Tanurdžićův palác
Author
Albert FloresTanurdžićův palác (v srbštině Танурџићева палата/Tanurdžićeva palata) je funkcionalistická budova v centru Nového Sadu v Srbsku.
Poloha
Stavba se nachází na Náměstí svobody (trgu Slobode), naproti kostelu Jména Panny Marie a táhne se až k ulici Ilije Ognjatovića. Jedná se o jednu z největších staveb na území města Novi Sad, která byla zrealizována v meziválečném období (spolu s budovou vlády a parlamentu AP Vojvodina).
Popis stavby
Šestipatrová nápadná budova zabírá celou jižní část bloku při ulici Modene. Páté patro je upozaděno a obklopeno rozsáhlým balkonem, který zabírá celý prostor směrem k ulici. +more Nápadné jsou zaoblené rohy směrem k náměstí Svobody a ulici Ilije Ognjatovića. Na straně přiléhající k dvoru jsou umístěny dvě výtahové šachty.
Přízemí a první patro budovy slouží jako komerční prostor pro různé obchody, vyšší patra jako byty a kanceláře a část také jako hotel. Bytů se zde nacházelo celkem 36, jeden z nich, který měl rozlohu 300 m², připadl rodině vlastníka objektu.
Budova je dlouhá 105 m.
Architektonický styl
Palác byl vybudován ve stylu odkazujícím na školu bauhaus v první polovině 30. let. +more Jeho autorem je srbský architekt první poloviny 20. století, modernista Đorđe Tabaković.
Historie
Nikola Tanurdžić koupil pozemek v roce 1932.
Do architektonické soutěže na výstavbu velké budovy se přihlásilo na 400 lidí. Na místě, které bylo určené pro palác se dříve nacházela pivnice Minhen, která byla zbourána. +more Budova stála postavit čtyři miliony tehdejších dinárů.
Slavnostně byl otevřen roku 1934 za přítomnosti jugoslávského krále Aleksandra Karađorđeviće a podnikatele Nikoly Tanurdžiće. Palác nebyl vybudován najednou celý - část budovy, která v současné době slouží jako hotel, byla dokončena až na přelomu let 1939/1940). +more Přízemí hotelu bylo obloženo mramorovými deskami, jednotlivé pokoje odpovídaly tehdejšímu evropskému standardu. Tanurdžić měl i vlastní sklad náhradních dílů pro potřebné vybavení celého objektu, např. výtahy.
Ve své době se jednalo o jednu z mála architektonických inovací na území jugoslávského království a jedinou velkou stavbu z 30. let, která byla v centru Nového Sadu, přímo na náměstí, vybudována vedle původní zástavby z druhé poloviny +more_století'>19. století. Stavba překračovala (a dodnes překračuje) svoji výškou okolní zástavbu. Obchodní prostory byly považovány za jedny z nejreprezentativnějších v celém městě.
Palác patřil úspěšné podnikatelské rodině Tanurdžićů a její název nese neformálně i do dnešních dnů. Před vypuknutím druhé světové války sloužila jedna jeho část jako obchodní dům (nacházelo se zde 14 obchodů) a kino; další pak byla určena k bydlení. +more Kino (s názvem Reks) patřilo k nejmodernějším ve městě a jeho hlavní sál měl kapacitu 700 diváků.
Když se k moci dostali komunisté, byl palác znárodněn. Z velkého bytu byla rodina Tanurdžićů vystěhována a dosídleni sem byli důstojníci Jugoslávské lidové armády. +more Hotel byl přejmenován na Hotel Putnik a také znárodněn. V roce 1979 byl doplněn malou přístavbou v ulici Iliji Ognjatovića.
Původní kino s názvem „Reks“ bylo přejmenováno na „Lidové kino“ (Narodni bioskop) a stavebními úpravami se zvýšil i počet bytů z původních 35 na rovných 60.
V lednu 1970 vypukl v budově požár. Zničeno bylo sedm bytů a požár se rozšířil i na střechu paláce.
V letech 2010/2011 byla budova zrekonstruována.
V současné době v paláci sídlí Hotel Putnik. Část budovy byla přestavěna na byty a v přízemí se nacházejí kanceláře různých společností, včetně turistického informačního centra města Novi Sad. +more V roce 2012 získala rodina Tanurdžićů část budovy v restituci zpět, nicméně se tak stalo po smrti původního vlastníka.
V roce 2022 byla v blízkosti paláce (pod ulicí Modene) budována podzemní garáž, jejíž výstavba jistým způsobem ovlivnila stavbu.