Vjačeslav Ivanov (spisovatel)

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Vjačeslav Ivanov (1906) Ivanovův hrob v Římě Vjačeslav Ivanovič Ivanov (28. února 1866 Moskva - 16. července 1949 Řím) byl ruský básník, symbolista, filosof, překladatel, dramaturg, literární kritik, doktor filosofie. Jeden z ideových inspirátorů „stříbrného věku“.

Život a tvorba

Počátky tvorby

Narodil se v rodině zeměměřiče Ivana Evstichijeviče Ivanova (1816-1871). Po studiích na Prvním moskevském gymnáziu nejprve studoval na historicko-filologické fakultě Moskevské univerzity (1884-1886), potom na Berlínské univerzitě (1886-1890), kde se kromě filologii věnoval také filosofii. +more Na jeho světonázor měli největší vliv Friedrich Nietzsche, Vladimir Sergejevič Solovjov, slavjanofilové a němečtí romantici (Novalis, Friedrich Hölderlin).

Od roku 1891 mnoho cestoval. Projel velkou část Evropy (nějaký čas žil v Athénách, poté v Ženevě), navštívil Palestinu a Egypt. +more Žil převážně v Itálii a v Rusku (do Itálie se definitivně přestěhoval v roce 1924). V roce 1893 se seznámil s Lidií Zinovjevovou-Annibalovou, básnířkou a překladatelkou, se kterou se později po pěti letech oženil.

První sonety vytvořil Ivanov pod silným vlivem poezie katolické mystiky. Sonety popisují horskou přírodu Lombardie a Alp. +more První vydání se vztahuje k roku 1898 (velkou pomoc mu tehdy poskytl Vladimír Sovoljov, se kterým se Ivanov seznámil v roce 1896). V roce 1903-1904 se Ivanov seznámil s Valerijem Brjusovem, Konstantinem Balmontem, Jurgisem Baltrušajtisem, Zinaidou Gippiusovou a Alexandrem Blokem.

Literární salón

V roce 1905 se básník přestěhoval do Petrohradu do bytu v domě na rohu Tavričeské a Tverské ulice. Byt byl přezdíván „věž“ a každou středu se zde setkávali symbolisté. +more Tím se stala jedním z ideových center ruského symbolismu a „tvůrčí laboratoří“ básníků.

Ivanov spolupracoval v časopisech "Váhy", "Zlaté rouno", "Práce a dni", "Apollón", "Nová cesta". Vedl nakladatelství "Křiky". +more Byl činný v Petrohradském nábožensko-filosofickém spolku a publikoval v almanachu "Severní květy". Přednášel historii a starořeckou literaturu na dívčích vyšších školách. V roce 1906 se sblížil se Sergejem Mitrofanovičem Gorodeckým, od kterého načerpal nová témata. V roce 1907 vydal sborník "Eros".

Velkou ránou pro něj byla nečekaná smrt ženy v roce 1907. V roce 1912 si vzal svou nevlastní dceru Věru Švarsalonovou, dceru Zinovjevové-Annibalové, se kterou měl syna Dmitrije (1912-2003). +more V letech 1907-1908, poté, co Ivanov podpořil teorii mystického anarchismu Georga Čulkova, se rozešel se staršími symbolisty (nicméně přátelit se s Valerijem Brjusovem nepřestal). Po návratu z Francie a Itálie (1912-1913) se Ivanov usadil v Moskvě na Zubovském bulváru a sblížil se s literárním kritikem Michailem Geršenzonem, filosofem Sergejem Bulgakovem, teologem Florenským a skladatelem Alexandrem Skrjabinem. S říjnovou bolševickou revolucí nesouhlasil, ale pokračoval ve své kulturně-pedagogické činnosti. V letech 1921-1924 odcestoval do Baku, kde přednášel na universitě. V roce 1921 obhájil svou disertační práci o kultu Dionýsa.

