V boj (vojenský)

Technology

12 hours ago

Author

V boj (vojenský) je volební heslo a název politického uskupení v Česku, které vzniklo v roce 2020. Strana se zaměřuje na otázky bezpečnosti, obrany a vojenského prostředí. Jejím hlavním cílem je poskytnout komplexní podporu pro ozbrojené síly země a předcházet jejich postupnému oslabení. Včetně podpory modernizace a dostatečného financování. Uskupení si klade za cíl také zvýšení prestiže vojenské profese a zlepšení jejích pracovních podmínek. V současné době V boj (vojenský) pracuje na vytvoření volebního programu a hledání vhodných kandidátů pro parlamentní volby.

Titulní strana časopisu "V boj", "Co sejou - to sklidí" V boj (vojenský) je označení pro holešovickou redakci, vydávající za protektorátu některá čísla ilegálního časopisu V boj. Tato redakce fungovala částečně paralelně se spořilovskou (tak zvanou civilní) redakcí stejnojmenného časopisu (V boj). Obě tyto redakce bývají označovány jako tzv. "druhá garnitura".

Další garnitury časopisu V boj

Na činnost původní organizace (tzv. první garnituru, viz Družstvo v prvním sledu) navázaly hned dvě následnické skupiny: spořilovská (někdy označovaná jako civilní) a holešovická (někdy označovaná jako "vydání H" nebo též vojenská)

Spořilovská skupina (civilní)

Na Škaldovu činnost plynule navázala tzv. spořilovská redakce v čele s Inkou Bernáškovou (dcerou Vojtěcha Preissiga). +more Od poloviny listopadu 1939 až do září 1940 vydala spořilovská skupina dalších 37 čísel časopisu V boj (v nákladu od 50 do 500 výtisků). Bernášková byla zatčena 21. září 1940 (v pražské ulici Na Poříčí s falešnými doklady). Téhož dne byl zatčen i Vojtěch Preissig. V následujících dnech zatýkání pokračovalo (nakonec bylo zatčeno 40 osob ze spořilovské skupiny vydávající časopis V boj). Po této vlně zatýkání se o vydávání tiskoviny zasloužil dr. Vladimír Hruban, který do počátku roku 1941 vydal ještě dalších šest čísel. Na přelomu let 1940 / 1941 bylo vydávání spořilovské mutace časopisu V boj definitivně ukončeno.

Holešovická skupina (vojenská)

Listopad 1940 až jaro 1941

V Holešovicích (paralelně s organizací Ireny Bernáškové) působila pod taktovkou Obrany národa (ON) zhruba od listopadu 1939 až do jara 1941 holešovická redakce časopisu V boj, zprvu vedená Karlem Lukešem a majorem Janem Sadílkem. Lukeš i Sadílek se znali z předválečného působení v organizaci Branný svaz československých motoristů (BSČM). +more Lukeš pracoval v cenzurním oddělení policejního ředitelství a znal se odtud s Josefem Škaldou. V době likvidace (listopad 1939) první garnitury ("Škaldovy skupiny") vydavatelů časopisu V boj se společně oba ukrývali v bytě člena BSČM - bankovního úředníka Ladislava Brázdy v Holešovicích (ulice U průhonu). Tady se také časopis zpočátku tiskl a sice za vydatné pomoci lidí z okruhu BSČM: Jiřího Pujmana, Josefa Berendy a Šárky Boháčkové. Články pro časopis dodával tiskařům major Sadílek a major Čížek. Náklad jednoho čísla se pohyboval okolo 6 000 exemplářů.

Březen 1940 až léto 1940

Před zátahem do sítě gestapa musel Karel Lukeš v březnu 1940 odejít do zahraničí a tak řízení výroby převzali Ladislav Brázda, Jiří Pujman a Josef Berenda. Do okruhu přispěvatelů časopisu tou dobou náleželi i "profesionální" novináři z odbojových kruhů (Antonín Pešl, Václav König). +more Do některých čísel časopisu přispívali i Josef Balabán a Josef Mašín. Distribuce vojenské mutace jednotlivých čísel časopisu V boj probíhala jak do "do civilních odbojových struktur" (zajišťoval Alois Fous a Josef Berenda) tak i do struktur Obrany národa (realizoval podplukovník Josef Jáchym). Důvěrník Sicherheitsdienstu (SD) František Eliášek přivedl v létě 1940 gestapo na stopu vydavatelské skupině Ladislava Brázdy. Ten byl v červnu 1940 zatčen, ale Jiřímu Pujmanovi se včas podařilo uprchnout do zahraničí. Časopis v nízkém nákladu pak vydávala nějaký čas skupina okolo štábního kapitána Antonína Koubleho.

