Varianty letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II

Letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II byl vyráběn v mnoha variantách. Během svého provozu byl dále upravován na další verze. Tento článek se zabývá popisem těchto verzí a variant. Podrobný popis, historie vzniku, operační historie a technické specifikace letounu obsahuje článek McDonnell F-4 Phantom II.

Varianty

1959. +more 1967. XF4H-1 :Dva prototypy letounu vyrobené pro US Navy. F-4A (původní značení F4H-1F) :Dvoumístný stíhací letoun do každého počasí působící z letadlových lodí US Navy, poháněný dvojicí motorů J79-GE-2 a -2A každý s tahem 71,6 kN při přídavném spalování. V roce 1959 byl letoun pojmenován Phantom II a v roce 1962 přeznačen na F-4A. Postaveno 45 strojů. * TF-4A :Malý počet letounů F-4A, které byly přestavěny na dvoumístné cvičné stroje. F-4B (původní značení F4H-1) :Dvoumístný stíhací letoun a stíhací bombardér do každého počasí působící z letadlových lodí, vyráběný pro US Navy a USMC, poháněný dvojicí motorů J79-GE-8A a -8B každý s tahem 75,4 kN při přídavném spalování. V roce 1962 přeznačen na F-4B. Postaveno 649 strojů. * DF-4B :Letouny F-4B přestavěné jako letouny pro řízení bezpilotních letounů. * EF-4B :Jeden letoun F-4B upravený jako cvičný letoun pro elektronické rušení. * NF-4B :Dva letouny F-4B pro testovací účely. * QF-4B :Letouny F-4B upravené jako nadzvukové bezpilotní cvičné cíle. RF-4B (původní značení F4H-1P) :Verze letounu F-4B pro taktický průzkum vyráběná pro USMC. Nos letounu byl prodloužen o 1,4 m, letoun nesl menší radar AN/APQ-99. Pod krytem přídě nesl letoun sadu kamer zabírajících všemi směry. Letoun dále nesl průzkumný radar s bočním vyzařováním (SLAR) AN/APQ-102, infračervený průzkumný systém AN/AAD-4 a soupravu pro elektronické rušení (ECM) ALQ-126. Na rozdíl od RF-4C měly kamery otočná uložení a mohly být ovládány pilotem. V roce 1975 byly letouny modernizovány v rámci projektu „SURE“ (Sensor Update and Refurbishment Effort). Postaveno bylo 46 strojů. Vyřazeny byly v roce 1990. EF-4C v roce 1972. F-110A Spectre :Původní označení USAF pro letouny F-4C. F-4C :Dvoumístný taktický stíhací letoun / stíhací bombardér do každého počasí pro americké letectvo (USAF). Mohl nést širokou paletu zbraní včetně jaderných. Měl širší pneumatiky na hlavním podvozku (charakteristické boule na křídlech), motory J79-GE-15 startované pyrotechnickou patronou, systém tankování za letu pomocí ráhna místo systému používaného u námořnictva, radar AN/APQ-100, zdvojené řízení. Postaveno 583 strojů. * EF-4C Wild Weasel IV :Letouny F-4C upravené pro roli „Wild Weasel“ (letouny pro umlčování nepřátelské protivzdušné obrany). Vybaveny mnoha elektronickými obrannými, ale i útočnými systémy a rušičkami, vyzbrojeny proti radiolokačními střelami AGM-45 Shrike a kazetovými pumami. Letouny nemohly nést střely AGM-78 Standard ARM. Bylo přestavěno celkem 36 letounů. RF-4C Letecké národní gardy státu Kentucky během přistání. YRF-110A (YRF-4C) :Dva prototypy použité při vývoji průzkumné verze RF-4C. RF-4C :Verze pro taktický průzkum do každého počasí vyvinutá pro USAF osazená radarem AN/APQ-99 (později AN/APQ-172). Letouny byly vybaveny podobně jako RF-4B, ale mohly nést širší spektrum kamer a to včetně obrovské kamery HIAC-1 LOROP (Long Range Oblique Photography), která byla nošena v kontejneru na středním závěsu pod trupem, a která byla schopna pořizovat snímky objektů s vysokým rozlišením až na vzdálenost 100 mil (160 km). Letouny létaly zpravidla neozbrojeny, ale přesto si ponechávaly možnost nést pod trupem na centrálním závěsu jadernou zbraň. Modernizované stroje RF-4C sloužily ještě ve válce v Perském zálivu. Bylo postaveno 505 strojů. 