Cesko.wiki Supermarine Spiteful
Author
Albert FloresSupermarine Spiteful byl britský stíhací letoun vyvinutý na konci druhé světové války; byl odvozen od Spitfiru Mk. XIV. Modelové označení původního Supermarine Spitfire bylo přeneseno i na první model Spiteful, takže byl označen Mk. XIV. Původně byl stroj objednán v počtu 150 kusů, ale v nastupující éře proudových letounů byl Spiteful zařazen do výzbroje pouze v menších počtech.
Vývoj
V roce 1942 dospěli vývojáři firmy Supermarine k závěru, že aerodynamické vlastnosti křídla, použitého na Supermarine Spitfire, jsou limitujícím faktorem pro dosažení vyšších rychlostí. Pod specifikací číslo 470 definovali požadavky na nový typ křídla s laminárním profilem, které se podobalo křídlu legendární stíhačky P-51 Mustang. +more Výhodou laminárního profilu křídla bylo i zachování ovladatelnosti křidélek ve vysokých rychlostech. Na návrh vrchního konstruktéra firmy Supermarine, Joa Smithe, bylo křídlo použito i při vývoji proudové stíhačky Supermarine Attacker.
Dalším zlepšením Supermarine Spiteful bylo použití podvozku s větším rozchodem kol. Původní typ Spitfire trpěl stejně jako německý Messerschmitt Bf 109 špatnou stabilitou na neupravených přistávacích plochách.
Pro urychlení vývoje byl použit trup s ocasními plochami ze Spitfiru Mk. XIV (NN660), který byl s novým křídlem zalétán jako předprototyp Spitefulu dne 30. +more června 1944, pilotován Jeffreyem K. Quillem. Tento letoun byl ztracen i s pilotem F. Furlongem při havárii již 13. září. Druhý prototyp, zcela nové konstrukce trupu a s polokapkovitým překrytem kabiny zalétal J. K. Quill 8. ledna 1945 a krátce poté létal i třetí předsériový kus (NN667) s modifikovanými křidélky, zvětšenou svislou ocasní plochou a s posunutým lapačem vzduchu ke kompresoru až pod vrtulový kužel.
Na přelomu let 1944-45 se již pracovalo na ověřovací sérii letounů Supermarine Spiteful Mk. XIV, z nichž první (RB515) poprvé vzlétl 2. +more dubna 1945. Stroj poháněl motor Griffon 65 o výkonu 1 509 kW a jeho výzbroj tvořila čtveřice kanónů Hispano ráže 20 mm, uložených po dvou v každé polovině křídla.
Následovalo 16 exemplářů (RB516 až RB531) s pohonnou jednotkou Griffon 69 o výkonu 1 748 kW, z nichž RAF k letovým testům převzalo jen 8, ostatní postupně bez zalétání skončily na šrotišti.
Během vývoje palubní verze Supermarine Seafang byly v roce 1946 postaveny prototypy Supermarine Spiteful Mk. XV a Spiteful Mk. +moreXVI, z nichž druhý byl poháněn motorem Griffon 101 o výkonu 1 781 kW s protiběžnými vrtulemi. V roce 1947 dosáhl ve výšce 8700 m vodorovné rychlosti 795 km/h jako nejrychlejší britské vrtulové letadlo s pístovým motorem vůbec.
Varianty
Supermarine Spiteful * Spiteful F Mk 14 - 19 kusů (z toho 2 prototypy) :Motor: Griffon 69 o výkonu :Hmotnost prázdného letounu: 3 331 kg :Vzletová hmotnost: 4 513 kg :Maximální rychlost: 777 km/h
* Spiteful F Mk 15 - postaven jeden exemplář přestavbou z F Mk 14 (RB520) , přestavěn na prototyp Seafang :Motor: Griffon 89 o výkonu :Vzletová hmotnost: 4 627 kg :Maximální rychlost: 766 km/h
* Spiteful F Mk 16 - vznikly dva exempláře přestavbou z F Mk 14 (RB516 a RB518) :Motor: Griffon 101 o výkonu :Vzletová hmotnost: 4 513 kg :Maximální rychlost: 795 km/h ve výšce 8687 m, 656 km/h na hladině moře
* Seafang F.Mk 31 - 8 kusů :Motor: Griffon 61
* Seafang F.Mk 32 - 10 kusů :Motor: Griffon 89 o výkonu
Uživatelé
Operační nasazení
Spiteful byl původně objednán do výroby jako Spiteful Mk. XIV (který neměl předchozí verze, číslování bylo přeneseno z původní konverze Spitfire Mk. +more XIV) v počtu 150 letadel. Nicméně s příchodem tryskového pohonu bylo jasné, že výkonné stíhačky budou již jen proudové, a tak byla objednávka později, po postavení několika kusů Spiteful, zrušena. V té době však panovala určitá nejistota ohledně toho, zda proudový letoun bude schopen operovat z letadlové lodě, a tak bylo rozhodnuto o vytvoření námořní verze Spiteful podle specifikace N. 5 / 45, následně označovaná jako Seafang.
Seafang představil skládací konce křídel, přistávací hák typu "sting" a motor Griffon 89 nebo 90, plněný z prodlouženého sání karburátoru vzduchu a pohánějící šestilistou protiběžnou vrtuli Rotol. První z postavených byl předělaný Spiteful Mk. +moreXV (RB520), ale s úspěšným provozem de Havilland Sea Vampire z lodi HMS Ocean v roce 1945 potřeba Seafangu zmizela.
S koncem druhé světové války, Supermarine vstoupil do jednání se Société nationale de constructions aéronautiques du Nord (SNCAN) o licenční výrobě Spiteful ve Francii, ale opět zavedení proudových stíhaček zastínilo stíhačky s pístovými motory a rozhovory nevedly k ničemu.
Specifikace (Spiteful F Mk 14)
Technické údaje
Posádka: 1 * Rozpětí : 10,67 m * Délka: 10,03 m * Výška (na zemi): 4,09 m * Nosná plocha: 19,5 m² * Hmotnost prázdného letounu: 3 331 kg * Vzletová hmotnost: 4 523 kg * Pohonná jednotka: Rolls-Royce Griffon 69 o výkonu
Výkony
Maximální rychlost: 778 km/h ve výšce 6 400 m * Dostup: 12 800 m * Stoupavost: 24,8 m/s * Dolet: 908 km
Výzbroj
4 × kanón Hispano Mk V ráže 20 mm * 8-12 × 76mm raket * 2 × puma 450 kg (1 000 lb)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
[url=://www. aviastar. +moreorg/air/england/supermarine_spiteful. php * [url=http://wp. scn. ru/en/ww2/f/1621/9/0]url=https://www. valka. cz/Supermarine-Spiteful-F-Mk-XIV-t69474]Supermarine Spiteful F Mk. XIV[/url] * [/url]Kamufláže letounu Supermarine Spiteful a Seafang[/url].