Svobodná strana Rakouska

Svobodná strana Rakouska (: Freiheitliche Partei Österreichs, FPÖ) je politická strana v Rakousku. V letech 2017-2019 byla koaličním partnerem Rakouské lidové strany v první vládě kancléře Sebastiana Kurze. FPÖ byla v této vládě zastoupena mj. vicekancléřem, předsedou strany Heinzem-Christianem Strachem.

FPÖ je stranou s prvky národního konzervatismu. Je třetí nejsilnější politickou stranou v rakouské Národní radě. +more Je zastoupena ve všech zemských parlamentech. Od roku 2014 disponovala čtyřmi europoslanci Evropského parlamentu. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019 získala tři mandáty. Voličskou základnu tvoří zejména drobní podnikatelé, zaměstnanci, nejmladší voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a se situací v Evropské unii. V ekonomické rovině zastává středové postoje.

Historie

FPÖ byla založena v roce 1956 přetvořením ze Svazu nezávislých (VdU). Dlouhou dobu byla vnímána jako strana bývalých nacistů, což jí znemožňovalo vstup do vlády. +more Pod vedením liberálního křídla v čele s Norbertem Stegerem vstoupila v roce 1983 do vlády s sociálními demokraty (SPÖ). V roce 1986 se však vedení strany chopil Jörg Haider, pod jehož vedením se strana transformovala na stranu nacionalistickou, což vedlo k rozpadu koalice s SPÖ, tj. k uplatňování ze strany SPÖ tzv. Vranitzkého doktríny (německy Vranitzky-Doktrin, zrušena pod vedením sociálnědemokratického kancléře Christiana Kerna před parlamentními volbami v roce 2017). FPÖ postupně posilovala, a to navzdory tomu, že se od ní v první polovině 90. let odtrhlo Liberální fórum. Postupně Svobodní zesílili v roce 1999 až na 26,9 % a zajistili si účast v kabinetu Wolfganga Schüssela s rakouskými lidovci (ÖVP). Haider po sestavení vlády odešel z čela strany.

Vládní koalice se v roce 2002 předčasně rozpadla a strana pod vedením Herberta Haupta následně v předčasných volbách drasticky oslabila na 10 %. Začátkem roku 2003 však opět vstoupila do Schüsselovy vlády. +more Po další sérii oslabení a vnitrostranických sporů se křídlo kolem korutanského hejtmana Haidera odštěpilo novou stranu Svaz pro budoucnost Rakouska. Do ní přešlo 16 z 18 poslanců FPÖ a všichni tři dosavadní ministři za FPÖ. Zdecimovaní Svobodní zvolili na konci dubna do svého čela současného předsedu Stracheho, pod jehož vedením zaznamenala FPÖ opět vzestup v parlamentních volbách roku 2006, kde Svobodní skončili s 11 % a 21 mandáty těsně čtvrtí.

Po dalších předčasných volbách, způsobených rozpadem velké koalice SPÖ a ÖVP, posílili již na 17,54 % s 34 mandáty a získali zpět křeslo druhého viceprezidenta Národní rady, kterým se stal Martin Graff. FPÖ od roku 2008 zvolna posiluje i v zemských volbách, a to zejména na úkor sociálních demokratů. +more V roce 2013 získala 21,4 % hlasů a 42 mandátů v Národní radě.

Prezidentské volby 2016

Do prezidentských voleb v dubnu roku 2016 kandidoval za stranu Norbert Hofer, který zvítězil v prvním kole s výsledkem 36,4 %, a postoupil tak do druhého kola, v kterém se utkal s Alexanderem Van der Bellenem. V napínavém druhém kole v květnu roku 2016 obdržel Norbert Hofer 49,7 % hlasů a nebyl zvolen rakouským prezidentem. +more Avšak Ústavní soud volbu zrušil a došlo k opakování druhého kola.

Poté, co stranický kandidát Norbert Hofer těsně neuspěl ve druhém kole prezidentských voleb v květnu 2016, se Svobodní vyjádřili, že by mělo být zrušeno korespondenční hlasování, které v posledku rozhodlo o výsledku voleb. Strana posléze formálně napadla volební výsledky. +more Ústavní soud dal FPÖ za pravdu a volby se opakovaly. V nich však znovu zvítězil Alexander Van der Bellen.

Kauza s kontroverzní videonahrávkou

V pátek 17. května 2019 informovaly německý deník Süddeutsche Zeitung a časopis Der Spiegel o kontroverzní videonahrávce z hotelu na ostrově Ibiza, na které se pár týdnů před rakouskými parlamentními volbami domlouval s nastraženou provokatérkou předseda FPÖ Heinz-Christian Strache na mediální podpoře v parlamentních volbách na stránkách nejčtenějšího rakouského deníku Kronen Zeitung. +more Mělo to být výměnou za přidělení státních zakázek ve prospěch údajné investorky, která se vydávala za neteř rusko-turkmenského oligarchy Igora Makarova, a s níž Strache a jeho spolupracovník Gudenus vedli onen tajně natáčený rozhovor. Žena během schůzky fingovaně tvrdila, že plánuje koupit deník Kronen Zeitung a investovat v Rakousku v přepočtu více než 6,5 miliardy korun. Během schůzky také opakovaně naznačila, že jde o černé peníze.

Kauza vyvolala okamžitou rezignaci rakouského vicekancléře a předsedy FPÖ Heinze-Christiana Stracheho, rozpad rakouské vládní koalice a uspořádání předčasných parlamentních voleb.

Podnikatel Igor Makarov se od nahrávky distancoval a uvedl, že žádnou neteř nemá. K videonahrávce se později přihlásil v Íránu narozený vídeňský právník Ramin Mirfakhrai.

Program

Nesouhlas s přistoupením Turecka k EU. * Odmítnutí evropské ústavy. +more * Odmítnutí zvýšení příspěvků EU. * Zpřísnění zákona o občanství. * Účinný boj proti podvodům v oblasti azylu, omezení masového přistěhovalectví * Zrušení sankcí, které EU uvalila na Rusko * Udržování vztahů s Višegrádskou skupinou.

Volební výsledky

Volby do Národní rady (1945-2013)

Volby do národní rady

Volby do Evropského parlamentu

Prezidentské volby

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://www.fpoe.at]Oficiální stránky FPÖ[/url]

Kategorie:Politické strany v Rakousku Kategorie:Euroskeptické strany Kategorie:Konzervatismus Kategorie:Politické strany založené roku 1956