Vincenc Strašryba

Životopis

Strašryba pocházel z Vratislavi. Jediný doklad pro toto tvrzení představuje zápis o Strašrybově přijetí za lounského měšťana. +more Rok jeho narození není známý a k jeho životu před příchodem do Čech nejsou žádné prameny. První zpráva o jeho pobytu v Čechách pochází z roku 1573, kdy začal pracovat na stavbě kašny v Lounech, tehdy však ještě bydlel v domě na litoměřickém předměstí Dubina. Za lounského měšťana byl přijat v roce 1576. V březnu 1581 si v Lounech, na předměstí Benátky, koupil za 210 míšeňských kop dům a vinici v poloze Černodoly severně od města.

V létě 1582 vypukla v Čechách epidemie moru, která zasáhla i Louny. Jednou z mnoha obětí se stal i Strašryba. +more 17. srpna toho roku sepsal závěť, týden nato byl již mrtev. Řízení Strašrybovy dílny převzala sestra Dorota.

Dílo

Vincenc Strašryba: Vzkříšení syna vdovy z Naimu Strašryba byl členem cechu litoměřických zedníků a kameníků. +more Vedl dílnu, jejíž rozsah neznáme. Z Litoměřic je mu připisována jediná dochovaná práce, portál domu čp. 4 U Modrého hroznu v Jezuitské ulici.

Nejvýznamnějším Strašrybovým dochovaným dílem, nedokončeným ovšem za jeho života, je náhrobek Jana Popela z Lobkovic († 1569), umístěný v kapli sv. Ondřeje zvané též Martinické v chrámu svatého Víta. +more Jedná se o epitaf z bílého mramoru s korintskými sloupy a bohatou figurální výzdobou. Jeho popis včetně vyobrazení podal počátkem 20. století Antonín Podlaha. Náhrobek dokončila v roce 1594 Strašrybova dílna, jejíž řízení převzala jeho sestra Dorota. Pro šlechtického investora pracoval i na zámku Nový Hrad u Loun, který procházel renesanční přestavbou. Václav Strážský z Liběchova však Strašrybu u lounského soudu zažaloval za nekvalitní provedení práce.

Těžištěm Strašrybovy činnosti však byly zakázky pro město Louny. Kvalitní sochařskou prací je kamenný reliéf, který byl původně osazený nad východním portálem hřbitova při kostele sv. +more Petra. Někdy před rokem 1897 byl sejmut. Na své dnešní místo na severní straně věže kostela Matky Boží v Lounech se dostal před rokem 1868, kdy jeho lokaci zachytil František Beneš. Na to, co je námětem reliéfu, existují dva názory. Starší z nich, a evidentně ten správný, publikoval už v roce 1868 zmíněný Fr. Beneš. Podle něj se jedná o Vzkříšení syna naimské vdovy. Tento příběh je zachycen v Lukášově evangeliu 7,11-17. Bohumil Matějka přišel s teorií, že se jedná o Vzkříšení svatého Lazara. Událost je zaznamenána v Janově evangeliu 11,1-44. Jeho názor pak převzala veškerá další regionální i uměnovědná literatura. Oprávněnost první verze ale dokládá skutečnost, že máry se zesnulým jsou vynášeny branou ven z města, k níž se blíží Ježíš se svými učedníky. Za branou následuje máry dav lidí, stejně tak, jak to popisuje Lukášovo evangelium. Procitající mladík vztahuje ruce ke své matce a Ježíšovi. Východní hřbitovní brána u kostela sv. Petra.

Dalšími Strašrybovými dochovanými pracemi v Lounech jsou dvě brány ve zdi, vymezující areál hřbitova kolem kostela svatého Petra. +more_Petra,_severní_renesanční_brána. JPG|náhled'>Severní portál hřbitova u sv. Petra Severní portál je obloukový s bosáží. V klenáku nad ním je vytesaný městský znak, ve vlysu je text modlitby s letopočtem 1577. Po stranách portálu jsou umístěny reliéfy psů hryzajících kosti. Východní brána je zdobená zubořezem, po stranách je dvojice troubících andělů. Kladí nad portálem neslo zmíněný reliéf Vzkříšení syna naimské vdovy.

Strašrybovi připisují Vít Honys a Petr Hrubý dětský figurální kenotaf Zikmunda Tábora z Lukavce (†1577), po restaurování sekundárně umístěný v interiéru kostela sv. Petra. +more S jeho jménem bývá spojován i znak erbovní měšťanské rodiny Táborů z Lukavce, druhotně osazený na nádvorní straně domu čp. 127 v Lounech.

Největším Strašrybovým podnikem vůbec zřejmě byla kašna, postavená na lounském rynku. V květnu 1573 uzavřelo město Louny s kameníkem smlouvu na její vybudování. +more Na jaře následujícího roku se práce naplno rozběhly. Na náměstí byla zřízena kamenická huť, kam se vozil kámen z blízkých lomů, mj. i z Tuchořic. Na zřízení vodního režimu kašny, v tehdejší terminologii roury, byla uzavřena smlouva se zvonařem ze Žitavy Tobiášem Laubnerem, který opatřil i mosazné trubky. Dne 13. srpna 1576 byla kašna uvedena do provozu. Kašna však Lounským nesloužila dlouho. V říjnu 1700 městská rada rozhodla o jejím zboření, protože nebyla funkční. O dva roky později došlo k její demolici. Na stavbu kašny nové uzavřelo město smlouvu s žateckým kameníkem Janem Jiřím Weldym.

Lounský měšťan Jan Mojžíš, který psal svou kroniku města v 80. letech 18. +more století, měl ještě v rukou její popis z doby, kdy existovala. Tvořil ji dvanáctihran, průměr činil něco přes sedm metrů. Na jejím ochozu stálo dvanáct plastik: čtyři lvi, psi a zbrojnoši, každá z nich s heraldickým štítem. Na jednotlivých polích ochozu bylo vytesáno dvanáct biblických příběhů, jejichž námětem byla voda. Ve středním podstavci kašny byly kamenné plastiky s mosaznými trubičkami, z nichž vytékala voda. Jeho vrchol tvořily alegorické plastiky Víry, Lásky a Spravedlnosti. Nejvýše byl železný tepaný orel s korunou.

Galerie

File:Litoměřice, dům U Modrého hroznu, portál.jpg|Portál domu U Modrého hroznu v Litoměřicích File:Náhrobník Lobkovic Strašryba.jpg|Náhrobník Jana st. Popela z Lobovic

Odkazy

Externí odkazy

Reference

Literatura

Hrubá, Michaela, Pozůstalostní agenda královských měst severozápadních Čech jako pramen poznání renesančního sochařství a malířství. (Pozůstalost kameníka Vincenta Strašryby), in: Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. +more Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25. -26. listopadu 1999, Ústí nad Labem, Albis international 2001, s. 53-82.

Kategorie:Narození ve Vratislavi Kategorie:Úmrtí 1582 Kategorie:Úmrtí v Lounech Kategorie:Čeští kameníci Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Umělci z Loun Kategorie:Muži