Vetus Latina

Vercellský kodex) jako příklad latinae veteris. Na této stránce je Janovo evangelium, 16:23-30.Vetus latina (lat. Versio vetus latina - starý latinský překlad) je nejstarší překlad Bible do latiny. Jeho text je možné zrekonstruovat buď z rukopisů z doby, kdy byla Vetus latina nebo její části v užívání (nebo alespoň z jejich fragmentů či palimpsestů), nebo z citací některých církevních otců, zvlášť afrických. V případě biblických knih, které nebyly nahrazeny (alespoň zpočátku) verzí Vulgáty, se text nachází i v pozdějších středověkých kodexech. Vetus latina byla v užívání od cca 2. století do 5. století, v některých případech až do 8. století, neboť ne všechny knihy byly nahrazeny Vulgátou.

Vetus latina byla vytvořena z řečtiny, tj. z originálních verzí (v případě Nového zákona), nebo ze Septuaginty (v případě Starého zákona). +more Novozákonní text je tzv. západního typu, použitá verze Septuaginty je původně Lukianova.

Vetus latina však není jednolitým překladem, ani není dílem jediného překladatele. Překlad různých knih vznikal nezávisle a v průběhu doby se měnil. +more Tento postupný vývoj je možné sledovat jak v použité slovní zásobě, tak v tom, že jednotlivé verze jsou revizemi latinského textu na základě různých předloh. V zásadě lze říct, že původní Lúkianova předloha byla zaměněna za velké unciální kodexy.

V závislosti na změně slovní zásoby se rozlišuje několik typů Vetus latiny. Základní verze vznikla pravděpodobně v latinsky hovořící Africe (tzv. +more Afra), později byla pozměněna především v Itálii (tzv. Itala) a tato italská verze se dostala zpět do Afriky. Přesto změny ve slovní zásobě ukazují spíš na změnu v průběhu doby než na změnu závisející na geografii. Celkem se rozlišují následující verze překladu: * stará Africká verze (Cyprianus z Kartága) * další africká verze (Tichonius) * italská verze * další evropská verze Po této verzi se objevila Vulgáta, nebo alespoň její základní část, a ta autoritou papeže Damasa I. Vetus latinu vytlačila. Konečné vítězství Vulgáty nad Vetus latinou se datuje do doby karolinské reformy.

Z hlediska textové kritiky je Vetus latina velmi důležitá jako jeden z nejstarších svědků řeckých předloh (LXX) v prvních staletích po Kristu.

Externí odkazy

Kategorie:Překlady Bible