Středověké klimatické optimum

Globální průměrné teploty ukazují, že středověké teplé období nebylo globálním jevem. Středověké klimatické optimum, resp. Středověká teplá perioda (MWP, Medieval Warm Period) je označení pro středověké období (zhruba 950-1250 n. l.), které se vyznačovalo výrazným oteplením podnebí, především v oblasti Severního Atlantiku, ale souviselo také s dalšími klimatickými změnami té doby v Číně, a jiných zemích. Pravděpodobně ale nešlo o globální jev. Hladiny světového oceánu byly kolem roku 1200 n. l. asi o 20 cm výše než jsou dnes. Po tomto období následovala tzv. "Malá doba ledová". Některé zdroje používají pro toto období výraz středověká klimatická anomálie s ohledem na další důležité jevy, které v tomto období probíhaly.

Přes značné nejistoty, a to zejména pro období před rokem 1600, pro která nemáme dostatek dat, bylo období mezi 950 a 1100 nejteplejší obdobím za posledních 2000 let před začátkem 20. století. +more Teploty se ale tehdy pohybovaly asi o 0,1 °C a 0,2 °C pod průměrem let 1961-1990 a výrazně pod úrovní teplot po roce 1980. Záznamy proxy dat z různých regionů ukazují, že nejteplejší období různých regionů proběhlo v různých letech. Tato regionální teplá období se nevyskytovala stejně koherentně ve všech oblastech jako oteplení koncem 20. století.

Toto období se v některých částech světa vyznačovalo například populační explozí a expanzí obyvatelstva do oblastí, které byly předtím neobyvatelné. Období klimatického optima ukončila takzvaná malá doba ledová počátkem +more_století'>14. století, kdy došlo k postupnému, ale výraznému, poklesu teplot a úbytku obyvatelstva (viz Demografie středověku).

Výzkum teplé periody

Středověké teplé období proběhlo pravděpodobně mezi lety 950 do 1250 n. l. +more, během evropského středověku. První, kdo přišel s myšlenkou na tuto teplou periodu byl Hubert Lamb, jeden z prvních paleoklimatologů, který publikoval výzkum na základě údajů z botaniky, z výzkumu historických dokumentů a meteorologických dat. Podle jeho výzkumů bylo období 1000-1200 teplé a bylo s odstupem zhruba tří století vystřídáno studeným obdobím v letech 1500-1700. Teplé období se začalo označovat jako Středověká teplá perioda (MWP), následující studené období potom jako Malá doba ledová (LIA). Třetí hodnotící zpráva IPCC z roku 2001 shrnuje dosavadní výzkumy takto: "současné poznatky nepodporují teorii, že by se v případě MWP a LIA jednalo o celosvětově synchronně probíhající období tepla, resp. chladu. " Teploty určené pro toto období byly určovány z proxy dat z ledovcových jader, letokruhů a jezerních usazenin.

Středověká teplá perioda v jednotlivých světových regionech

Po celém světě existují důkazy o teplé periodě ve středověku, i když pro některé oblasti jsou data dost vzácné. Často jsou tato období spíše zdokumentována jako "období sucha" a "období dešťů".

Celosvětově

Studie týmu Michaela Manna z roku 2009, která zkoumala prostorové rozložení teplot během středověké teplé periody na základě proxy dat, konstatovala, že v některých oblastech teploty dosáhly, nebo i přesáhly současné teploty, ale globálně současných hodnot nedosahovaly. Největší teplotní maxima byly tehdy v oblasti Severního Atlantiku, Jižního Grónska, Euroasijských arktických oblastí a některých částí Severní Ameriky a tato maxima byla výrazně vyšší, než průměry teplot v těchto oblastech na konci 20. +more století (za období 1961-1990). V některých oblastech, jako je centrální Eurasie, severozápadní část Severní Ameriky a (s menší jistotou) také v oblastech Jižního Atlantiku došlo naopak k anomálnímu ochlazení.

Severní Atlantik

Grónsku. +more Grónsku pocházejí z roku 1408 a mluví o svatbě v kostele v Hvalsey - dnes nejlépe zachovalé vikinské památce. Výzkumem izotopu 14C v usazeninách Sargasového moře se ukazuje, že před přibližně 400 lety (tedy během Malé doby ledové) byla teplota mořského povrchu cca o 1 °C nižší, a cca před 700 lety asi o 1 °C vyšší (během středověké teplé periody).

Výzkumem vzorků sedimentů z Puerto Rica, Mexického zálivu a pobřeží Atlantiku od Floridy po Novou Anglii našel dr. Mann důkazy zvýšené aktivity Atlantských hurikánů během MWP, následovaný útlumem aktivit v dalších letech. +more Radioizotopovými výzkumy a analýzou růstu skořápek měkkýšů byl Patersson schopen určit průběh teplot na Islandu od Římské teplé periody až po Malou dobu ledovou.

