Pskov

Pskov ( starší název Пльсковъ / Pľskov; ; ; německy zastarale Pleskau) je město v západním Rusku, středisko Pskovské oblasti, na řece Veliké nedaleko jejího ústí do Pskovského jezera. Žije zde obyvatel.

Historie

Pskov je jedním z nejstarších ruských měst a je zmiňován již v Nestorově letopisu Pověst dávných let k roku 903. Ve 14. +more století fungovalo město jako hlavní město de facto suverénní republiky. Jeho nejmocnější silou byli obchodníci, kteří obchodovali s hanzovní ligou v severozápadní a střední Evropě. Nezávislost Pskova byla formálně uznána Novgorodem v roce 1348. Díky své důležitosti jako křižovatka obchodních cest bylo město v průběhu své historie předmětem mnoha vojenských obléhání.

V roce 1510 bylo připojeno k moskevskému velkoknížectví, v roce 1581 město obléhala polská armáda. Pevnost Pskov v roce 1615 odolala obléhání Švédů, úspěšná obrana města vedla k mírovým jednáním, které vyvrcholily Stolbovským mírem roku 1617.

V roce 1904 byla ve městě postavena první elektrárna a v roce 1912 zde byla zahájena tramvajová doprava. V létě roku 1914 vypukla první světová válka. +more V roce 1915 byla přední linie fronty vzdálena jen 250- 300 km od Pskova. Ve městě bylo vyhlášeno stanné právo a usídlily se zde frontové záložní formace, nemocnice a rezervní vojenské služby. Město přijalo desítky tisíc zraněných, válečných zajatců a uprchlíků. Na konci roku 1917 se projevil velmi akutní problém se zásobováním; ve městě byl katastrofický nedostatek potravin.

Na železniční vlečce v Pskově v císařském vlaku podepsal car Mikuláš II. +more v březnu 1917 manifest s oznámením své abdikace a po rusko-německé brestlitevské mírové konferenci (22. prosince 1917 - 3. března 1918) vtrhla do oblasti německá císařská armáda. Pskov (estonsky Pihkva) byl také obsazen estonskou armádou mezi 25. květnem 1919 a 25. srpnem 1919 během estonské války za nezávislost, když se bělogvardějský velitel Stanisław Bułak-Bałachowicz stal vojenským velitelem Pskova. Jednotkám Rudé armády se podařilo porazit Bałachowiczovy jednotky a zřídit zde 25. srpna 1919 sovětskou moc.

Během druhé světové války poskytovala středověká citadela malou ochranu proti modernímu dělostřelectvu Wehrmachtu a Pskov utrpěl značné škody. V průběhu německé okupace od 9. +more července 1941 do 23. července 1944 došlo k vylidnění města a také část obyvatelstva zemřela. Pro všechny osoby od 18 do 45 let zde byla zavedena pracovní povinnost, která byla později rozšířena na osoby od 15 let a prodloužena na 65 let u mužů a 45 let u žen. Pracovní den trval 14 až 16 hodin. Na městském předměstí Kresty byl vybudován koncentrační a zajatecký tábor. Asi 11 000 lidí bylo jako nuceně nasazení deportováni do Německa.

Město bylo osvobozeno 23. července 1944 útvary 42. +more armády 3. pobaltského frontu. Během okupace byly zničeny všechny průmyslové podniky a většina civilních budov. Do roku 1950 byla dokončena hlavní etapa restaurátorských prací. Byly vybudovány nové podniky, obytné budovy a školy. Od konce 50. let se Pskov začal rozvíjet jako velké průmyslové centrum. Za sovětské vlády byly přestavěny velké části města a mnoho starobylých budov, zejména kostelů, bylo zbořeno, aby poskytlo prostor pro novou výstavbu. Přesto se zde dochovalo velké množství církevních památek.

V roce 2019 byla na seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsána skupina 10 chrámů pskovské architektonické školy.

V roce 2019 se v Pskově uskutečnily Hanzovní dny nového času 2019.

Geografie

Podnebí

Osobnosti

Alexandr Bastrykin (* 1953) - předseda Vyšetřovacího výboru Ruské federace * Sergej Fjodorov (* 1969) - ruský hokejový útočník * Oleg Alexandrovič Lavrenťjev (1926-2011) - sovětský fyzik * Julija Sergejevna Peresild (* 1984) - ruská herečka * Lev Šlosberg (* 1963) - ruský opoziční politik a novinář * Ferdinand Petrovič Wrangel (1797-1870) - ruský polárník a námořník

Doprava

Ve městě je přes řeky Velikaja a Pskov vybudováno 12 mostů (včetně mostů pro chodce a pro železnici).

Pskovem prochází železniční trať z Petrohradu do Lotyšska (někdejší varšavsko - petrohradská dráha, jedna z klíčových tratí Ruského impéria). V Pskově zastavovaly rychlíky Petrohrad - Vilnius a Petrohrad - Riga, zrušené v roce 2015. +more Tuto trať zde křižuje železnice ve směru Dno - Pskov - Pečory - Estonsko, kudy je veden rychlík Pskov - Moskva. Ve směru do Estonska ani Lotyšska není osobní doprava provozována.

Pskov je též důležitou silniční křižovatkou, větví se zde silnice E95 z Petrohradu na směr Smolensk, Bělorusko (E95), Daugavpils - Vilnius (E262) a Estonsko - Riga (E77). Městskou hromadnou dopravu zajišťuje 34 tras (rok 2018) autobusových linek, tramvajový provoz nebyl po druhé světové válce nikdy obnoven.

V letech 1970-1980 existovala stálá osobní lodní doprava mezi Pskovem a estonským Tartu, provozovaná říčními plavidly typu " Raketa ".

Ve městě je mezinárodní letiště Pskov-Kresty (Псков-Кресты).

V březnu 2022 bylo rozhodnuto, že ve Pskově bude vybudován mezinárodní říční přístav.

Partnerská města

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Města v Pskovské oblasti Kategorie:Hanza Kategorie:Města vojenské slávy