1985. F-4D :Jednalo se vlastně o letouny verze F-4C s vylepšenou avionikou pro použití u USAF. Letouny nesly radar AN/APQ-109. Bylo postaveno 825 strojů této verze. * EF-4D Wild Weasel IV :Letouny F-4D přestavěné pro roli „Divokých lasiček“ (letouny pro umlčování nepřátelské protivzdušné obrany). Na rozdíl od verze EF-4C však mohly nést i větší střely AGM-78 Standard ARM. Byly přestavěny nejméně 2 stroje. Letoun F-4E se zabudovaným leteckým kanónem Vulcan ráže 20 mm. F-4E :Verze pro USAF se zabudovaným kanónem M61 Vulcan v prodlouženém nose letounu RF-4C, s rozměrově menším radarem AN/APQ-120 kvůli zabudovanému kanónu a s motory J79-GE-17, každý s tahem 79,4 kN při přídavném spalování. Pozdější letouny této série byly vybaveny lamelami na náběžných hranách pro zlepšení ovladatelnosti na úkor maximální rychlosti v rámci programu Agile Eagle. Od výrobního bloku č. 53 měly letouny schopnost nést řízené střely AGM-65 Maverick a měly zabudovány „nekouřící“ motory J79-GE-17C nebo -17E. První let letoun vykonal 30. června 1967. Jednalo se o nejpočetnější výrobní verzi letounu. Bylo postaveno 1 380 strojů. * F-4E Kurnass 2000 :Modernizované izraelské letouny F-4E s radarem AN/AGP-76 a schopností nést střely AGM-142 Popeye. * F-4E Peace Icarus 2000 :Modernizované řecké stroje F-4E s radarem AN/APG-65GY a schopností nést střely AIM-120 AMRAAM, kontejner pro označování cílů a moderní protizemní výzbroj. * F-4E Terminator 2020 :Modernizované turecké stroje F-4E v Izraeli. Na letounech bylo provedeno velké množství změn. Nejradikálnější změny se však týkaly avioniky. Letouny 2020 byly vybaveny podstatně vylepšenou elektronikou, která zahrnovala použití multifunkčních displejů, nový širokoúhlý průhledový displej El-OP 976 a systém řízení letounu pomocí joysticku. Dále byla instalována celá řada pokročilých elektronických přístrojů. :Letouny byly vybaveny schopností nést střely AGM-142 Popeye/Have Nap, kontejner s laserovým značkovačem a nést další zbraně jako AGM-65D/G Maverick, AGM-88 HARM, GBU-8 HOBOS, GBU-10/12 Paveway II, klasické bomby, kazetové bomby, raketnice neřízených raket a různé typy protileteckých raket. :Tyto vylepšené letouny budou sloužit nejméně do roku 2015 a pravděpodobně i déle. * QF-4E :Dálkově ovládané letouny sloužící jako cvičné cíle. * F-4EJ :Dvoumístný stíhací letoun japonských obranných sil do každého počasí odvozený od verze F-4E. Letouny původně nebyly uzpůsobeny pro útoky na pozemní cíle. Stroje byly vyráběny v licenci přímo v Japonsku společností Mitsubishi Heavy Industries. Bylo postaveno 140 strojů (138 v Japonsku - 127 vlastní výroba a 11 smontováno z dodaných součástek). * F-4EJ Kai :Vylepšená verze letounu F-4EJ s modernější avionikou, která zahrnovala i pulsní Dopplerův radar AN/APG-66J. Letoun mohl nést i výzbroj proti pozemním cílům včetně protilodních raket ASM-1. * EF-4EJ :Malý počet japonských F-4EJ, které byly upraveny do role elektronických protivníků pro výcvik. * F-4E(S) :Tři izraelské letouny F-4E upravené pro průzkum při vysoké rychlosti jako levnější alternativa ambiciózního projektu F-4X. Letoun dostal nový nos, který obsahoval kameru na dlouhého dosahu HIAC-1 LOROP a vertikální kameru KS-87. Letoun měl falešný kryt radaru namalovaný na nose letounu, aby se podobal klasickému letounu F-4E. Další podrobnosti o těchto letounech a jejich službě nejsou známy. * RF-4E :Neozbrojená průzkumná verze určená pro vývoz do dalších zemí (Německo, Řecko, Írán, Izrael a Turecko). Několik letounů německé Luftwaffe bylo upraveno pro elektronickou špionáž (ELINT) v rámci misí programu Peace Trout. Postaveno 132 letounů. * RF-4EJ :Dvoumístná verze do každého počasí pro provádění taktického průzkumu určená pro Japonské letecké síly sebeobrany. Postaveno 14 strojů. * RF-4EJ Kai :Verze RF-4EJ s vylepšenou avionikou a radarem AN/APG-66J. * YF-4E :Původní letoun YRF-4C upravený pro vývoj letounu F-4E a používaný i k dalším testům a zkouškám. F-4F :Zjednodušené letouny F-4E pro německou Luftwaffe. Postaveno 175 strojů. * F-4F ICE :Vylepšené letouny F-4F s radarem AN/APG-65 a možností nést střely AIM-120 AMRAAM. * TF-4F :Německé cvičné dvoumístné stroje s pozicí instruktora vzadu a se zdvojeným řízením. F-4G :Verze pro US Navy určená pro testování vybavení budoucí verze F-4J. Jednalo se o 12 letounů vybavených datovým spojením AN/ASW-21 pro automatické přistávání na letadlové lodi. Jeden stroj byl sestřelen nepřátelskou palbou, další byl neopravitelně poškozen a zbylých 10 bylo vráceno zpět do konfigurace F-4B. F-4G Wild Weasel V. F-4G Wild Weasel V :Letouny USAF F-4E určené pro umlčování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD). Letouny nesly radar AN/APQ-120 a moly nést protiradarové střely AGM-45 Shrike, AGM-78 Standard ARM a AGM-88 HARM. QF-4G :Dálkově ovládaný letoun používaný jako cvičný cíl.

