Svatá Starosta

Svatá Starosta nebo svatá Wilgefortis (latinsky zkomoleno ze slov „Virgo“ - panna, „fortis“ - silná, tedy pevná ve víře; španělsky a portugalsky Liberata - osvobozená; německy Kümmernis) byla podle legendy křesťanská světice. Samotná legenda však mohla vzniknout nesprávnou interpretací historických zobrazení Ježíše Krista.. Světice bývá zpodobována jako korunovaná ukřižovaná dívka s plnovousem.

Původ postavy sv. Starosty

Krucifix „Volto Santo“ s houslistou a střevícem (Matteo da Gualdo, 1474) Postava vousaté ukřižované korunované ženy vznikla nepochopením byzantského způsobu zobrazení ukřižovaného Ježíše Krista v dlouhém šatě a s královskou korunou v období pozdního středověku, kdy v západním křesťanství již zcela převládlo konvenční zobrazení Ukřižovaného pouze v bederní roušce, prostovlasého nebo s trnovou korunou. +more Vzorem sv. Starosty se stalo tzv. Volto Santo (svatá Tvář), dřevěný krucifix z katedrály sv. Martina v Lucce, o kterém se věřilo, že je zobrazením skutečné podoby Krista vytvořené Nikodémem. K Volto Santo se váže legenda o chudém hudebníkovi (houslistovi), který se modlil ke krucifixu a dostal vzácný střevíc, který zázračně sklouzl z nohy sochy. Tato legenda se pak přenesla i na svatou Starostu.

Legenda

Podle legendy šlo o dívku křesťanského vyznání z období posledních císařů Římské říše nebo období stěhování národů, kterou chtěl její otec proti její vůli provdat za krutého pohanského vládce. Aby této svatbě zabránila, vymodlila si Starosta hustý plnovous. +more Pohan od svatby ustoupil, otec ji ovšem za to dal ukřižovat. Svatá Wilgefortis, jak je tato původem portugalská světice také nazývána, je přímluvkyní neprávem odsouzených, jimž dává na obrazech či sochách svou přízeň najevo pomocí střevíce, který jí po ukřižování sklouzne z nohy.

Úcta v Evropě

Úcta ke Starostě se rozšířila od konce 14. století, podle některých názorů z Nizozemí, podle jiných z Portugalska a Španělska do Německa a Itálie. +more Střediskem kultu se stalo toskánské město Lucca. Zde byla Starosta adorována současně s románským krucifixem „Volto santo“ v katedrále sv. Martina. Z téže doby pochází nástěnná malba ukřižované Starosty (podobné Voltu santu) ve Weissenburgu v Bavorsku a v dómu v Mohuči. V roce 1509 se objevuje grafický list. Později byla v Německu vyobrazena například v kostelech v Rankweilu nebo v Neufahrn u Freisingu. V Rakousku je uctívána v kostele Sv. Jiří v Gerlamoos nedaleko Steinfeldu. Přestože nelze doložit její svatořečení, objevuje se Starosta jako světice v římském martyrologiu z let 1583-89.

Ve výtvarném umění

V kostelech, klášterech, galeriích i v přírodě se můžeme setkat se zpodobením ukřižované dívky s plnovousem a korunou, oblečené do dlouhých slavnostních šatů a střevíců. Zobrazení svaté Starosty není v Českých zemích mnoho, všechna pocházejí z barokní doby. +more Nejstarší z nich je dřevěná socha v životní velikosti (opatřená skutečnými vlasy, vousy a skutečným oděvem), umístěná na oltáři rohové kaple v jižním ambitu pražské Lorety na Hradčanech, kam ji přinesli španělští kapucíni v 17. století. Dalšími místy její úcty jsou brněnský kostel sv. Tomáše nebo Vesec u Sobotky v Českém ráji, kde je vytesána na morovém Trojičním sloupu. Starosta patří k poutním sochám také například ve slezských Vambeřicích.

Kromě chrámů a klášterů se Starosta objevuje také jako socha na veřejných prostranstvích. Například poblíž zaniklé vesničky Mnichov u Zahrádek na Českolipsku, nedaleko kostela svaté Barbory je barokní kamenná socha této světice. +more Dal ji roku 1705 postavit tehdejší majitel zahrádeckého panství Jan Vilém Kounic (viz Kounicové).

Soubor:Socha Starosty. jpg|Socha sv. +more Starosty Mnichov u Zahrádek Soubor:Wilgefortis-wambierzyce. jpg|Polychromovaná plastika sv. Starosty (výjimečně bezvousé) ve Vambeřicích Soubor:Vesec u Sobotky (okr. Jičín), Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice, detail, sv. Starosta. JPG|Sv. Starosta zachraňuje nevinného houslistu; detail sloupu se sousoším Nejsvětější Trojice; Vesec u Sobotky.

Dodnes není vyřešena otázka, zda zobrazená postava nebyla mužem. Podle některých teorií mohla být hermafrodit.

V literatuře

Legendu o sv. Starostě roku 1816 zpracoval básník Justinus Kerner ve své baladě Houslista v Gmündu. +more * Také v pohádkách bratří Grimmů našla svatá Kummernis své ztvárnění * Podobně sv. Starosta vystupuje ve Staropražských bájích a pověstech. * Socha v kapli ambitu pražské Lorety inspirovala Jakuba Arbesa k napsání romaneta Ukřižovaná (1876). * Legendou o svaté Starostě je inspirován jeden z příběhů v knize současné polské autorky Olgy Tokarczuk Denní dům, noční dům (1998). * Zmiňuje ji i Ivan Martin Jirous v jednom verši Magorových labutích písní („Pán Bůh nás nenechá věčně plakat / Nad sochou svaté Starosty rozkvétá bíle akát. “).

Odkazy

Reference

Literatura

Jan DIVIŠ: Pražská Loreta. Praha 1964.

Externí odkazy

http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/loreta/ * http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2212 * http://www.jesen.cz/clanek3.html

Kategorie:Lidoví svatí Svatá Starosta Kategorie:Ženy Kategorie:Popravení ukřižováním Kategorie:Transsexualita