Supermarine Attacker

Vznik a vývoj

Attacker byl zkonstruován na základě specifikací E. 10/44 na vývoj proudového stíhacího letounu, ovšem v původně zamýšlené roli se neuplatnil - podobně jako stroje vznikající podle předcházejících specifikací E. +more1/44.

Firma Supermarine nabídla „navalizovanou“ verzi projektu britskému námořnictvu, které jej přijalo. První prototyp, pilotovaný Jeffrey K. +more Quillem (Jeffrey Kindersley Quill, AFC, RAFO), se poprvé vznesl do vzduchu 27. července 1946.

Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. +more Za jeho řízením byl zkušební pilot Michael John Lithgow (později Lt-Cdr M. J. Lithgow, OBE). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F. 1 vstoupil do služby v srpnu 1951. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.

Attacker měl přímé křídlo s laminárním profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu Supermarine Spiteful. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. +more Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor Rolls-Royce Nene.

Sériově vyráběné verze * F. 1 - stíhací letoun; * FB. +more1 - stíhací-bombardovací letoun; * FB. 2 - stíhací-bombardovací letoun; instalována výkonnější verze motoru Nene, pod křídlem měl závěsníky, umožňující podvěšení dvou 1000lb (454kg) pum, popř. 12 neřízených raket.

Dochované kusy * Attacker s/n WA473 je vystavován v britském Fleet Air Arm Museum na základně Yeovilton (anglické hrabství Somerset). * Druhý dochovaný Attacker je vystavený v Pakistan Air Force Museum.

Služba v britském FAA

+more_Vpředu_stojí_letouny_Supermarine_Attacker_FB. 2_a_za_nimi_jsou_pístové_letouny_Fairey_Firefly|Fairey_Firefly_FR. 4_a_Blackburn_Firebrand'>Blackburn Firebrand TF. 4 Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.

Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker: * 700. squadrona * 702. +more squadrona * 703. squadrona * 718. squadrona * 736. squadrona * 767. squadrona * 787. squadrona * 800. squadrona * 803. squadrona * 890. squadrona * 1831. squadrona * 1832. squadrona * 1833. squadrona.

Technický popis

Supermarine Attacker F. +more1, 1951 Pohonnou jednotku stroje tvořil proudový motor Rolls-Royce Nene, o maximálním statickém tahu 5000 lb. s. t. (cca 2268 kp, 22,241 kN), u verze Attacker FB. 2 a u strojů pro Pákistán o tahu 5100 lb. s. t. (cca 2313 kp, 22,686 kN). Motor měl oboustranný jednostupňový radiální (odstředivý) kompresor, devět přímoproudých trubkových spalovacích komor a jednostupňovou axiální turbínu.

Zásoba paliva ve vnitřních nádržích byla 1332 litry, mimo to bylo možno pod trup zavěsit přídavnou nádrž o objemu 1136 litrů.

Výzbroj stroje tvořila čtveřice 20mm kanónů British Hispano Mk. +more5* lafetovaných v křídle; vnější zbraně měly zásobu munice po 145 nábojích na zbraň, vnitřní po 167 nábojích.

Stroje Attacker FB. 1 mohly pod křídlem nést osm raketových střel ráže 3 palce (76,2 mm), opatřených 60liberní nadrážovou hlavicí. +more U verze FB. 2 mohlo být na šesti závěsnících neseno 12 raketových střel (zde byly zavěšeny po dvojicích pod sebou).

Pumovou výzbroj (pouze u verze FB. 1, FB. +more2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg). ´.

Uživatelé

Pákistánské letectvo * ** Fleet Air Arm

Specifikace (Attacker F.1)

Hlavní technické údaje

300px * Posádka: 1 (pilot) * Rozpětí : 11,252 m * Délka: 11,303 m * Výška: 3,023 m * Nosná plocha: 21,10 m² * Hmotnost prázdného letounu: 3 826 kg * Vzletová hmotnost: 5 216 kg * Plošné zatížení křídla: 313 kg/m² * Poměr tahu a hmotnosti: 0,54

Pohonná jednotka

1× proudový motor Rolls-Royce Nene ** Statický tah motoru: 22 kN

Výkony

Maximální rychlost: 949 km/h * Dostup: 14 783 m * Stoupavost: 32,3 m/s * Dolet: 949 km bez použití přídavných nádrží (1915 km s nádržemi)

Výzbroj

4 × kanón British Hispano Mk.5* ráže 20 mm

Odkazy

Reference

Literatura

Němeček, V. Supermarine 392 a 398 Attacker, monografie v L+K číslo 18, ročník XLV * Lewis, P. +more The British Fighter since 1912 * Mason, F. K. The British Fighter since 1912 * Franks, R. Attacker: The RN’s First Operational Jet Fighter * Andrews, C. F. , Morgan, E. B. Supermarine Aircraft since 1914 * Birtles, P. Supermarine Attacker, Swift and Scimitar * Hobbs, D. Aircraft of the Royal Navy since 1945.

Externí odkazy

[url=https://www.valka.cz/Supermarine-Attacker-FB-Mk-2-t136400]Supermarine Attacker FB Mk.2[/url] *

Kategorie:Palubní letadla Kategorie:Britská stíhací letadla Attacker