Súfismus

alt= Súfismus (: تصوّف; tasawwuf) je mystická forma nebo také duchovní cesta či spiritualita islámu. Rozmanitý pojem zahrnující v sobě etiku, estetiku, vzory chování, působí i na poli hospodářském, politickém či vojenském. Zachází až za hranice běžného chápání mystiky. Na vztahy k bohu a okolí se odvolává šarí´a, súfismus dává šarí´i duchovní postoj, pomocí něhož věřící vykonávají světské povinnosti. Súfismus je hnutí nejednotné a nekonformní. Cílem následovníků súfismu je pomocí zvláštních praktik přivést věřícího blíže k Bohu či dokonce s Bohem splynout. Existuje velká řada súfijských řádů, které se označují jako taríky, z nichž převážná většina je sunnitských.

Praktikant súfismu je označován jako súfí (arabsky: صُوفِيّ‎), ačkoli někteří stoupenci súfismu používají termínu súfí jen pro ty, kteří dosáhli cíle súfijského učení. Občas se pro súfiho též používá termínu derviš.

Pojetí súfismu

Pojetí súfismu vychází z Koránu a následného historického vývoje. Súfismus se také někdy vyjadřuje geometrickými prvky. +more Obvod kruhu představuje náboženské právo (muslimská obec), poloměry poukazují na cestu (taríqa) směřující do středu, jenž tvoří pravda (haqíqa), která je všude a nikde a v metafyzické rovině tvoří taríqu i šarí´u.

Nejstarší zmínky súfismu nalezneme v islámské středověké filozofii, falsafě, čerpající také z řeckého novoplatónství a některých esoterických nauk. V průběhu dějin se mísil s křesťanstvím a indickými naukami. +more Súfismus zobrazuje morální uvolnění a světskost umajjovského dvora v Damašku. První zmínky súfismu pocházejí z Turecka a to hlavně z města Konya, Jiho-íránské Kúfy a Bagdádu.

Za zakladatele súfijského učení je považován Džaláluddín Balchí Rúmí, který se zapsal do dějin jako jeden ze zakladatelů řádů Tancujících dervišů, také jako mystik a nejvýznamnější perský mystický básník. Svým přínosem obohatil literaturu, umění a filozofii. +more Ale o rozšiřování súfismu se zasloužil sultán Veled.

V současné době najdeme příznivce súfismu v místech jeho vzniku např. Egypt, Irák, Persie, Turecko a Indie. +more Za povšimnutí stojí i rozšíření a rostoucí zájem o súfismus obyvatel Maghribu.

Charakteristické pro súfismus je tanec (samá) od kterého se odvozuje název pro jeho členy-dervišové. Jednotlivci z řádu bratrstva jsou povinni řídit se určitými pravidly meditace, modliteb, rituálu. +more Jejich řád nastoluje pravidelné zúčastňování setkání svých taríqv.

První mučedník súfismu byl Al-Halládž. Mezi další známé postavy súfismu patří např. +more Rúmí, Rabia z Basry, Omar Chajjám, Ibn Sina, al-Muhasibi a al-Ghazálí.

Teologie

Pojem súfismus znamená cestu či stezku, která se dá chápat jako cesta duše k bohu. Tato cesta zahrnuje různé etapy od doslovné praxe zjeveného zákona k božské realitě a současně obsahuje souhrn rituálů, které jsou potřebné pro osvojení súfiské nauky.

S rozšiřováním islámu dochází k rozkvětu súfismu. Jeho přívrženci se sdružují do bratrstev, neboli oddělených komunit, které jsou založené na dodržování určitých zásad a jsou vedeny mistrem.

Členové bratrstev se uchylovali do klášterů, kde se uchýlili na dobu určenou k osvojení si nauk. Členové řádu mohli uzavírat sňatky. +more Súfismus byl od počátku naukou o lásce, pokoře, milosrdenství a upřímnosti. Tedy vlastnostmi Proroka islámu.

Ve třetím století islámu vzniká většina sufíských zásad.

Po mystické cestě odříkání a sebe- ukázněnosti prochází adept víry určitými duchovními etapami (mukámat), přičemž nejprve se stává hledačem, poté poutníkem a svůj duchovní stav završí rolí zasvěcence.

