Cesko.wiki Vasilij I.
Author
Albert FloresVasilij I., plným jménem Vasilij Dmitrijevič (rusky Василий I Дмитриевич, 30. prosince 1371, Moskva - 27. únor 1425 tamtéž) byl ruský středověký panovník, velkokníže moskevský v letech 1389-1425. Přes nepříznivou mezinárodní situaci se mu podařilo rozšířit území státu. Jako spojenec chána Tochtamiše se nakrátko vymanil z tatarského vazalství, od roku 1408 musel opět platit Tatarům, získal však souhlas (potvrzující listinu, tzv. Jarlyk) chána mongolské Zlaté hordy.
Nástup k moci
+more_a_litevského_knížete_Vytautas|Vitolda'>vlevo Vitolda Vasilij byl nejstarším synem velkoknížete Dmitrije Donského (vládl v letech 1359-1389). Roku 1383 odcestoval ke dvoru chána Tochtamiše, od něhož získal pro svého otce souhlas s korunovací na velkoknížete moskevského. Chánovi se však korunovace nelíbila a Vasilij strávil čtyři roky v zajetí jako rukojmí. Uprchl roku 1386, když využil sporu mezi chánem a emírem Timurem, zvaným Chromý (známý též jako Lenk či Temerlán). Odešel do Litvy, kde byl přijat knížetem Vitoldem (Vytautasem), bratrancem polského krále Vladislava II. , od něhož správu Litvy převzal. Na moskevský trůn nastoupil v roce 1389, v osmnácti letech. Roku 1390 se oženil s Vitoldovou jedinou dcerou, litevskou princeznou Žofií, čímž se načas zlepšily složité litevsko-moskevské vztahy. Spojení s Litvou bylo Vasilijovou strategií, jak čelit Tatarům.
Rozšiřování knížectví
Roku 1392 odkoupil od Zlaté hordy Nižnij Novgorod a o rok později anektoval knížectví muromské, čímž posílil pozice Moskvy na středním toku Volhy. Poslušností si zavázal Rjazaň, Tver a Pskov. +more Pouze při pokusu podřídit si Novgorod (1397) neuspěl.
I jeho spojenec, litevský kníže Vitold expandoval a zmocnil se Vjazmy a Smolenska (1404), což nevyhnutelně vedlo k územním sporům mezi Moskvou a Litvou (1406-1408), které Vasilij vyřešil dohodou o hranici na řece Ugra. De facto tak připojil tzv. +more verchovskaja kňažestva (Lubuck, Kozelsk, Obojes). Naopak boje s Novgorodem propukaly v letech 1397-1417 stále znovu a znovu a Vasilijovi se podařilo připojit jen část tzv. dvinské země na středním toku Severní Dviny.
Potýkání se s Východem
V roce 1388 Vasilij vedl moskevskou armádu po boku chána Tochtamiše proti Timurovi ve Střední Asii. Šlo o taktický tah, který vyšel: po boji Tochtamiš udělil souhlas (jarlyk) s tím, aby se Vasilij stal velkoknížetem, čímž byl spor s Velkou hordou zažehnán.
Vasilij tak ovšem získal nového silného nepřítele - Timura, nového vládce Samarkandu. Roku 1393 Timur Zlatou hordu porazil a brzy nato, roku 1395, oblehl Moskvu. +more Ke střetnutí však nedošlo. Podle legendy Moskvu zachránil Timurův sen o nebeském vojsku, které zničilo jeho armádu před Moskvou, kvůli němuž se prý rozhodl odtáhnout bez boje.
Po Timurově smrti znovu obnovila svou sílu Zlatá horda, a to pod chánem Jedigejem (též psáno Edigejem). Roku 1408 vpadl do Ruska, aby ho znovu podřídil chánství. +more Vyplenil okolí Moskvy, ale Moskvu nedobyl. Nakonec odtáhnul, mj. i kvůli sporům uvnitř Zlaté hordy. Vasilij byl nicméně nucen znovu platit chánství tribut.
Závěr panování
Po roce 1408, tedy po konci válek s východními nájezdníky a vlastních expanzí, následovalo pro Moskevské velkoknížectví klidnější období, které umožnilo hospodářský rozvoj. Před svou smrtí ho Vasilij pojistil tím, že svou dceru Annu provdal za byzantského císaře +more_Palaiologos'>Jana VIII. Palaiologa. Spojení s Byzancí mělo vybudovat rozhodující hráz proti tatarským nájezdníkům.
V druhé části své vlády se Vasilij pustil jen do jednoho válečného dobrodružství, roku 1410 v bitvě u Grunwaldu (Tannenbergu) zvítězil po boku polsko-litevských spojenců nad řádem německých rytířů. Toto vítězství definitivně zastavilo postup řádu do Pobaltí.
Vasilij zemřel roku 1425 a byl pochován v Archangelském chrámu v moskevském Kremlu. Spory o nástupnictví vyvolaly občanskou válku, která spolu s intervencí sousedů zemi zcela zdevastovala. +more Nový kníže Vasilij II. Vasiljevič, nejmladší syn Vasilije I. , zvítězil až díky mongolsko-tatarské pomoci.