Suché skály
Author
Albert FloresSuché skály (dříve též zvané Kantorovy varhany) jsou národní přírodní památka a dominanta Maloskalska. Z geomorfologického hlediska jsou Suché skály spolu s blízkým Panteonem součástí Ještědsko-kozákovského hřbetu. Tento krajinářsky velice atraktivní a v Čechách poměrně vzácný geomorfologický tvar skalní zdi je od roku 1956 chráněn a od roku 2000 má status národní přírodní památky..Suché skály se nacházejí v nejsevernějším výběžku katastrálního území Besedice, části obce Koberovy v okrese Jablonec nad Nisou v Libereckém kraji.
Geologie a reliéf
Ve svrchní křídě (asi před 100 miliony lety) zaplavilo, zatím naposledy, českou pánev mělké moře. Dvacet milionů let zde docházelo, v několika fázích, k ukládání mocných vrstev usazenin (pískovce, slínovce. +more). Ve starším období (cenoman) se při okrajích pánve ukládaly sedimenty později spojené pevným křemitým tmelem (Suché skály, Panteon, Frýdštejn. ). V mladším období (koniak) usazené pískovce mají méně pevný tmel (Hruboskalsko, Skály na Mužském. ). Při alpínském vrásnění došlo k pohybům podél Lužického zlomu. V oblasti Malé Skály byly vyzdvižené spodní vrstvy křemenných pískovců perucko-korycanského souvrství (věk cenoman) dále tektonicky rozlámány a vztyčeny do polohy rozeklané skalní zdi. Vztyčená kra tvoří jediný skalní hřeben, který na pravém břehu Jizery pokračuje Vranovským hřebenem směrem k Frýdštejnu. Šířka báze hřebene je okolo 80 metrů. Skalní hřeben Suchých skal je asi 1000 m dlouhý. JJZ stěny jsou ve střední části hřebene vysoké 40-80 m a SSV stěny 10-30 m. Pískovce jsou vesměs hrubozrnné, místy přecházejí až do slepenců. Vrstevní plochy jsou subvertikální, vyvlečené při hlavní poruše zóny Lužického zlomu. Hlavním prvkem určujícím tvary skalních kulis jsou 3 soubory zlomů (rovnoběžné se hřebenem, kolmé na hřeben a směr V-Z). Zlomové plochy jsou různě silifikované a proželezené. Významný je výskyt unikátních tektonických zrcadel, přítomná jsou silně silifikovaná tektonická žebra a hustá síť křemenných žilek).
Přístupnost
Suché skály od západu z vrchu Sokol
Suché skály jsou dobře přístupné ze silnice vedoucí z Malé Skály do Koberov. Ačkoli Suché skály jsou lákadlem pro turisty, neexistuje v jejich těsné blízkosti žádná značená cesta. +more Důvodem je bezpečnost, neboť nelze vyloučit pád kamenů vlivem horolezecké činnosti, a zároveň i ochrana již tak dost navštěvované NPP. Strmé dřevěné žebříky mezi skalami byly budovány pro horolezce, kteří jsou zvyklí na pohyb v obtížném terénu. Pokud si chcete vychutnat ideální výhled na panorama skal, pak je lepší vystoupat z Malé Skály po červené značce směrem k Besedicím a na vrch Sokol.
Horolezectví
Díky geologickému složení (nenasákavý pískovec s křemitým tmelem) jde o jednu z mála oblastí Českého ráje, kde lze lézt i krátce po dešti. Atraktivitu skal dotváří specifický mezo a mikroreliéf (tektonická zrcadla, tektonická žebra a vyvětrávající křemenné žilky). +more Z tohoto důvodu jsou Suché skály velmi vyhledávány a téměř neustále obleženy horolezci.
Historie
Suché skály byly již od r. 1893 navštěvovány německými lezci z Liberecka, kteří vystoupili na nejvyšší vrcholy hřebene (Ferdinand Siegmund s bratry Matouschkovými, Willy Kahl a spol. +more). O deset let později se do lezeckých aktivit zapojila i skupina horolezců kolem Rudolfa Kauschky. V roce 1922 byla zdolána drážďanskými lezci obtížně dostupná věž Samotář, původně pojmenovaná Miladaspitze. Ve třicátých letech 20. století zde pravidelně lezli liberečtí Němci ale i Češi z Železného Brodu a členové Pražského klubu alpinistů. Až na výjimky (Jižní traverz na Střední věži, Normální cesta na Samotáři) se informace o výstupech z tohoto období nedochovaly. I během II. světové války se čile lezlo, jak o tom svědčí množství prvovýstupů autorů jako F. Kutta, J. Malík, J. Mašek, R. Schneberger, K. Glückselig, M. Baron, O. Horský. Až do roku 1968 se i přes určité spory tolerovalo používání skob k postupu (na rozdíl od jiných českých pískovcových terénů). Další vlna nových cest vzniká až v šedesátých letech 20. století. Hlavním tahounem dění na „Suškách“ byl od roku 1962 V. Tůma, rodák z Frýdštejna, který s různými spolulezci vytvořil desítky pěkných logických a dnes již klasických cest. Ty byly v osmdesátých a devadesátých letech doplněny sportovnějšími směry z díly P. Slaniny, S. Šilhána, J. Rakoncaje, P. Hejtmánka, T. Čady, P. Roubíčka a mnoha dalších. Později (s vyčerpáváním volných směrů) se zájem sportovních lezců přesouvá na blízký Panteon.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Pískovcové lezení * Vranov (hrad)
Externí odkazy
[url=https://www. cesky-raj. +morecz/priroda/narodni-prirodni-pamatky/suche-skaly/]NPP Suché Skály[/url] * [url=http://www. skalnioblasti. cz/5_index. asp. cmd=6&sektor_id=213]Skalní oblasti - databáze lezeckých cest[/url] * [url=https://opentopo. app/suche-skaly]OpenTopo - lezecký průvodce[/url].
Kategorie:Národní přírodní památky v Libereckém kraji Kategorie:Chráněná území v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Chráněná území v Ještědsko-kozákovském hřbetu Kategorie:Chráněná území v Česku vyhlášená roku 1956 Kategorie:Lesy v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Lesy v Ještědsko-kozákovském hřbetu Kategorie:Skalní útvary v okrese Jablonec nad Nisou Kategorie:Skalní útvary v Ještědsko-kozákovském hřbetu Kategorie:Lužický zlom Kategorie:Skalní zdi Kategorie:CHKO Český ráj Kategorie:Přírodní park Maloskalsko Kategorie:Horolezecké lokality v Libereckém kraji Kategorie:Koberovy