Stecherův mlýn

Historie

Od 18. století se nacházela na místě mlýna soukenická valcha. +more Valchu 18. září 1837 koupil Vojtěch Lanna starší a přestavěl ji na pilu, v roce 1841 byla přistavěna ještě parketárna. Zdejší dubové parkety byly dodávány do Vídně a Lince a použity byly i na zámku Hluboká. Pohon pro výrobu zajišťovaly dvě Jonvalovy vodní turbíny, které poháněla voda vedená náhonem od rožnovského jezu. V areálu pily se náhon dělil. Část směřovala zpět do Vltavy, část jako Zlatá stoka do Čtyřech Dvorů, kde napájela sádky, sloužila městskému zahradnictví a zásobovala vodou i městské rybníky. Budovu v roce 1858 postihl požár a ta zcela vyhořela, Lanna ji ještě v témže roce nechal znovu postavit a tak vznikly nové objekty v dnešní podobě. Podle Karla Pletzera se po roce 1858 vyrobilo ročně až 80 000 parket. Maximální výroby, přes 115 000 kusů, dosahovala parketárna před krizí v 70. letech. Roku 1873 byla výroba parket úplně zastavena a přeložena do Prahy.

Malá vodní elektrárna Lannova pila zůstala v provozu do 1915, kdy byly objekty prodány firmě Antonína Františka Stechera (1863-1927), který pilu přebudoval na mlýn a bývalou parketárnu na továrnu na poživatiny, bývala zde i pražírna, kde se vyráběly příměsi do pečiva. +more Antonín František a Josefa Stecherovi přišli do Českých Budějovic ze Sedlčanska na konci 19. století. V roce 1899 od záložny, která se přestěhovala na náměstí, koupili dům na rohu ulic Dr. Stejskala a Široké postavený v roce městským stavitelem Josefem Sandnerem (v současnosti nazývaný Stecherův dům), kde měl A. F. Stecher zapsané živnosti „velkoobchod koloniálním zbožím“ a „kupectví“. Po 1. světové válce vlastnila firma A. F. Stecher také továrnu na poživatiny Metropol na dnešní Rudolfovské třídě, pekárnu a sladovnu. Pro mlýn u Litvínovic se ustálil název Stecherův mlýn. V říjnu roku 1918 byla v areálu Stecherova mlýna zprovozněna Francisova turbína, fungovala i po znárodnění, ale v padesátých či šedesátých letech 20. století byla odpojena. Náhon i turbínu postupně zaneslo bahno a posléze byl přívod vody k turbíně úplně zasypán. V roce 1950 Stecherův mlýn vyhořel. Později byl opraven a přidělen do správy n. p. Jihočeské pekárny. Po roce 1990 byl navrácen rodině Stecherů. V roce 2010 byla zahájena obnova malé vodní elektrárny s rekonstruovanou Francisovou turbínou z roku 1918. Výkon turbíny se zvýšil na 100 kilowatt, původně vyráběla 70 kilowatt za hodinu.

