Simo Matavulj

Technology

12 hours ago

Author

Simo Matavulj (16. února 1852, Brankovača u Boky Kotorské, Rakouská říše – 7. dubna 1908, Kotor, Rakouská říše) byl černohorský spisovatel a básník. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších černohorských spisovatelů 19. století. Matavulj pocházel z chudé rolnické rodiny. V mládí se seznámil s černohorským knížetem Nikolou I. Petrovićem, který mu umožnil získat vzdělání. Studoval v Cetinje a Bělehradě. Poté pracoval jako učitel a úředník v armádě. Jeho tvorba se zaměřovala především na vyobrazení života v černohorské horské vesnici a na osudy lidí, kteří z ní pocházejí. Jeho díla odrážejí drsnou realitu života v horském prostředí a místních tradicích. Mezi jeho nejznámější díla patří romány Nárek ("Jauk") a Opičí hrdinové ("Majmunska posla"). V obou knihách se Matavulj zaměřil na problém sociálního vykořisťování a útlaku. Matavuljovo dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a získalo si mezinárodní uznání. Simo Matavulj zemřel v roce 1908 ve věku 56 let v rodném městě Kotoru.

Simo Matavulj (v srbské cyrilici Симо Матавуљ, 1852, Šibenik - 20. února 1908, Bělehrad) byl srbský realistický spisovatel, původem z Dalmácie. Proslavil se hlavně romány Bakonja fra Brne (později zfilmován), či Uskok, kde barvitě líčil prostředí dalmatské (v prvním případě), či černohorské (v druhém) společnosti, národnostně i nábožensky rozdělené.

Biografie

Matavulj studoval v jazykově smíšené oblasti přímoří, kde se mluvilo jak srbsky či chorvatsky, tak italsky. Studoval v jazykově smíšené škole - šibenickém gymnáziu, poté se chtěl stát igumenem v pravoslavném klášteře. +more Italské prostředí (v 70. letech pracoval Matavulj v Herceg Novém jako učitel italštiny) jej dosti ovlivnilo. Přestože byla realistická generace srbských autorů poměrně mnohostranně orientována a od socialistických témat pokrývala i vlastenectví a lásku k tehdejšímu řádu, orientace na západní Evropu v podobě konkrétně Itálie a ještě Francie nebyla příliš běžná.

V roce 1875 se zapojil do hercegovského povstání. Poté působil na černohorském dvoře jako vychovatel nástupníka trůnu, Danila. +more V pozdějších letech se pak přestěhoval nejprve do Zaječaru (1887) a nakonec do Bělehradu, kde se stal jedním z průkopníků těch autorů, kteří se věnovali ve své tvorbě právě srbské metropoli. Pracoval jako profesor, či jako sekretář tiskového úřadu ministerstva zahraničí Srbska.