Červenec 1940 až září 1940

Po zatčení Jana Sadílka (4. +more července 1940) převzal redigování časopisu bývalý pracovník Vojenského ústavu vědeckého (VÚV) štábní kapitán Josef Sojka (blízký spolupracovník Josefa Balabána), který již od února 1940 žil v ilegalitě s falešnými doklady na jméno Josef Sládek. Sojka měl na starosti obsahovou stránku časopisu (hlavní redaktor), tisk exemplářů prováděli František Janík, Arnošt Komárek a Josef Brym. (všichni tři posledně jmenovaní byli bývalí zaměstnanci VÚV). Ilegální tiskárna byla umístěna v suterénu budovy VÚV (mezi tím byl VÚV přejmenován na Ústav pro sociální a hospodářské plánování) ve Pštrossově ulici. (František Janík působil v této budově jako domovník a měl tu malou knihařskou dílnu. Náklad jednoho čísla časopisu V boj byl 1 500 až 1 900 exemplářů. ).

Září 1940 až konec roku 1940

Dne 13. +more září 1940 zatklo gestapo v Janíkově bytě (Hostivítova ulice) štábního kapitána Josefa Sojku a o šest dní později (19. září 1940) byla prozrazena i ilegální tiskárna. (O dva dny později - 21. září 1940 byla zatčena i Inka Bernášková ze spořilovské skupiny a další vydávání civilní mutace časopisu vydával dr. Vladimír Hruban (viz výše. )). Vojenskou mutaci časopisu V boj dále zajišťovali nejspíše Sojkovi spolupracovníci JUC. Vítězslav Dvořák a Otto Linhart. Tisklo se nejspíše v dnes již neexistující budově Ředitelství pošt v Kobrově ulici na Smíchově. Možná se ale tisklo na Bílé Hoře u klempíře Josefa Líkaře nebo tisk pomáhali realizovat lidé z okruhu druhého ilegálního časopisu Český kurýr. Vlivem těchto změn časopis V boj vycházel nepravidelně, v menším nákladu a s chudším zpravodajským obsahem. (To mohlo být způsobeno i zatčením Antonína Pešla (dne 19. září 1940), který byl jedním z přispěvatelů).

V boj a UVOD

Koncem roku 1940 se stal časopis V boj nakrátko tiskovým orgánem a tribunou politických názorů Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Na jaře 1941 byla zformována nová redakční rada časopisu (Josef Churavý, Wolfgang Jankovec, Miloslav Kohák), ale o několik týdnů později vedení ÚVODu rozhodlo ustanovit svým tiskovým orgánem časopis Rostislava Korčáka Český kurýr. +more Zatčením Josefa Balabána (22. dubna 1941) skončilo definitivně vydávání ilegálního časopisu V boj. Shrnuto a podtrženo: holešovická skupina za dobu svého působení celkově vydala dalších 44 čísel vojenské mutace časopisu V boj.

Dvojkolejnost časopisu V boj

Dvě redakce (spořilovská a holešovická) vydávající stejně pojmenovaný ilegální časopis působily dojmem nejednoty v domácím odboji. Ze strany Obrany národa byl proto vyvíjen tlak na určitou formu sjednocení. +more (Ta ostatně odpovídala i snaze Josefa Balabána o integraci odbojových organizací. ).

První pokus o zrušení dvojkolejnosti

V únoru 1940 major Jan Sadílek (alias Strejček) kontaktoval vydavatele spořilovské mutace časopisu V boj a požadoval na nich zastavení vydávání časopisu. Inka Bernášková tento návrh zásadně odmítla s tím, že ona je přímou nástupkyní Josefa Škaldy. +more (V květnu 1939 na schůzce v bytě Josefa Škaldy přislíbili zástupci Obrany národa spolufinancovat vydávání časopisu V boj - viz výše).

Druhý pokus o zrušení dvojkolejnosti

Druhý pokus se uskutečnil v létě 1940. Josef Balabán pověřil jednáním se spořilovskou skupinou kapitána Josefa Procházku. +more Cílem jednání mělo být zastavení vydávání spořilovské mutace časopisu V boj, zařazení výrobní složky spořilovské skupiny jako rezervy vojenské větve a konečně integrace spořilovské redakce (i s okruhem jejich přispěvatelů) pod "vojáky". Takovéto ultimativní podmínky ale Inka Bernášková (alias Američanka) odmítla. Jako kompromis nabídla vlastní rovnoprávný model soužití obou redakcí s tím, že se ve vydávání měly pravidelně střídat (tj. každá ze skupin by připravila jedno číslo časopisu V boj a to jedenkrát za čtrnáct dní).