Cesko.wiki Serenata
Author
Albert FloresSerenata je hudební skladba, která je obvykle napsána pro malý orchestr nebo komorní soubor a je určena k provedení při večerních oslavách nebo slavnostech. Název "serenata" pochází ze španělštiny a znamená "hudba noci". Skladby nazývané serenády se objevují již od 16. století, avšak termín se používá především pro skladby z 18. a 19. století. Serenády jsou obvykle napsány výrazným melodickým stylem a mají romantickou náladu. Mezi nejznámější skladatele serenád patří Wolfgang Amadeus Mozart a Franz Schubert. Serenata je často spojována s procházkami při měsíčku a láska je jejím častým tématem. Tato hudební forma se stala středobodem mnoha významných děl a dodnes je hojně prováděna a poslouchána.
Serenata, česky také serenáta (z italského sereno - jasná noční obloha, nesprávně často odvozována od sera - večer) je hudební žánr, typ vokálně-instrumentální oslavné hudební skladby. Hrála se zejména při korunovacích, svatbách, narozeninách a jmeninách v 17. a 18. století. V závislosti na významu oslavované události a velikosti dvora se rozsah serenát pohyboval od menších kantát až po velké opery, většinou typu opera seria. Často v nich alegorické postavy oslavují knížete.
Serenáta a serenáda jsou označení pro různé hudební žánry, a proto by se neměly zaměňovat. Zpočátku se sice oba pojmy (pojmenování žánrů) používaly jako synonyma, serenáda ale později charakterizovala čistě instrumentální hudební formu.
Jiné, běžně používané názvy pro serenátu jsou azione teatrale, festa teatrale, complimento, componimento, dramma per musica, scena da camera nebo večerní (noční) hudba. Někteří básníci používali zvláštní označení jako vlastní ochrannou známku. +more Pro serenáty jsou vždy typické večerní doba představení a polo-dramatický charakter.
Charakteristika
+more_srpna_1723_v_Praze_při_korunovaci_císaře_Karla_VI. _českým_králem. _Divadelní_architektura_a_scénografie_Giuseppe_Galli_da_Bibbiena|Giuseppe_Galli_da_Bibiena. _Speciálně_postavené_divadlo_v_Jízdárna_Pražského_hradu'>jízdárně, výhled na jeviště. Původ serenáty spočívá ve středomořském podnebí, s ním souvisejícím zvyku trávit dobu poledního horka doma a společenský život přesouvat do večerních hodin. V 17. století se centrem rané tvorby serenát stávají Benátky. Podle dochovaných pramenů nebylo možné večer projít městem, aniž by nebylo slyšet hudbu. Serenáty zpočátku byly jen jakési prezentace oslavovaného. Reklama na danou osobu, kterou milovaným ženám věnovali jejich ctitelé. Postupem času se vyvinuly ve skladby uctívající vyšší společnost. Šlechtici si nechali příležitostně skládat oslavné serenáty na vlastní rod či osobu.
V průběhu 18. století zájem o serenáty postupně upadal. +more Obsahují stále více děje vyprávěného prostřednictvím sboru. Od poloviny 18. století se tak serenáty stále více podobají krátkým operám. Příkladem toho jsou i Ascanio in Alba (česky Ascanio v Albě) s premiérou v Miláně roku 1771 a Il sogno di Scipione (v českém překladu Scipionův sen) s premiérou v Salcburku roku 1772, pocházející z pera Wolfganga Amadea Mozarta.
Serenáta jako žánr nakonec zaniká. Důvodem je francouzská revoluce a s ní spojené odmítání okázalosti a oslavy šlechty a posílení postavení měšťanské třídy.
Příklady
Skladby přímo označené jako Serenata :
* Antonio Bertali: Gli amori d'Apollo con Clizia, Vídeň 1661 * Antonio Cesti (nebo možná Remigio Cesti): Io son la primavera, Florencie 1662 * Georg Friedrich Händel: Il Parnasso in Festa, ku příležitosti sňatku princezny Anny Hannoverské s princem Vilémem Oranžským, Londýn 1734
Světské slavnostní kantáty: * Johann Sebastian Bach: Světské kantáty BWV 30a, 36a, 66a, 134a, 173a, 184a, 193a, 194a, +more'>206, 208, 213, 214, 215 a 249a .
Oslavné opery: * Johann Joseph Fux: Costanza e fortezza, ke korunovaci císaře Karla VI. +more českým králem a narozeninové oslavy císařovny Alžběty Kristýny, Praha 1723 * Wolfgang Amadeus Mozart: Ascanio v Albě, „Serenata teatrale“ na svatbě arcivévody Ferdinanda Karla s princeznou Marií Beatrix Estenskou, Milán 1771 * Wolfgang Amadeus Mozart: Il sogno di Scipione, „Azione teatrale“ k výročí salcburského knížete-biskupa Zikmunda Kryštofa Schrattenbacha, Salcburk 1772 * Wolfgang Amadeus Mozart: La clemenza di Tito, korunovační opera pro císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky český králem a královnou, Praha 1791.
Literatura
Marc Honegger, Günther Massenkeil (ed. ): Das große Lexikon der Musik. +more Band 7: Randhartinger - Stewart. Aktualisierte Sonderausgabe. Herder, Freiburg im Breisgau u. a. 1987, ISBN 3-451-20948-9, s. 338. * Owen Jander, Ursula Bockholdt: Serenata (vokal). In: Friedrich Blume (Hrsg. ): Die Musik in Geschichte und Gegenwart (MGG). Erste Ausgabe, Band 16 (Supplement 2: Eardsen - Zweibrücken). Bärenreiter/Metzler, Kassel u. a. 1976, DNB 550439609, Sp. 1691-1696 (= Digitale Bibliothek Band 60, s. 68960-68974) * Michael Talbot: Serenata. In: Grove Music Online (anglicky).