Cesko.wiki Skotská fantazie
Author
Albert FloresSkotská fantazie pro housle a orchestr Es dur, Op. 46 je dílo německého hudebního skladatele Maxe Brucha.
Toto hudební dílo vzniklo v roce 1880 jako čtvrté dílo jeho rozsáhlého souboru skladeb věnovaných sólovým houslím a orchestru, které zahrnují tři houslové koncerty a šest dalších koncertních skladeb. Ačkoliv se v průběhu času v základním repertoáru udržel jen Houslový koncert č. +more 1 g mol, Skotská fantazie patří k několika Bruchovým skladbám, které se na koncertních pódiích objevují dodnes a svojí popularitou předstihla i skladatelův druhý a třetí houslový koncert. Autora, který v Skotsku osobně nikdy nebyl, ke zkomponování této skladby vedla inspirace knihami spisovatele Waltera Scotta, se kterými se seznámil v době své pracovní návštěvy Anglie. Původní titul skladby je Fantazie volně využívající skotské lidové melodie. Nebylo to poprvé, kdy se autor ve svém díle inspiroval prvky z hudby jiného národa, naopak, jde o jeden z charakteristických aspektů jeho tvorby - v jiných dílech je možné slyšet například židovské nebo maďarské nápěvy. Tak jako většinu svých děl i tuto fantazií složil pro jednoho z nejvýznamnějších interpretů své doby, španělského houslového virtuóza Pabla de Sarasate, který skladbu uvedl na premiéře v září 1880 v Hamburku.
V elegantní, nevázané skladbě, je cítit vliv průlomového houslového koncertu Mendelssohna-Bartholdyho, na rozdíl od prvního Bruchova koncertu je ale více znát v houslové technice než formě díla. Tak jak napovídá už název, výstavba díla je velmi uvolněná, fantazijní. +more Skladatel zde několikrát střídá živé skotské nápěvy ozdobených houslovými girlandami s pomalými zasněnými úseky. Skladba má čtyři věty; základem každé z nich se stal odlišný skotský nápěv. Snaha přiblížit se charakteru skotské hudby je zřejmá i v orchestraci - na několika místech se autor snažil imitovat gajdy a v celé skladbě ponechal neobyčejně velký prostor orchestrální harfě, která zde zastupuje tradiční keltskou harfu. Příjemná zvuková harmonie dvou houslí a harfy se objevuje na vícerých místech této skladby a nepochybně se podílí na popularitě díla.
Skladbu, podobně jako svůj první houslový koncert, otevírá pomalou pochmurnou introdukcí, ve které se uplatňují hlavně lesní rohy s harfou v pozadí a elegické houslové sólo. Navazující částí věty je magické Adagio cantabile, které je založeno na skotské lidové písni Auld Robin Morris. +more Téma houslí je bohatě doprovázeno harfovými arpeggii. Celá věta se nese v poklidné náladě hlavního tématu. Druhá věta naopak vychází ze živého a rytmického nápěvu Hey, the dusty Miller. Po orchestrálním úvodu se ozývají pravidelné údery violončel připomínající gajdy a s tímto doprovodem housle v dvojhmatech prezentují téma nápěvu:.
V dalším průběhu skladby téma přebírá orchestr a housle jej doplňují dlouhými tahy smyčcem ve vysoké poloze. Po krátkém ztišení houslí následuje bujará orchestrální dohra. +more Namísto očekávaného závěrečného tónu však přichází Adagio s reminiscencí tématu Auld Robin Morris. Atacca následuje třetí věta Andante sostenuto, která začíná expozicí hlavního tématu, kterou je melodie I’m A Down for Lack O Johnnie. Líbezné, klidně plynoucí téma dále přechází variačním rozvedením, které se vyznačuje o něco větší tempovou a náladovou pestrostí než rozvedení obdobně pomalého tématu první věty směřuje k lyrickému, tiše doznívajícímu závěru. Závěrečné Finále začíná přímo tématem Scotts wha hae které exponují housle doprovázené jen harfou. Téma zopakuje orchestr, který následně znovu vystřídají housle s harfou. Tento kontrast je dále využíván v průběhu celé věty. Střední část věty je lyrická a zahrnuje i krátkou houslovou kadenci. Znovu je zde připomínáno téma první věty, závěr díla však tvoří jednoduchá avšak výrazná repríza Scots whae hae s unisonem hlavní orchestrální linky a sólových houslí.
Reference
Ainsly, Robert: Encyklopédia klasickej hudby. Bratislava: Perfekt, 1997. +more * Gammond, Peter: Velcí skladatelé. Praha: Svojtka & Co. , 2002. * Schonberg, Harold: Životy velkých skladatelů. Praha: BB Art, 2006.
