Třída Šinonome

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Třída Šinonome ( Šinonome-gata), též třída Murakumo ( Murakumo-gata), sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 1897 až 1900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se - spolu s třídou Ikazuči - o první torpédoborce zařazené do císařského námořnictva v letech 1899 a 1900. Všechny se zúčastnily rusko-japonské války a v srpnu 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy ( santó kučikukan). Jedna jednotka byla ztracena při tajfunu v srpnu 1913 a zbývajících pět jednotek bylo v letech 1919 až 1922 nejprve přeřazeno k pomocným úkolům a během první poloviny 20. let vyřazeno.

Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.

:V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná

Pozadí vzniku

Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 ( Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.

První šestici představovala třída Ikazuči. Druhá šestice byla objednána v loděnici +more_Thornycroft_&_Company'>Thornycroft v Chiswicku, která tou dobou stavěla ničitele torpédových člunů pro Royal Navy. První čtyři jednotky (Šinonome, Murakumo, Júgiri a Širanui) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Kageró a Usugumo) z rozpočtu na rok 1897.

Oproti dříve objednané třídě Ikazuči se jednotky třídy Šinonome vyznačovaly dvoukomínovou siluetou, byly menší (jak délkou, tak výtlakem) a asi o jeden uzel (~ 1,852 km/h) pomalejší při zachování stejné výzbroje.

Podle první dokončené jednotky je někdy třída označována jako třída Murakumo.

Konstrukce

Trup a nástavby

Schéma torpédoborce Šinonome. +more Mezi torpédomety se nachází zadní stěžeň, který ale byl pravděpodobně instalován později. Šinonome (stejně jako Ikazuči a několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ ničitelů torpédových člunů Royal Navy.

Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. +more Přes kostru na plošině bylo možné přetáhnout plátno a tak alespoň částečně chránit posádku před nepřízní počasí. Za můstkem se nacházelo vyústění větráků kotelny a za nimi začínala nízká nástavba, se dvěma komíny. V přední části této nástavby se nacházela plošina se světlometem. Mezi plošinou světlometu a předním komínem stál signální stěžeň. Nástavba končila za zadním komínem.

Někdy během služby byl na zádi mezi torpédomety instalován zadní stěžeň (fotograficky doloženo na Kageró, 1920). Rané fotografie Šinonome a Širanui ukazují lodě pouze s předním stěžněm.

Záď nesla polovyvážené kormidlo.

Pohon

Tři vodotrubné kotle Thornycroft, umístěné za sebou, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí. Ty dosahovaly celkového výkonu 5470 nebo 5800 koní (~ 4023,2 nebo 4265,9 kW). +more Poslední dokončená jednotka Usugumo dosáhla při zkouškách 23. ledna 1900 maximální rychlosti 30,602 uzlů (~ 56,6749 km/h - i když předpokládaný zkušební výtlak byl překročen o 35 T) a tříhodinové průměrné rychlosti 30,37 uzlů (~ 56,245 km/h). Kageró měl tříhodinový zkušební průměr 30,45 uzlů (~ 56,393 km/h) a Širanui 30,517 uzlů (~ 56,5175 km/h).

Vyšší účinnost kotlů Thornycroft umožnila při vynechání jednoho kotle (a s tím souvisejícím kratším trupem a nižším výtlakem) dosáhnout rychlosti jen o jeden uzel nižší, než výkonnějšími stroji vybavená konkurenční třída Ikazuči.

Výzbroj

57mm rychlopalný kanón Hotchkiss vyrobený zbrojovkou Elswick Výzbroj (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. +more Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek na levoboku a pravoboku za prvním komínem. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. V roce 1904 byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.

Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi zadním komínem a 76,2mm kanónem. +more Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30. , 32. , 38. , 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).