Emigrace

Poslední desetiletí prožil Ivanov v Itálii, kde od roku 1936 začal publikovat svá díla v časopise "Soudobé zápisky". Ivanov žil v Itálii osamoceně a udržoval styky pouze s několika ruskými emigranty. +more V roce 1926 v chrámu sv. Petra přestoupil na katolickou víru. V letech 1926-1943 přednášel cizí jazyky a ruskou literaturu v Pávii. V letech 1941-1949 tvořil pro Kongregaci pro východní církve. Výsledkem jeho literární tvorby se stal sborník veršů "Svit večerní" (Svět večernij), který byl posmrtně vydán v Oxfordu v roce 1962. Hrob Ivanova se nachází na protestantském hřbitově Testaccio v Římě.

Tvorba a tvůrčí postupy

Ve vědeckých dílech se Ivanov věnoval religiózním mýtům. Také v Paříži přednášel o religiózním kultu Dionýsa.

Tvůrčí ideály hledá Ivanov v minulosti (antika, středověk, především Byzantská říše - jejím uměním se básníci inspirují jen zřídka). Tam nachází skutečný symbolismus a kulturu, kterou dává do protikladu k buržoazní kultuře, kterou odráží tvorba starších symbolistů. +more Jako teoretik mladších symbolistů vystupuje Ivanov často s kritikou dekadence a impresionismu v poezii starších symbolistů. Podle Ivanova je úkolem symbolistů oproštění od individuálního, intimního pojetí. Dále pak vytvoření národního, syntetického umění, které se zříká iluzí a vyjadřuje objektivní skutečnost. Básník nesmí usilovat o osamocení, ale je povinen se stát hlasem národa. Ivanov odmítá princip parnasismu - umění pro umění a přechází k religióznímu umění, realistickému (jako protiváha k idealistickému) symbolismu. Metafora, fungující jako základní poetický prostředek, má být v lyrice nahrazena religiózním mýtem, který je nejvyšší skutečností lidského ducha. Zajistit tuto výměnu je pak právě podle Ivanova skutečný úkol symbolisty.

Základní témata jeho poezie jsou smrt a následné obrození, zoufalství a za ním přicházející naděje. Témata vzkříšení a blahoslaveného obětního utrpení odlišují tvorbu Ivanova od tvorby starších symbolistů, ve které mělo důležité místo téma bezvýchodnosti. +more Základem poezie Ivanova je optimistický počátek. Ivanov nesdílí pesimismus starších symbolistů. Naopak v budoucnosti vidí zrod radostného ANO. Dekadentní témata samoty a zoufalství jsou v Ivanově tvorbě v pozadí. Přední místo zaujímají témata jako triumf „sobornosti“, hledání Boha, projevení Boží přítomnosti, mystická láska, překonání smrti.

Na rozdíl od impresionistické poezie starších symbolistů je poezie Ivanova založena na harmonii, jednotě a celistvosti. Ivanov se snaží najít skutečně symbolické výrazové prostředky. +more Lyrika je pak často poznamenána epikou a je dramatizovaná. Někdy se mění v monolog nebo dramatickou scénu. Pro poezii Ivanova není charakteristický subjektivní či individuální pohled. Mnohé verše jsou blízké ódám či dithyrambám a jako by byly určeny pro rituální děje či oslavné deklamace. Chladná poezie Ivanova je bohatá na anachronismy a vytříbené a vybroušené fráze. Poezie Ivanova je statická, předmětná a majestátní. Není zpěvná a ve své bohoslužebné nehybnosti jí chybí dynamismus. Ivanov dává přednost jambu a trocheji.

Vybraná díla

Verše, poémy

Kormčije zvjozdy (1903) * Prozračnost (1904) * Tantal (1905) * Eros (1907) * Cor ardens (1911) * Nežnaja tajna (1912) * Mladenčestvo (1918) * Prometej (1919) * Čelověk (1939) * Svět večernij (1962)

Sbírky kritických statí

Po zvjozdam (1909) * Borozdy i meži (1916) * Rodnoje i vsělenskoje (1917) * Perepiska iz dvuch uglov (1922) * Dostojewski, Tragödie-Mythos-Mystik (1932)