Severní Amerika

Studie Manna ukázala, že v jižním Grónsku a v některých částech Severní Ameriky bylo v letech 950 až 1250 tepleji, než bylo v letech 1961-1990, v některých oblastech dokonce tepleji, než v letech 1990-2010. I když na většině severní polokoule bylo v letech 1400-1700 chladněji, tak v Labradoru a izolovaných oblastech USA bylo i v období Malé doby ledové přibližně stejně teplo jako v období 1961-1990.

Teplé období ve středověku umožnilo vikingům kolonizovat Ameriku. Vikingové využili nezamrzlého moře a obsadili také některé oblasti Grónska a dalších zemí daleko na severu..

Ostrov objevil Erik Rudý roku 982 n. l. +more a po návratu domů vyprávěl o zemi, kterou nazval Grønland, neboli Zelená země. Přibližně od roku 1000 n. l. založili vikingové osady ve dvou oblastech na jižní špičce Grónska, "východní osídlení" na samém jihu a "západní osídlení" o něco severněji. Mezi nimi bylo několik menších skupin farem, které archeologové označují jako "střední osídlení". Na farmách v té době chovali prasata a dobytek, asi čtvrtina jejich obživy pocházela z rybolovu, ale poté, co se začalo ochlazovat a přicházet častější bouře, místo krav začali chovat ovce a kozy. Kolem roku 1300 ukončili chování prasat a od té doby pocházely tři čtvrtiny jejich obživy z lovu tuleňů. Nebyly nalezeny zmínky o tom, že by tato změna měla vliv na jejich zdraví. Uprostřed století však byl přerušen obchod s Norskem a byl malý zájem o vývoz tuleních kůží a mrožích klů. Jeden z posledních dokumentů vikinského osídlení Grónska pochází z roku 1408 a během dalších let zbylí vikingové Grónsko opustili - zdá se, že šlo o "organizovaný" ústup, který byl především v důsledku sociálních faktorů, převážně díky vyšší dostupnosti farem ve Skandinávii.

L'Anse aux Meadows, Newfoundland, dnes, s rekonstrukcí vikinského osídlení. +moreKolem roku 1000 n. l. bylo dostatečně teplo také na ostrově Newfoundland a také zde založili vikingové osady - jejich osídlení v L'Anse aux Meadows bylo původně odhaleno Helgem Ingstadem. Výzkumy v oblasti zátoky Chesapeake ukazují na velké teplotní výkyvy během MWP i Malé doby ledové, které vědci přičítají pravděpodobným změnám v antarktické cirkulaci.

V některých západních oblastech USA probíhaly během MWP dlouhodobá suchá období, zvláště ve východní Kalifornii a na západě Velké pánve. Na Aljašce proběhla v průběhu našeho letopočtu tři teplá období 1-300, 850-1200 a od roku 1800.

Evropa

V období středověké teplé periody došlo v Evropě k populační explozi, ke které zajisté přispělo příznivé klima. Obilí bylo v té době pěstováno i v severnějších oblastech - v Norsku a na horách ve Skotsku. +more Z podrobné analýzy obchodu s obilím v Anglii a Skotsku vyplynulo, že během 12. a 13. století došlo k rozšíření pěstování obilí ve vyšších nadmořských výškách, což nebylo možné v období předtím ani potom. Klimatické podmínky však nebyly jedinými důvody pro rychlý nárůst počtu obyvatel a s tím související rozvoj. Wilhelm Abel uvádí jako důvody pokroku v zemědělství také používání technického vybavení, jako jsou ohlávky pro tažné koně, jakož i využití půdy a diverzifikaci plodin. Předpokládá se, že počet obyvatel se v Evropě v letech 1100-1400 téměř ztrojnásobil. V důsledku toho byly mýceny lesy a získané plochy byly přeměněny na zemědělskou půdu. Zvýšená zemědělská produkce podpořila také vznik a rozšíření měst, kde probíhal obchod s plodinami.

Ostatní oblasti

Klima ve východní rovníkové Africe oscilovalo mezi obdobími suššími, než dnes a relativně vlhkými obdobími. Suché období v této oblasti bylo v letech 1000-1270.

Reference

Externí odkazy

[url=https://web.archive.org/web/20070928055907/http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/historie/77DAF5FA99FC7CE5C125721800492F1C?OpenDocument&cast=1]Proč přišel konec Vikingů v Grónsku?[/url]

Kategorie:Klimatické změny