Klasické schéma etapy cesty

Cílem je snaha přiblížit se k Bohu, Bůh pak promlouvá ústy zasvěcence. Existuje tolik individuálních cest k Bohu, kolik je hledajících Boha. +more Proto by se Korán měl číst tak, jako by nám byl právě v danou chvíli sdělován. Konečným nejvyšším stádiem je poznání a následné rozprostření se v Bohu. Dle súfíské literatury lze dosáhnout cílené jednoty pomocí prostředníka mezi žákem a Bohem. Proto na cestě k bohu není sám, je veden svým duchovním vůdcem, kterého si sám vybral, a jemuž je zcela oddán. Teologie v súfismu zahrnuje šarí´a (zákon) jehož dodržování je formálně předepsáno, taríqa (cesta) a haqíqa (nejvyšší jsoucno). Těmto 3 náboženským základům odpovídají kořen, větev a plod duchovní cesty z nichž vycházejí 4 sféry bytí.

Sféry bytí

´álam an-násút: svět lidí - vnímaný smysly * ´álam al-mala kút: svět moci - neviditelný, duchovní, andělský svět, vnímaný intuicí a duchovními schopnostmi * ´álam al-džabarút: svět síly - nebeský svět, svět božích jmen a přívlastků * ´álam al-lahút: svět božství, jenž není vnímán, protože to, co je fenomenální, je pohlceno v jednotě

Sufíjská cesta a sféry

Nasút: běžný lidský stav, kdo se podřizuje šarí´i * Malakút: andělský stav, kterého se snažíme dosáhnout cestou očišťování * Džabarút: stav síly, jenž se snažíme dosáhnout cestou osvícení

Toto úplné vzájemné oddání nemůže být nikdy přetrhnuto, protože se jedná o nejvyšší vzájemný duchovní svazek uzavřený v nebi. Duchovní učitel doprovází svého žáka na cestě při odevzdání se duchovnímu vlivu a poznání božské aspirace (baraka). +more Adept se nazývá vůdcovým synem. Ostatní adepty nazývá svými bratry, a miluje je jako svého učitele.

Praxe

+morejpg|vlevo|náhled'> Tančící dervišové Súfismus jako směr, který se formoval na základě mnohých dějinných události do dnešní doby přetrval v určité specifické podobě. Jedná se o variaci vyjádření základní lidské touhy po duchovním rozvoji. I v dnešní době lze pozorovat napjaté vztahy mezi jednotlivými súfíjskými řády.

Ortodoxie vytýká súfismu, že nedodržuje šarí´u. Další sporným bodem je otázka: Kdo je nejvyšší autoritou islámu. +more Konfrontace se postupně rozšířily na věrouky a způsoby provádění obřadů. Došlo k zákazům projevu náklonnosti a úcty vůči učitelům.

Praxe vychází z Koránu. Příslušníci súfismu se modlí pětkrát denně, podobně jako muslimové, přispívají na charitu apod. +more Mezi vnější súfiskou tradici patří nošení šátků, zakládání nových modliteben a mešit. Vnitřní súfíská tradice se projevuje pak čtením posvátných textů a poezie. Určitého pocitu extáze dosahují pomocí hudby. Mezi praktické cvičení žáků patří modlení se, vzývání Alláha, citování veršů z Koránu. K těmto činnostem dochází mezi jednotlivci i v kolektivu.

V severní Africe jsou súfijští mystikové dervišové nahlíženi podobně jako marabuti, kteří inklinují k mystickým liniím islámu nebo islám propojují s tradičními africkými náboženstvími. V Súdánu stále působí afričtí dervišové, kteří se dostávají do extatického vytržení a mystického sjednocování s Bohem pomocí tance a bubnování za zvuku zpívaných modliteb. +more Také tito černí dervišové - v Súdánu často s jizvovým tetováním v obličeji, které označuje klanovou příslušnost - mají blízko k tradičním lokálním náboženstvím a jejich islám je silně ovlivněn súfismem. V Súdánu je každý rok pořádán velký festival dervišů, kde je možné pozorovat stovky černých dervišů při extatických tancích a zpívaných modlitbách.

Odkazy

Reference

Literatura

NASR Seyyed Hossein, Záhrada pravdy. Vízia a prísľub súfizmu, mystickej tradície islámu (translation and epilogue Milan Špak), Praha: Malvern, 2022, 224 stran, ISBN 978-80-7530-376-9 (slovensky) ([url=https://info. +moredingir. cz/2023/04/jak-dojit-do-zahrad-pravdy/]recenze v Náboženském infoservisu[/url]).

Související články

Islám * Džaláleddín Balchí Rúmí * Idries Shah * Arabská filosofie * Mystika * Korán

Externí odkazy