Meteorologická stanice

Teplotní rekord ČR byl v roce 1929 naměřen ve Stecherově mlýně V letech 1921 až 1945 působila ve Stecherově mlýně meteorologická stanice, která byla součástí sítě Československého státního ústavu meteorologického. +more Přesunul ji sem středoškolský profesor Jaroslav Maňák (1881-1965), který od roku 1911 vyučoval matematiku a fyziku na České státní vyšší reálce (do roku 1918 C. k. české škola reálná) v Haasově ulici (dnešní ulice Fráni Šrámka). Jaroslav Maňák převzal vedení meteorologické stanice v Českých Budějovicích po Franzovi Weydem (1839-1924), profesorovi německé reálky, který od roku 1880 prováděl meteorologická pozorování a měření ve svém vlastním domě v Gymnasiální ulici (dnešní Skuherského ulice), postupně se jeho stanice stala natolik kvalitní, že byla roku 1886 zařazena do sítě vídeňského c. k. Ústředního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus. V roce 1919 Franz Weyde svou činnost pro Státní meteorologický ústav v Praze ukončil a českobudějovická meteorologická stanice byla téhož roku umístěna do České státní vyšší reálky v Haasově ulici, kde jí začal obsluhovat právě profesor Maňák. A jelikož se v této činnosti osvědčil, nabídl mu Státní ústav meteorologický, aby k 1. lednu 1920 převzal řízení meteorologické stanice oficiálně. K 1. červenci 1921 přemístil Jaroslav Maňák stanici na Stecherův mlýn, protože podle něj byla obsluha stanice a její kontrola v budově školy obtížná. Stanice byla umístěna na tehdejší květinové zahrádce, dnes je tam trávník, 28 m od budovy mlýna a 5 m od náhonu. Jaroslav Maňák měl ve Stecherově mlýně letní byt, jelikož jeho manželka Marie byla dcerou Antonína Františka a Josefy Stecherových. V době nepřítomnosti profesora Maňáka zajišťovali záznamy pozorování Vojtěch Pokorný, August Půlpytel a František Sedláček, kteří patřili k personálu mlýna a byli od pana profesora vyškoleni. O záznamy pozorování se starali také Maňákovi synové Jaroslav a Jiří. Maňák dovybavil meteorologickou stanici na takovou úroveň (mj. barograf, termograf, hygrograf, ombrograf, heliograf a staniční tlakoměr), že byla evidována jako stanice I. řádu. Počítal s tím, že tato stanice bude moci sloužit také jako tzv. letecká hlídka, která poskytuje informace o počasí pilotům letícím nad územím jižních Čech. To se naplnilo v roce 1927, kdy byla stanice Stecherův mlýn zapojena do letecké služby, v roce 1938 tuto funkci převzala nově zřízená meteorologická stanice na letišti v Plané Chod stanice se podařilo zajistit i během druhé světové války, ačkoliv Jaroslava Maňáka zatklo v září 1939 gestapo a do konce války zůstal internován. Poté se o stanici do svého zatčení v roce 1942 starala jeho manželka Marie Maňáková a tu nahradil až do návratu Maňákových v dubnu 1945 Rudolf Jelínek, ředitel škol ve výslužbě. V prosinci 1945 přestěhoval Jaroslav Maňák meteorologickou stanici na městskou vodárnu v Mánesově ulici, neboť Stecherův mlýn musel kvůli majetkovým sporům opustit.

Zima 1929

Dne 11. února 1929 byla ve Stecherově mlýně naměřena nejnižší teplota v historii na území České republiky i celého Československa: -42,2 °C. +more Podle zprávy Jaroslava Maňáka teplotu naměřili pozorovatelé František Sedláček a August Půlpytel v 8 hodin ráno. Ověřit platnost naměřených hodnot v Litvínovicích byl vyslán 12. března 1929 dr. Václav Hlaváč, tehdejší úředník Státního ústavu meteorologického a inspektor staniční sítě. Zjistil, že na několika místech Českých Budějovic (šroubárna, výtopny na nádraží, rolnická škola, městská jatka) byla pozorována teplota -40 °C. Oproti těmto místům má Stecherův mlýn inverzní polohu s odlišnými mikroklimatickými poměry, neboť se nachází v kotlince v pánvi 391 m n. m. U tak nízkých teplot vzduchu, dosahovaných k ránu za jasných a bezvětrných nocí ve velmi suchém vzduchu arktického původu nad sněhovou pokrývkou hrají značnou roli právě mikroklimatické zvláštnosti jednotlivých lokalit. Z porovnání oficiálních meteorologických stanic na území ČR vyplývá, že 11. února 1929 více než 80% stanic zaznamenalo teplotu nižší než -30 °C. K litvínovickému rekordu se nejvíce přiblížila teplota v Jablunkově (okres Frýdek-Místek) -41,5 °C a v Krásnu nad Bečvou (okres Vsetín) -40,0 °C. Obdobné mrazy byly zaznamenány ve stejný den i v jižním Polsku a na severním Slovensku (rekordní teplota na Slovensku byla naměřena na stanici Vígľaš - Pstruša -41,0 °C). Zima 1928/1929 byla mimořádně chladná - podle měření v Klementinu se tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) dostalo na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy na přelomu let 1829/30 a 1798/99, samotný únor 1929 se stal s průměrnou teplotou -11,0 °C nejstudenějším měsícem století. Tato mimořádně studená zima následovala po sérii teplých zim a ani zimy bezprostředně následující se jí vůbec nepřiblížily. V únoru 1929 se navíc udržovala extrémně vysoká sněhová pokrývka - v centru Prahy leželo skoro deset týdnů kolem 30 cm sněhu, v Klementinu naměřili největší výšku 45 cm 26. února 1929, což je od té doby rovněž rekord. Tento průběh zimy měl i značné důsledky - půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru, v roce 1929 odumřelo asi 50 % všech ovocných stromů, rovněž tak přezimující polní kultury byly značně zdecimovány, ze sypkého sněhu se tvořily snadno vysoké závěje, což způsobovalo opakované dopravní kalamity.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Vodní mlýny v okrese České Budějovice Kategorie:Elektrárny v okrese České Budějovice Kategorie:Meteorologické stanice v Česku Kategorie:Litvínovice Kategorie:Vodní mlýny na Vltavě Kategorie:Vodní elektrárny v Jihočeském kraji