Sibyla

Kumská Sibyla, Andrea del Castagno, 1450 Sibyla ( -ae, fem.; ) byla podle starověkých Římanů věštkyně, případně jméno určitých významných věštkyň. Slovo nejdříve znamenalo věštkyni nebo starou ženu, pochází z latinského slova sibulla, což znamená prorok. Věštkyně tohoto jména jsou mnohem slavnější než muži - věštci nazývaní Bakové.

V raných dobách starověku se filosofové zmiňují jen o jedné věštkyni (Platón, Hérakleitos), později o více. Aristotelés a Varro uvádějí až 10 věštkyň (resp. +more 30, ale ty se dají zredukovat na 10 základních). V době starého Říma znali dvanáct Sibyl.

Zpravidla se uvádí, že věštila ve skalní jeskyni (jeskyni kumské Sibyly se podařilo archeologům najít). První věštkyně působila v delfské věštírně. +more „Sibylina skála“ ve svatyni Země zachovávala památku na „Herofilu“, která tu skutečně věštila již dlouho před prvními Pýthiemi, nebo dokonce před Apollónovým příchodem do Delf.

Původní Sibyla žila zřejmě v Orientu, často se dává do souvislosti se sumerskou bohyní Kubabou (viz také: Kaaba, Kybelé). Podle Eustatia byla původní Sibyla dcerou krále Dardana a nymfy Nésy, podle Plutarcha působila první Sibyla v Delfách, jmenovala se Libyssa a byla dcerou Dia a najády Lamie.

Deset Sibyl podle Varrona

Perská Sibyla

Někdy také Babylonská Sibyla; prý o ní píše Nikanor, který popisoval činy Alexandra Velikého. Později ji vytěsnila hebrejská Sibyla (chaldejská), dcera kněze Béróssose. +more O perské Sibyle jménem Sambethe podává zprávu Noe se svou rodinou.

Libyjská Sibyla

Byla objevena prorockým knězem, který řídil věštírnu zasvěcenou antickému Diovi - Amonovi v oáze Šiva na Západní poušti v Egyptě. Na toto orákulum se obrátil pro radu i sám Alexandr Veliký po dobytí Egypta. +more Její matka najáda se jmenovala Lamia, což znamená zaslíbená nebo zasvěcená (pochází ze slova „devourer“). Eurípidés se o nich zmiňuje v tragédii Lamia.

Delfská Sibyla

Neboli Pýthia nebo Herofila. Zmiňuje se o ní Chrýsippos ze Soloi; dříve se všechny hlavní věštkyně delfské věštírny označovaly jako „Sibyla“ nebo „Pýthia“

Cimmerijská Sibyla

Zmiňuje se o ní Naevius a Piso; možná je podobná kumánské Sibyle

Erythrejská Sibyla

Pochází pravděpodobně z maloazijských Erythrejí. Je to nejznámější hellénská Sibyla. +more Předpověděla porážku Trójanů, píše o ní Apollodóros a Hérakleitos z Efezu; možná je identická s hebrejskou Sibylou (chaldejskou), dcera kněze Béróssose. Možná se později přestěhovala na Kým (Kúm) v Itálii. Je považována za autorku „Sibyliných věšteb“.

Samoská Sibyla

Pochází z řeckého ostrova Samos. Píše o ní Eratosthenes pod jménem Phemonoe nebo Phyto.

Kumská Sibyla

Pochází z Kýmu, dřívějšího Kumu v Itálii. Je zvaná Amalthea anebo Herofila; známá tím, že prodala římskému královi Tarquiniovi Superbovi tzv. +more Sibylské knihy obsahující věštby erythrejské Sibyly.

Hellespontská Sibyla

Zvaná Trójská Sibyla nebo Sibyla z Marpessosu. Působila v Alexandrii ve městě Dardania (Anatolia), 40 km západně od Solúnu. +more Je to nejstarší starořecká Sibyla a podle legendy ji věšteckými schopnostmi obdařil sám Apollón. Hellespontská Sibyla se podle Heraklida z Pontu narodila ve vesnici Marpessus nedaleko malého města Gergitha, během života Solóna a Cyra Velkého. Marpessus ležel na okraji Troadu (Biga Yarımadası, severozápadní část Anatolie, Turecko).

Frýgická Sibyla

Pochází z Ancyry (dnes Ankara)

Tiburská Sibyla

Zvaná Albunea, pochází z dnešní Tivoli; ve středověku se stala nejznámější Sibylou, neboť její věštby souvisí také s křesťanstvím

Lochotínská Sibyla

Ve 20. století došlo ke zrození nového proroka, takzvané Lochotínské Sibyly. +more Zmínky o této nové Sibyle se začaly objevovat v Plzeňském kraji v tehdejším Rakousku-Uhersku, již na počátku 20. století, a to hlavně na předměstí Plzně. Místní legendy hovořily o ženě, která dokáže předpovědět budoucnost. Zmínky o ní jsou rovněž v kronice města Plzně z roku 1910. Místní obyvatelé jí přezdívali Bebu. Zmínky o ní končí s vypuknutím první světové války a tak ani nemůžeme s jistotou určit, zdali šlo o skutečnou osobu či nikoli.

Sibyla v umění

Michelangelo v Sixtinské kapli r. 1508-1512 namaloval na stropní fresce vedle sedmi proroků také pět Sibyl. +more * Kumská Sibyla jako stará žena se svalnatou postavou, tmavou pletí a obličejem plným vrásek. * Delfská Sibyla jako mladá žena, jejíž tvář je zobrazena zepředu a v ruce drží roli pergamenu * Erythrejská Sibyla jako mladá žena, která je zobrazena ze strany, jak otáčí listy v knize na čtenářském pultě. * Libyjská Sibyla jako mladá žena jak se zvedá ze svého trůnu. * Perská Sibyla jako žena v pokročilém věku, jak se obrací dozadu za lepším světlem na čtení.

Soubor:CumaeanSibylByMichelangelo. jpg|Kumská Sibyla Soubor:DelphicSibylByMichelangelo. +morejpg|Delfská Sibyla Soubor:Erythraean. jpg|Erythrejská Sibyla Soubor:Michelangelo_the_libyan. jpg|Libyjská Sibyla Soubor:Michelangelo_Buonarroti_036. jpg|Perská Sibyla.

Joseph Beuys, „Sybilla“, 1957; Bronz; 55 × 185 × 60 cm („Block Beuys“, Hessisches Landesmuseum Darmstadt)

Raffael Santi, freska se Sibylami v kostele Sv. Marie na della Pace v Římě.

Odkazy

Reference

Související články

Kassandra * Lamia (řecká mytologie) * Pýthia * Sibylina proroctví

Externí odkazy

Kategorie:Římská mytologie Kategorie:Proroci Kategorie:Věštkyně