Violoncellový koncert (Dvořák)

Violoncellový koncert h moll, Op. 104 českého hudebního skladatele Antonína Dvořáka je jedním z nejvýznamnějších koncertů pro tento nástroj a patří mezi Dvořákovy nejslavnější skladby.

Autor ho zkomponoval v letech 1894-1895 pro svého přítele violoncellistu Hanuše Wihana.

Historie

Hanuš Wihan, jemuž byl koncert původně věnován. +more Dílo je druhým skladatelovým pokusem o violoncellový koncert. První sahá ještě do začátků Dvořákovy kariéry, do roku 1865. Tehdy složil violoncellový koncert v tónině A dur, s dílem však nebyl spokojen. Měl hotový jen klavírní doprovod a do orchestrace se již nepustil. Z tohoto důvodu je toto dílo neživotné.

Dvořák v průběhu dalších let vícekrát dostal požadavek na složení violoncellového koncertu. Vždy ji však zamítl, protože nepovažoval violoncello za hudební nástroj vhodný pro sólové uplatnění. +more Vadily mu hlavně jeho nejvyšší a nejhlubší polohy - jak jednou prohlásil, violoncello "nahoře huhňá a dole brumlá". [url=http://antonin-dvorak. cz/koncert-pro-violoncello2]][[Umělec[/url]]ké cesty jsou však nevyzpytatelné, a tak si nakonec vybral právě violoncello pro vyjádření své nostalgické nálady při odjezdu z Ameriky a na druhé straně velké radosti z návratu do vlasti. Sám se vyjádřil v tom smyslu, že z rozhodnutí napsat violoncellový koncert byl patrně překvapen ponejvíce on sám.

Koncert složil v závěru svého působení na konzervatoři v New Yorku. Dílu dal však dnešní podobu až po návratu do Čech, kde výrazně rozšířil závěr a více tematicky provázal všechny tři věty. +more Dílo složil pro violoncellistu Hanuše Wihana, avšak kvůli neshodám, které způsobily Wihanovy návrhy na revizi koncertu, dílo neuvedl do života. Koncert nakonec na londýnské premiéře v roce 1896 zahrál Leo Stern, s orchestrem pod Dvořákovým vedením. Dílo mělo velký úspěch. Johannes Brahms, který partituru viděl ještě před premiérou, se vzrušeně vyjádřil: "Proč jsem jen, do čerta, nevěděl, že je možné napsat violoncellový koncert, jako je tento. Kdybych to uměl, už dávno bych nějaký napsal. ".

Popis

Věty

První věta: Allegro. +morequasi improvisando Druhá věta: Adagio ma non troppo Třetí věta: Finale, Allegro moderato # Allegro. quasi improvisando # Adagio ma non troppo # Finale, Allegro moderato.

Složení orchestru

2 flétny * pikola * 2 hoboje * 2 klarinety * 2 fagoty * 3 lesní rohy * 2 trubky * 3 pozouny * tuba * tympány * triangl, smyčcové nástroje * 1. a 2. +more housle * violy * violoncella * kontrabasy.

Charakteristika

Typická délka skladby je přibližně 37 minut.

Pro dílo je charakteristická bohatá melodika a silné citové zabarvení. První věta začíná dlouhou předehrou orchestru, který předvede hlavní i vedlejší téma. +more Až potom vstoupí violoncello, které rozvede obě témata.

Druhá věta je lyrické a vroucné adagio. Ve střední části věty Dvořák použil melodii své vlastní písně Kéž duch můj sám, což byla oblíbená píseň Dvořákovy švagrové Josefíny Kaunitzové, která těžce onemocněla v době kompozice koncertu. +more Po její smrti tento melodický motiv zakomponoval i do závěrečné části třetí věty. Ta je velmi energická, i když není zde předepsáno příliš rychlé tempo. Má formu ronda a je zakončena epilogem, ve kterém je připomenuta melodie výše zmíněné písně i hlavní téma první věty.

Dvořákův violoncellový koncert je nejen základním dílem violoncellového repertoáru, ale patří do zlatého fondu světové hudební tvorby vůbec. Spolu s +more_9_(Dvořák)'>9. symfonií "Z Nového světa" se jedná o nejčastěji uváděné dílo Antonína Dvořáka.

Reference

Odkazy

[url=https://operaplus.cz/tag/koncert-pro-violoncello-h-moll/]Violoncellový koncert h moll, Op. 104[/url] v archivu [url=https://operaplus.cz/]Opery PLUS[/url].

Dvořák Kategorie:Skladby Antonína Dvořáka Kategorie:1895 v hudbě