Plánované verze

F-4E(F) :Plánovaná jednomístná zjednodušená verze letounu F-4E pro německé letectvo. Nebyla postavena. +more * F-4T :Plánovaná čistě stíhací verze pro vybojování nadvlády ve vzduchu. Nebyla postavena. * F-4(FVS) :Plánovaná verze s měnitelnou geometrií křídel. Nebyla postavena. * F-4X :Plánovaná vysoce výkonná průzkumná verze vybavená kamerou HIAC-1 LOROP pro Izrael vyvíjená v rámci projektu Peace Jack ve spolupráci se společností General Dynamics. Pomocí vstřikování vody do motoru mělo být dosaženo rychlostí přes Mach 3 (více než 3 200 km/h ve velkých výškách). Ministerstvo zahraničí se však obávalo vývozu letounu s podobnými vlastnostmi, jako měl průzkumný letoun SR-71 Blackbird, a který měl navíc i ofenzivní schopnosti, tak jako žádné obdobné letadlo v inventáři leteckých sil Spojených států, a proto jejich vývoz zakázalo. Projekt byl tedy změněn na průzkumný RF-4X bez možnosti nést výzbroj. Nicméně letectvo Spojených států od projektu ustoupilo, protože se obávalo, že vysoce výkonný Phantom by mohl ohrozit financování nových letounů F-15 Eagle. Bez finanční podpory USAF se Izrael rozhodl pro jednodušší a levnější verzi F-4E(S). * Boeing Super Phantom :Společný projekt společností Boeing a Pratt & Whitney, který předpokládal stavbu letounů, které by poháněly dvouproudové motory Pratt & Whitney PW1120, což by přineslo podstatné zvýšení výkonů letounu. Projekt byl zrušen v rané fázi vývoje. * IAI Super Phantom :Samostatný projekt izraelské společnosti Israel Aerospace Industries na motory PW 1120 poháněný letoun Phantom, přičemž byl postaven jeden prototyp. Společnost představila letoun F-4 „Super Phantom“ neboli F-4-2000 na letecké show v Paříži v roce 1987.

Odkazy

Reference

Literatura

Donald, David and Lake Jon, eds. Encyclopedia of World Military Aircraft. +more London: AIRtime Publishing, 1996. . * Dorr, Robert J. and Donald, David. Fighters of the United States Air Force. London:Temple Press/Aerospace, 1990, . * Francillon, René J. McDonnell Douglas Aircraft since 1920. London:Putnam, 1979. . * Francillon, René J. „Wild Weasel Phantoms“. Air International, July 1994, Volume 47 No. 1. Stamford, UK: Key Publishing. str. 15-21. * Miller, Jay. „Peace Jack: An Enigma Exposed“. Air International, July 1985, Volume 29, No. 1. Bromley, UK: Fine Scroll. str. 18-23. * Spick, Mike. „2001 Phantom Odyssey“. Air International. December 1985, Volume 29, No. 6. Bromley, UK: Fine Scroll. str. 287-292.

Související články

McDonnell F-4 Phantom II

Externí odkazy

F-4 Phantom II (varianty)