Transatlantický obchod s otroky

Technology

12 hours ago

Author

Mapa toků obchodu s otroky Reklama na aukci otroků Transatlantický, atlantický nebo euroamerický obchod s otroky byl přepravou zotročených obyvatel Afriky do Severní Ameriky za účelem zisku. Existoval od 16. do 19. století. Byl součástí tzv. trojúhelníkového obchodu (Evropané vypluli do Afriky s levným nákladem zbraní, textilu, bižuterie a alkoholu, tam ho s africkými vládci vyměnili za otroky, poté je odvezli do Ameriky, kde je prodali a za utržené peníze velmi levně nakoupili cukr, tabák, bavlnu, zlato, stříbro, jež pak odvezli zpět do Evropy a zpeněžili). Většina těch, kteří byli zotročeni a transportováni, byli lidé ze střední a západní Afriky. Byli prodáni obvykle západními Afričany západoevropským obchodníkům. Někdy byli zajati přímo Evropany (zejména Portugalci) při jejich pobřežních nájezdech, nebylo to však obvyklé - průměrné délka života Evropana v subsaharské Africe byl jeden rok (kvůli malárii), proto tam nemohli Evropané operovat přímo.

Evropané shromažďovali koupené otroky v pevnostech na africkém pobřeží a poté je převáželi v lodích do Ameriky. Jako první s touto praxí začali Portugalci v 16. +more století. První transatlantická cesta otroků se uskutečnila v roce 1526, lidský náklad mířil do Brazílie. Brzy se zapojili další Evropané. Mají-li se evropské národy seřadit podle objemu obchodu s otroky, pak vznikne toto pořadí: Portugalci, Britové, Španělé, Francouzi, Nizozemci a Dánové. 38,5 % všech otroků zamířilo do portugalských kolonií, asi 28 % do britských (a posléze do USA), 17,5 % do španělských, 13,6 % do francouzských, 2 % do nizozemských a 0,3 % do dánských.

Ekonomiky Karibiku, zejména na jih od něj, zvláště ty založené na výrobě cukrové třtiny, kávy, tabáku, kakaa, bavlny, případně na těžbě zlata a stříbra, byly na práci dovezených otroků závislé, neboť místní Indiáni byli zdecimováni chorobami a demoralizováni.

První Afričané unesení do anglických kolonií byli klasifikováni jako „nedobrovolní sloužící“ s právním postavením velmi podobným pracovníkům pocházejícím například z Irska. Do poloviny 17. +more století se však právní situace, patrně na základě rasových předsudků, proměnila tak, že afričtí otroci - na rozdíl třeba od výše zmíněných Irů - se stávali majetkem svých vlastníků, a stejným majetkem se stávali jejich potomci. Otroci pak byli prodáváni na trzích s jiným zbožím a službami.

Současné odhady říkají, že přes Atlantik bylo během 400 let přepraveno asi 12 až 12,8 milionů Afričanů. Počet zakoupených byl podstatně vyšší, protože převoz měl vysokou úmrtnost. +more Přibližně 1,2-2,4 milionu lidí umřelo během plavby a další miliony v detenčních táborech v Karibiku po příjezdu do Nového světa. Miliony lidí také zemřely v důsledku nájezdů a lovu otrokářů, byť většinou afrických.

Většina vlád zakázala obchod s otroky na začátku 19. století (Británie roku 1807), v důsledku abolicionistických kampaní. +more K nelegálnímu pašování však docházelo i dále. Na počátku 21. století se několik vlád za transatlantický obchod s otroky omluvilo.