Typologická klasifikace jazyků

Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.

Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.

Morfologická typologie

Jazyky se tradičně dělí na: * flektivní * aglutinační * introflektivní * izolační * polysyntetické

U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (ohýbání, tj. skloňování a časování). +more Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.

Syntaktická typologie

Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný - tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). +more Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí s morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.

Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů: * SVO * SOV * VSO * VOS * OSV * OVS

S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt)

Fonologická typologie

Fonologie dělí jazyky z různých hledisek: * přízvuk - pevný x pohyblivý; * tónový x netónový jazyk; * charakter slabiky; * typ systému samohlásek a souhlásek; * a jiné.

Literatura

Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. .

Kategorie:Klasifikační systémy