev na mnoha místech tvrzení o nových smrtelných hříších dementovala, mimo jiné i oficiálním prohlášením České biskupské konference, Česká televize odvysílala reportáž o zavedení nových smrtelných hříchů a doplněnou o zlehčující sekvence ještě jednou, v publicistickém pořadu 168 hodin. Zejména tato prezentace ČT byla chápána řadou katolíků jako útok na církev či příklad nedbalosti při přebírání zpráv z druhé ruky, nekompetence redaktorů v oblasti náboženské problematiky, neochoty médií přiznat vlastní chybu a běžného obrazu našeho zpravodajského světa, případně obzvlášť okatou kombinaci obojího.
„Osm smrtelných hříchů lidstva“ (K. Lorenz)
V roce 1973 napsal etolog K. Lorenz knihu Osm smrtelných hříchů (též Osm smrtelných hříchů civilizace, Die Acht Todsünden der zivilisierten Menschheit). +more Těmito hříchy podle něj jsou: * Přelidnění Země, * ničení životního prostředí, * závod člověka se sebou samým * ztráta schopnosti prožívat city, * genetický úpadek, * rozchod s tradicí, * rostoucí poddajnost lidstva vůči doktrínám, * zbrojení atomovými zbraněmi.
Satanistický pohled
LaVeyův satanismus považuje všech sedm hříchů křesťanství za pozitivní, pokud vedou k uspokojení hříšníka. Označuje je za „takzvané“ hříchy, protože nesouhlasí s názorem na jejich škodlivost, naopak jejich potíraní považuje za zhoubné. +more Tyto „hříchy“ považuje za projev přirozených instinktů, které není třeba potlačovat. Satanská bible uvádí jako osmý bod svého Devatera: „Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení. “ Namísto sebeničící obětavosti, pokořování a altruismu staví vzájemnost, odpovědnost a společný prospěch, přičemž v křesťanství a jeho morálce tyto hodnoty neshledává.
Odkazy v kultuře
Ve svém díle Božská komedie využívá Dante Alighieri tyto hříchy jako stupně v očistci, kterými musí projít duše zemřelého a od hříchů se očistit tím, že se naučí protikladné ctnosti. Jsou to: pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost. +more Podobně v Ráji jsou z důvodů literární paralely rozděleni ctností podle toho, kterou z těchto ctností nejvíce projevili. Toto pojetí je sice plodem básníkovy fantazie, přesto se nijak nerozchází s oficiálním katolickým pohledem. Stupně pekla se drží aristotelského rozlišení mezi hříchy ze slabosti a hříchy ze zloby. * Ve filmu Sedm byly hříchy použity jako inspirace a scénář činnosti sériového vraha. * Sochy hříchů a ctností od Matyáše Brauna zdobí průčelí Hospitalu v areálu Kuksu. * Hieronymus Bosch roku 1485 namaloval olejem na dřevě 120 × 150 cm obraz Sedm smrtelných hříchů. Dnes se nachází v Museo del Prado, Madrid.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Hřích * Smrtelný hřích * Sociální hřích * Sedm ctností
Externí odkazy
[url=http://sklenenykostel.net/joomla/index.php?option=com_content&task=view&id=1587&Itemid=33]O hříchu (5) - Hříchy hlavní[/url]
Kategorie:Nectnosti Kategorie:Katolictví Kategorie:Římskokatolická církev Kategorie:Kulturní seznamy